| Popis |
Publikace, kterou uvozuje otázka Učíme se po celý život?, je jedním z výstupů z výzkumného projektu, který byl věnován tématu vzdělávání dospělých v různých fázích životního cyklu, v různých formách a s různým obsahovým zaměřením, to vše nahlíženo z různých perspektiv. Podobným způsobem je zaměřena i tato publikace, která přináší poměrně detailní vhled do problematiky vzdělávání dospělých v České republice. Kniha je rozdělena do dvou částí. Kapitoly v její první části přinášejí základní fakta o vzdělávání dospělých a těžiště tvoří deskripce empirických fakt organizovaných kolem triády forem učení/vzdělávání, které jsou chápány jako základ celoživotního učení člověka. Jsou jimi formální vzdělávání, jež nám umožňuje ve formálním vzdělávacím systému získat příslušné doklady o stupni vzdělání (3. kapitola ), neformální vzdělávání, jež představuje vzdělávání a učení v různých kurzech zacílených nejen k práci, ale také ke všem oblastem našeho života (4. kapitola) a informální učení, o kterém se říká, že to vlastně může být vše, s čím se v našem životě setkáváme (5. kapitola). Protože celý projekt byl postaven na premise, že vzdělávání dospělých jako součást celoživotního učení není u nás, na rozdíl od všech politických proklamací, dostatečně rozvíjeno, je celá kniha uvozena kapitolou přinášející základní přehled těchto politických východisek, a to jak z úrovně Evropské unie, tak z úrovně české (1. kapitola). A jelikož celá publikace vychází z konceptu celoživotního učení, je tento koncept jako teoretické východisko alespoň stručně představen v kapitole druhé, a to spolu s metodologickými východisky a postupy. Závěr první části této publikace představuje pojednání o motivacích dospělých se učit a vzdělávat, ale také o bariérách, které jim v tom brání. Je zřejmé, že je jich celá řada, i když samotnými dospělými jsou pochopitelně vnímány velmi různorodě (6. kapitola). Druhou část publikace tvoří kapitoly analyzující jednotlivé oblasti vzdělávání dospělých. Z hlediska formy se jedná převážně o neformální vzdělávání, z hlediska obsahového zaměření se jedná o profesní vzdělávání (7. kapitola), vzdělávání v souvislostech s informačními a komunikačními technologiemi (8. kapitola), zájmové vzdělávání (9. kapitola), občanské vzdělávání (10. kapitola), rodičovské vzdělávání (11. kapitola), environmentální vzdělávání (12. kapitola) a vzdělávání seniorů (13. kapitola). K některým tématům, například k rodičovskému vzdělávání, k občanskému či k environmentálnímu vzdělávání jsou to ve vztahu k dospělým první (nebo přinejmenším jedny z prvních) ucelených textů u nás. Poslední kapitola knihy (14. kapitola) se věnuje poradenství pro vzdělávání dospělých v celoživotním učení a tomu, jak a zda vůbec si lidé v této oblasti nechávají poradit. Prozraďme předem, že ne příliš. Smyslem této publikace je podívat se v detailu na to, co se již v posledních dvou třech letech začalo v hrubých konturách zjišťovat prostřednictvím Eurostatu, tedy na základní údaje o zapojení dospělých do různých forem vzdělávání a učení. Jinými slovy, konfrontovat teoretické a politické předpoklady o celoživotním učení s fakty, které jsme o vzdělávání dospělých v České republice získali v průběhu našeho výzkumného projektu.
|