Zvolený třicetiletý dějinný úsek 1918-1948 představuje nejagilnější období z dějin českých odborů; umožňuje konfrontovat jejich postavení ve třech rozdílných společensko-politických úsecích národních dějin: v období demokracie první republiky (1918-1938), v letech nacistické totality Protektorátu Čechy a Moravy (1939-1945) a nakonec v krátkém úseku omezené demokracie v poválečném období (1945-1948). Dějiny odborového hnutí v uvedeném období byly sice zpracovány, ale tyto publikace před rokem 1989 pro svou jednostrannou oficiální ideologickou zaujatost upadly v zapomnění. Činnost odborů je v nich zpracována z přísně marxistického hlediska, v úzkém propojení na komunistickou stranu. Takto pojaté dějiny odborů sloužily ke zdůvodnění oprávněnosti vedoucí role KSČ ve společnosti s cílem ukázat odbory jako "převodovou páku od pracujících ke komunistické straně". Po roce 1989 upadl zájem o studium odborů. Proto se jeví potřeba zpracování dějin odborů na základě komplexního pohledu nezatíženého ideologickými předsudky v podobě syntetizující publikace, přinášející nové hlubší pohledy a zpřesňující hodnocení. Výsledkem grantového projektu bude syntetizující monografie.

Výsledky

Odbory v českých zemích v letech 1918-1948.

Monografie sleduje vývoj odborového hnutí v českých zemích ohraničený léty 1918-1948, kdy procházelo rozličnými etapami vývoje. Dosavadní historická produkce je naprosto nepostačujícíc a značně ideologicky tendenční. Tři úvodní kapitoly líčí zhruba dvacetileté období první a druhé Československé republiky, pro které byla charakteristická značná roztříštěnost a nejednotnost odborů. Odborové centrály byly tehdy rozvrstveny nejen podle světového názoru a politického přesvědčení zaměstnanců, ale také podle jejich národnosti. Skoro každá politická strana si vytvářela odborovou centrálu. Přitom odbory v těchto letech se zejména výrazně podílely na sociální politice. Studie přináší podrobný rozbor činností jednotlivých centrál s jejich specifickým zaměřením. Léta protektorátu (1939-1945) přinesla sjednocení odborů administrativní cestou, a to do dvou centrál. Jejich služeb pak zneužívala okupantská správa při represivním prosazování zájmů německých okupantů k ovládnutí kontrolního systému pracovních aktivit. Poslední kapitola je věnována poválečnému, časově nejkratšímu období vývoje odborů v českých zemích (1945-1948). Odbory, představované jednotným Revolučním odborovým hnutím, získávaly stále větší rozhodovací moc v hospodářské oblasti a stávaly se "převodovou pákou" od komunistické strany k zaměstnancům-odborářům. Pomocí odborů komunisté stupňovali "revoluční tlak" zdola, o nějž se pak opírali ve vládě, parlamentu i v Národní frontě. Samotný nástup komunistů v únoru 1948 v Československu byl prakticky umožněn za výrazné pomoci odborů. Odbory se tak dostaly do přímého vleku komunistické strany a staly se součástí monopolu její vlády. Monografie přináší 18 textových příloh (dokumentů) a několik obrazových příloh. součástí je také jmenný rejstřík a podrobný seznam pramenů literatury.

Publikace