Možnosti odkazování k jazykovému vyjádření vlastnosti v češtině zájmeny TO a TAKOVÝ
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2006 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Poznatky z řady mluvnických prací ukazují, že čeština disponuje odkazovacími výrazy s univerzální platností (Šmilauer 1947: 27-31; Berger 1993: 85-87, 130-132; Zimová 1994: 123-127; Nekula 1996: 653, 690; Hrbáček 2000: 258, 262; Štícha 2003: 239, 243, 267, 274-275; Vondráček 2003: 71, 74-75, 82-83). Výrazně se v českých textech jako univerzální odkazovací prostředek projevuje slovo to, jak dokazují excerpce z literárních textů. Vztahuje-li se slovo to k pojmenování vlastností a charakteristiky prostředí nebo situace, nabízí se předpoklad, že ve většině případů bude možné nahradit je odkazovacím zájmenem takový. Pokusíme se vysledovat, zda a za jakých podmínek je tato úvaha správná a jak možnost záměny to a takový souvisí s jazykovými prostředky, jimiž jsou příslušné vlastnosti nebo charakteristiky vyjádřeny. |