Dystopie v současné české literatuře

Title in English Dystopia in Contemporary Czech Literature
Authors

LOLLOK Marek

Year of publication 2021
Type Appeared in Conference without Proceedings
MU Faculty or unit

Faculty of Education

Citation
Description Prezentace na konferenci ve Wroclawi. Anotace příspěvku: V souvislosti s rychle se měnícím světem, přinášejícím mimo jiné zintenzivnění globálních problémů a krizí různého druhu, se řada českých i světových autorů pokouší překročit hranice literatury a takříkajíc „angažovaněji“ vstoupit do obecnějších společenských diskurzů a debat. Literatura jim k tomu poskytuje specifické prostředky. Frekventovaným žánrem se stává zejména dystopie, tedy – jak uvádí Sociologická encyklopedie (Zdeněk R. Nešpor a kol., 2017) – „zvláštní druh utopie“, resp. „utopie se znaménkem minus“. Jejím obsahem je zpravidla pesimistická, pochmurná vize obecně nežádoucí společnosti, což odpovídá etymologii výrazu (z řec. dys = vadný, špatný, rozrušený; topos = místo). V české literatuře se v nedávné době objevilo množství próz náležejících k uvedenému žánru, které nejednou nabývají rozměrů podobenství, popřípadě novodobých mýtů; pro svou obecnost přitom přesahují kontury úzce vymezené národní literatury. Jedná se například o Stručné dějiny Hnutí (2018) Petry Hůlové, Jezero (2016) a Monu (2019) Biancy Bellové, Projekt Gilgameš (2019) Štěpána Kučery, Praskliny (2020) Kláry Vlasákové či Listopád (2021) Aleny Mornštajnové, přičemž určité dystopické prvky bychom mohli identifikovat i u dalších autorek a autorů (Emila Hakla, Radky Denemarkové, Václava Kahudy aj.). Cílem příspěvku je představit tuto tendenci, pojmenovat specifika uvedených děl v kontextu české (a částečně i světové) literatury a také pokusit se nalézt jejich konstanty a proměnné.

You are running an old browser version. We recommend updating your browser to its latest version.