Baroko v české literatuře

Po porážce českého stavovského povstání v bitvě na Bílé hoře (1620) dochází k postihování odpůrců rekatolizace a stoupenců protihabsburské opozice. Hlavní představitelé povstání jsou v roce 1621 popraveni, nastává zabavování majetku politických odpůrců, kteří jsou nuceni emigrovat. V důsledku odchodu značné části inteligence ze země je charakteristickým znakem tohoto období úpadek českého jazyka a literatury.

Vedle domácí tvorby je důležitá i literatura exulantská, která vzniká mimo naše území. Byla převážně protestantská na rozdíl od katolicky orientované literatury domácí. Nejvýznamnějším představitelem tohoto proudu byl Jan Ámos Komenský, jehož přelomová tvorba spadá především do období renesance.

Duchovní tvorba se opět dostává do popředí zájmu barokních autorů. Dochází také (po renesančním útlumu) k výraznému rozkvětu legendistiky. Z českých světců jsou oblíbení především sv. Václav a Jan Nepomucký.

Pro lidové diváky, kteří se v období baroka stali hlavními adresáty česky psané tvorby, vznikaly školské hry, interludia a frašky. Rozvinula se také lidová slovesnost, reprezentovaná hlavně písní, dramatem a pohádkou.

Pro vzdělanější vrstvy byly pak určeny verše Felixe Kadlinského, Bedřicha Bridela a tvorba Adama Michny z Otradovic. Hlavním představitelem barokní naukové literatury se stal Bohuslav Balbín.

Český rozhlas: V Naardenu byla otevřena nová expozice J. A. Komenského.

• Český rozhlas.
• MACHALA, L. a kol.: Panorama české literatury: (Literární dějiny od počátků do současnosti). 1. vyd. Olomouc: Rubico, 1994.
• LEHÁR, J. a kol. Česká literatura od počátku k dnešku. 2. doplněné vydání. Praha: LN. 2004.
• Zlatá mince z cyklu Deset století architektury: Baroko - zámek Buchlovice v hodnotě 2000 Kč. Česká národní banka