Popis |
Tento článek se zabývá problematikou formálního a neformálního vzdělávání u straší české populace ve věku 50-65 let. Nejprve uvádí, jaká je situace starších českých obyvatel na trhu práce a jaká je jejich vzdělanostní úroveň. Konstatuje, že tato věková skupina bude v období 2020-2035, jak ukazují demografické projekce, početně narůstat a bude tedy důležitým rezervoárem pracovních sil. V současné době je to ale skupina pracovně poněkud přehlížená. Jsou to totiž lidé, kteří jsou dnes na českém trhu práce jen obtížně zaměstnatelní. To je také jedním z důvodů, proč každoročně přibližně jedna třetina z nich odchází do předčasného starobního důchodu. Česká republika tak zatím nenaplňuje cíl EU, aby do roku 2010 byla míra zaměstnanosti pro osoby ve věku 55-64 let 50 % – v ČR to je v současnosti 43 %. Tato věková skupina má také relativně nepříznivou vzdělanostní strukturu, je v ní velký podíl osob s pouhým základním vzděláním nebo s výučním listem a jen malé procento s dekretem o vzdělání vysokoškolském. Ve druhé části si článek všímá zapojení starší české populace do aktivit vzdělávání dospělých na základě reprezentativního výzkumu o vzdělávání dospělých v ČR, který proběhl na jaře roku 2005. Vzdělávání dospělých včetně vzdělávání starší populace je důležitým rysem společností vědění a samozřejmě také jedním z faktorů, který má přispět k aktivizaci české starší populaci. Z dat tohoto výzkumu vyplývá, že 22 % starších obyvatel ČR se v uplynulém roce zúčastnilo nějakého kurzu týkajícího se náplně práce, jazykového kurzu, kurzu práce na počítači, kurzu pro osobnostní rozvoj, kurzu pro trávení volného času či vzdělávací aktivity týkající se záležitostí občanského života. Stejný podíl také plánuje, že bude navštěvovat nějaký vzdělávacího kurs v příštím roce. Obecně platí, že ve starší české populaci je účast na kurzech vzdělávání dospělých výrazně závislá na dosaženém vzdělání – čím vyšší vzdělání jedince, tím také jeho vyšší participace. A to, zda se budou starší čeští občané účastnit tohoto vzdělání v blízké budoucnosti zase závisí na tom, zdali se již zúčastnili v minulosti (asociace mezi minulou účastí a plány neúčast v blízké budoucnosti je 0.69). Článek dále přináší detailní analýzu faktorů, které ovlivňují participaci na vzdělávání dospělých v této věkové skupině. Celkově pak článek konstatuje, že připravenost starší české populace na nutnost celoživotního učení není zatím nijak valná. V závěru článek nabízí optimistickou hypotézu: ve starší věkové skupině pravděpodobně doznívá kohortní efekt sociálního klimatu minulého režimu, kdy starším osobám bylo vštěpováno, že starý věk je pouze věkem zaslouženého odpočinku, v němž se sklízejí plody předchozí pracovní činnosti. Tento pasivní přístup ke stárnutí je v současnosti ideologicky překonáván právě důrazem na stáří aktivní, takže lze vyslovit očekávání, že kohorta příštích starších občanů, dnešních čtyřicátníků až pětačtyřicátníků, bude generací zcela odlišnou.
|