Čo sa stane s epimeritom eugregarín (Apicomplexa) po uvoľnení trofozoita?
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2007 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Interakce mezi hostitelem a parazitem a strategie parazita při přichycení k hostitelské buňce můžeme zařadit mezi významné charakteristiky při posuzování fylogenetických vztahů v rámci kmene Apicomplexa. Gregariny (Apicomplexa) představují různorodou skupinu jednobuněčných parazitů bezobratlých, která upoutala velkou pozornost především po provedení fylogenetických analýz prokazujících jejich blízkou příbuznost s kryptosporidiemi. Díky své buněčné architektuře a unikátnímu způsobu přichycení k hostitelské buňce podobné kryptosporidiím jsou považovány za zvláštní skupinu parazitických protist. Invazivní stádia (sporozoity) gregarin se vyvíjejí v epicelulární trofozoity, přichycené k epitelu hostitele pomocí specializované organely zvané epimerit. S cílem sledovat počáteční vývoj gregarin, byly provedeny experimentální infekce hostitelského hmyzu (larvy potemníka Tenebrio molitor) eugregarinou druhu Gregarina polymorpha. S využitím elektronové a fluorescenční mikroskopie, byla studována ultrastruktura a postupný vývoj epimeritu, jakož i jeho interakce s hostitelským epitelem a následné uvolnění ze střevního epitele na konci vývoje trofozoitu. Epimerit se jeví jako velice dynamická struktura, jehož tvar podléhá změnám v závislosti na tom je-li přichycen k epitelu hostitele nebo nikoliv. Na základě prezentovaných dat a výsledků získaných z jiných druhů eugregarin, byla navržena hypotéza popisující mechanizmus uvolnění zralého trofozoitu z hostitelského epitelu pomocí zatažení epimeritu do protomeritu. Tato je v protikladu se všeobecně akceptovanou hypotézou popisující postupné přiškrcení epimeritu a jeho následné oddělení od protomeritu pomocí předpokládané kontraktility osmiofilního prstence na báze epimeritu. |
| Související projekty: |