Description |
Snaha o zodpovězení otázky, nakolik je distribuce organismů v prostoru dána jejich disperzními schopnostmi a nakolik jejich nároky na prostředí, vyústila ve formulování dvou krajních modelů: (1) druhy mají odlišné nároky na prostředí, využívají rozdílné niky, a proto je společenstvo utvářeno převážně působením environmentálních faktorů prostředí (Species sorting paradigm, Leibold et al. 2004); (2) druhy jsou, co se týče jejich nároků na prostředí, uniformní a složení společenstva je dáno disperzními schopnostmi jednotlivých druhů (Neutrální model, Hubell 2001). Přímé srovnání relativního vlivu disperzních schopností a lokálních podmínek prostředí na skladbu společenstva různých taxonomických skupin organismů vzorkovaných na stejných plochách je ovšem spíše vzácné a často také nelze spolehlivě oddělit vliv prostorové struktury a podmínek prostředí (Gilbert & Lechowicz 2004, Cottenie 2005, Heino & Mykrä 2008). Náš výzkum se bude zabývat studiem míry platnosti vlivu zmíněných dvou mechanismů na složení společenstva vybraných skupin vodního hmyzu prameništních slatinišť. Prameništní slatiniště v Západních Karpatech jsou díky svým relativně stabilním podmínkám prostředí a izolovanosti ideálním modelovým prostředím pro testování různých ekologických či biogeografických hypotéz (Horsák 2006, Hájek et al. 2007, Hájek et al. 2011). Studovaná slatiniště jsou většinou poměrně malá a izolovaná, oddělená různými suchozemskými biotopy, které představují disperzní bariéry, stejně jako převážně západovýchodně orientované horské hřbety a údolí Vnějších Západních Karpat. Hlavním ekologickým gradientem těchto lokalit je gradient minerální bohatosti, jehož vliv na skladbu makroozobentosu v pramenných stružkách byl studován v diplomové práci (Rádková 2011). Tento gradient představoval hlavní směr variability v druhových datech a dělil studované lokality do dvou výrazně odlišných skupin na bazické a kyselé. Shodný vliv minerální bohatosti byl ve studované oblasti dále prokázán např. v případě vegetace, malakofauny, krytenek nebo opaskovců (Poulíčková et al. 2005, Hájek et al. 2006, Opravilová & Hájek 2006, Horsák & Hájek 2003, Bojková et al. 2011). Pro tuto studii jsme vybrali tři taxony vodního hmyzu: pošvatky (Plecoptera), chrostíci (Trichoptera) a pakomárovití (Chironomidae)), které se liší typem disperze i vzdáleností na kterou se dokážou šířit. Pošvatky a chrostíci využívají především aktivní disperzi, zatímco pakomárovití se šíří aktivně i pasivně pomocí větru, a proto je jejich schopnost šíření při velkých populačních hustotách považována za velmi vysokou (Johnson 1969, Paz & Broza 2007). Disperzní schopnosti pošvatek jsou naopak nižší, protože jsou převážně špatnými letci, páří se na zemi v blízkosti toků a jsou relativně krátkověké (např. Lillehammer et al. 1989, Winterbourn 2005, Yasick et al. 2007). Mezi chrostíky pak lze najít druhy s dobrými i relativně nižšími disperzními schopnostmi (Wiggins et al. 1980, Kovats et al. 1996, Collier & Smith 1998). Pro nalezení odpovědi na otázku, co ovlivňuje distribuci larev vodního hmyzu izolovaných slatinišť, bude každá studovaná taxonomická skupina analyzována zvlášť a bude detekován čistý a sdílený efekt podmínek prostředí (species sorting) a prostorového uspořádání lokalit, které úzce souvisí s disperzními schopnostmi organismů (neutrální model) na složení taxocenóz. Sdílený efekt prostorové struktury a environmentálních podmínek prostředí bude minimalizován vhodným výběrem studovaných lokalit. Výzkum je podporován grantovým projektem GAČR P505/11/0779 a MUNI/A/0757/2012.
|