JIŘÍ HAVLÍČEK
Grafické listy
a kresby brněnského autora Jiřího Havlíčka působí na diváka přídechem
tajuplna, vábí a okouzlují svou fantastičností a bizarností.
Havlíčkova
tvorba je osobitým projevem fantaskního umění, onoho proudu, který se jako
červená niť s obdivuhodnou vytrvalostí vine dějinami malířství, proud, jenž
má své autentické kořeny hluboko v minulosti.
Počátek jeho
rodokmene můžeme hledat kdesi u Hieronyma Bosche a Pietra Breughela;
pokračuje pak přes manýrismus 16. století, zejména Giuseppa Arcimbolda a
vyznívá naplno v našem století u surrealistů, jejichž vliv setrvává v
různých modifikacích až do současnosti.
Jiří Havlíček
vystudoval koncem šedesátých let dějiny výtvarného umění a získal doktorát
filosofie.
Jeho touha po
poznání však nekončila universitním studiem; z dostupných pramenů čerpal
znalosti o starověkých mýtech a kultech, přitahovala jej zejména heterodoxie,
tento skrytý proud pod povrchem oficiálních ortodoxií. Není tedy náhodou, že
právě gnose, kabala a různá heretická hnutí pozdního středověku se staly
inspiračním zdrojem jeho grafické tvorby. Prostřednictvím nich se pak blíže
a podrobněji seznámil s křesťanskou filosofií, jíž věnoval nemenší pozornost.
Havlíčkovy
nejstarší grafické listy, inspirované pohádkami a starověkými mýty, naplňují
desítky podivuhodných a enigmatických bytostí, pocházejících ze světa
pohádek a snů.
Umělec před
námi otevírá jakýsi groteskně strašidelný svět, naznačující, že jeho
imaginace byla ve svých počátcích uhranuta nočními přízraky. Sledujeme
nejrozmanitější monstrózní srostlice a útvary, do nichž se přelévá a v nichž
se přehodnocuje to, co vyvěrá z autorovy vypjaté fantasie, živené mnohými
prožitky chimér a fantasmat. S bohatou invencí tvoří vise, jimiž reaguje na
dávné pocity, úzkosti a strachy lidstva.
V tomto období
vznikají i volné grafické ilustrace fragmentu bizarního strašidelného románu
Pfeiffer.
|
V nich, více než
jinde, se projevuje pro Havlíčka příznačný „horror vacui“, který jej vede k
důslednému zaplňování plochy grafického listu.
Aplikace písma
a bujné proplétající a zauzlující se arabesky, zacházející až do
vyumělkované komplikovanosti a dekorativní bravury, stávají se na delší dobu
nedílnou součástí jeho výtvarného projevu.
Od počátku
sedmdesátých let využívá Jiří Havlíček v grafických listech stále častěji
písma. Vedle starých hebrejských textů, citací z kabalistických a
alchymistických spisů jsou to úryvky z básní Stanislava Malého a citáty z
díla Jana z Kříže i dalších křesťanských mystiků. Tyto listy, obtížené mnoha
skrytými významy, mají silnou emotivní přitažlivost.
Havlíčkovy
práce z posledního desetiletí jsou svéráznými parafrázemi na alchymistickou
a hermetickou tematiku. V duchu alchymistické představy tajné sympatetické
spojitosti člověka s anorganickou částí přírody vytváří fantaskní kompozitní
bytosti a manýristicky přebujelé hybridní útvary. Jako by zde znovu ožíval
klíčový problém renesanční přírodní filosofie: proměna hmoty jako výraz
jejího obrození, proměna jedné věci ve druhou. V tvůrčím, stvořitelském
procesu spojuje umělec organické a mechanické koncepce makrokosmu a
mikrokosmu, podobně jako před čtyřmi stoletími Giovanni Batista Brancelli,
jeden z nejbizarnějších grafiků pozdního manýrismu.
V posledních
letech se Jiří Havlíček věnuje i kresbě. V ní zviditelňuje své introspekce
současnosti a vize budoucnosti. Pomocí plošné, lapidární kresby, vycházející
z aditivně přiřazovaných, přehledných geometrických útvarů, realizuje svou
vnitřní představu, vlastní vnitřní model. Z fragmentů ryze technického
charakteru sestavuje hybridní monstra, která evokují lidské i zvířecí podoby
a prozrazují Havlíčkovu stále přetrvávající zálibu v tvarových metamorfózách
a hravosti arcimboldovského typu.
Vedle
zmíněných černobílých kreseb, které autor často převádí do serigrafie,
vzniká i řada barevných kombinovaných technik, v nichž se pojí perokresba s
malbou, slepotiskem, zlacením a emailem.
Neustálé
faustovské hledání je hnací silou Havlíčkovy tvorby.
Svou
symbolikou a rafinovaným artismem vyrůstá z odkazu minulosti i z racionální
technické civilizace přítomnosti a budoucnosti. Je osobitým a
nezaměnitelných příspěvkem do proudu českého fantaskního umění.
(text z katalogu k výstavě v brněnském
Domě umění z let 1996 -97)
|