Je negativní efekt počtu sourozenců na čtenářskou gramotnost mírněn koresidencí s prarodiči?
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2012 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Analýza se věnuje tradičnímu stratifikančímu tématu: ve většině západních industriálních zemí platí, že životní šance dětí jsou negativně ovlivněny počtem sourozenců. Čím více má někdo bratrů a sester, tím nižší je jeho skóre v kognitivních a znalostních testech, dosažené vzdělání, šance na studium na VŠ, zaměstnanecký status atp. Tento vztah nicméně neplatí univerzálně, jak ukazují výzkumy z rozvojových zemí (Maralani 2006). Jednou z hypotéz, která vysvětluje, proč v některých zemích (nebo regionech, nebo socio/kulturních segmentech společnosti) negativní efekt počtu sourozenců neexistuje, je odlišný model fungování rodiny. V navrženém příspěvku analyzujem mezinárodní data z výzkumu PISA 2006, kde je – mimo jiné – měřena koresidence s prarodiči. Soužití s prarodiči může rodině poskytovat dodatečné ekonomické, sociální i kulturní zdroje a proto děti, které s prarodiči sdílejí domácnost, nemusejí být počet sourozenců vůbec negativně ovlivněny (nebo mohou být ovlivněny méně). Analýza pracuje s víceúrovňovým modelem lineární regrese, kde je predikováno skóre čtenářské gramotnosti pomocí počtu sourozenců (kontoniální proměnná), koresidencí s prarodiči (binární proměnná) a dalšími statusovými měřítky (včetně vzdělání rodičů, zaměstnaneckého statusu rodičů, pohlaví). Ukazuje, že v ČR není efekt počtu sourozenců koresidencí oslaben. |
| Související projekty: |