Důvěřovat či nedůvěřovat, aneb Hamletovo dilema ve veřejných databázích
| Authors | |
|---|---|
| Year of publication | 2024 |
| Type | Conference abstract |
| MU Faculty or unit | |
| Citation | |
| Description | Získání biologických dat je časově a finančně náročná záležitost, která je navíc omezená i geograficky. Pokud to získána data a materiál umožňují, je pro prosazování etického přístupu k biologickému materiálu vhodné, aby byla využitelná opakovaně. Jednou z možných cest, jak opakovaně využít naměřená data, rozšířit posuzovanou oblast a pracovat s více druhy je využití veřejných databází. Vhodným příkladem jsou databáze pro genetická data nebo databáze pro data ze vzdáleného snímkování ze satelitů. V ekologickém výzkumu nabývají důležitosti databáze pozorování vkládaná veřejností (občanská věda), která ale řeší problém důvěryhodnosti a ověřitelnosti dat. V našich studiích jsme využili databáze (iNaturalist, GBIF, WorldClim, SEDAC, atd.) pro modelování rozšíření druhů a jejich ekologické niky. Celkové množství dat však nelze využít beze zbytku z několika důvodů: 1) právní stránka (copyright/nesouhlas s dalším vyžitím), 2) etická, 3) opakující se fotografie/data, 4) nesprávná identifikace (taxony, pohlaví, věkové stádium, atd), 5) erudovanost hodnotící osoby, 6) maskování polohy (geosoukromí u chráněných taxonů). Tato omezení redukují získaný vzorek a zejména ve studiích, které se věnují geografickému rozšíření tak může dojít k významnému zkreslení výsledků. Tato zjištění je proto nutné správně analyzovat a interpretovat. Doporučujeme ověření fotografií zájmového druhu u všech záznamů, filtrování lokací na rastr s buňkou větší, než je buňka pro maskování polohy u dané databáze (např. buňka o straně nejmíň 0,2 stupně u dat z iNaturalist) a sjednocení kartografické projekce u dat z různých zdrojů. S vhodným zpracováním jsou data z veřejně dostupných databází efektivním nástrojem pro kreativní výzkum. |