Po dvaceti letech národní i mezinárodní excelence v otázkách přístupnosti vysokoškolského vzdělávání je Masarykova univerzita stále institucí, která se k otázkám inkluzivity a univerzálnosti svého designu staví s určitými rozpaky. Svěřuje řešení těchto otázek různým pracovištím, která přistupují k jednotlivým specifickým potřebám podle odlišné metodiky a často bez vzájemné koordinace (genderová nerovnost, sociální emarginace, mezinárodní spolupráce, zdravotní postižení, studijní neúspěšnost atd.). Řada akademických i neakademických pracovníků přiznává svoji nepoučenost v této oblasti a odkazují na pověřená pracoviště, a protože v předmětech společného základu neexistuje předmět, který by různé aspekty této problematiky shrnul a nabídl společná metodologická východiska a vzájemně kompatibilní řešení zdánlivě nesouvisejících oblastí, není ani mezi absolventy zatím skupina, která by se k této problematice stavěla s potřebnou jistotou a profesionalitou, ať už jde o aspekty filozofické, psychologické, sociologické, pedagogické nebo technologické. Vzhledem k tomu, že tato situace kontrastuje s většinou anglosaských univerzit, jejichž rating MU převyšuje, náš návrh se snaží zaplnit tuto mezeru.