Stránky pro učitele
Informace pro učitele
Účinky kouření na zdraví
Kouření je nejvýznamnější preventabilní riziko závažných onemocnění a
předčasných úmrtí.
(Světová zdravotnická organizace)
Podle současných vědeckých poznatků je kouření bezprostřední a hlavní příčinou
25 závažných onemocnění, u řady dalších má výrazný podíl. Na světě umírá každý
rok kolem 5 milionů lidí na následky kouření, do roku 2025 se počet obětí
zdvojnásobí. Pokud nedojde k zásadnímu obratu, pak v průběhu 21. století zemře
na následky kouření miliarda lidí.
Na nemoc související s kouřením umírá každý druhý kuřák, polovina z nich
předčasně. Nejčastější příčinou smrti jsou nemoci srdce a cév (ročně téměř 1,7
milionů kuřáků), chronická onemocnění průdušek a plic (ročně 970 tisíc kuřáků) a
rakovina plic (ročně téměř 700 tisíc kuřáků). Zejména u plicních onemocnění je
vliv kouření tak dominující, že při úspěšném zastavení a postupném útlumu
epidemie kuřáctví by tato onemocnění byla zcela vzácná.
Mimo tyto hlavní zdravotní poškození mívají kuřáci častěji i řadu dalších
závažných onemocnění: zhoubné nádory orgánů v dutině ústní, ledvin a močového
měchýře, střev a konečníku, slinivky břišní, děložního čípku, vředovou chorobu
žaludku a dvanáctníku, střevní polypy aj. Déle a s komplikacemi se kuřákům hojí
rány, chirurgické zásahy a nemoci kožní, předčasně se rozvíjí šedý zákal a
stařecká hluchota. Kouřící muži mívají častěji obtíže s potencí a plodností, u
kouřících žen se častěji objevují menstruační potíže, neplodnost, komplikace v
průběhu těhotenství.
Neméně závažným faktem je, že kuřáci ohrožují nejen sebe, ale i nekuřáky ve svém
okolí. Poškozující účinky pasivního kouření se projevují už před narozením: děti
kuřaček (i pasivních) se pomaleji vyvíjejí, takže při porodu mají menší
hmotnost, tělesnou délku i obvod hlavičky a hrudníku. Méně rozvinuté plíce u
novorozenců kuřaček mnohdy nedokáží zajistit dostatečné okysličování krve a
tkání, takže hlavní příčiny zpomalení tělesného vývoje přetrvávají i po
narození. Děti, jejichž matky kouřily během těhotenství, jsou častěji postiženy
různými respiračními onemocněními, alergiemi, syndromem náhlé smrti. Bývají u
nich častěji diagnostikovány poruchy chování v předškolním i školním věku.
Dítě žijící v kuřácké rodině častěji stůně, většinou z důvodů oslabení
imunitního systému. Obávanými leukemiemi (některými typy) bývá postiženo dvakrát
až třikrát více dětí, jejichž rodiče kouří. Dětští i dospělí astmatici v
zakouřeném prostředí mohou být stiženi akutním záchvatem dušnosti, u kardiaků
může vdechování vzduchu kontaminovaného cigaretovým kouřem vyvolat akutní
srdeční infarkt. Mnohaletá expozice nekuřáků cigaretovému kouři vede u mnohých k
rozvoji chronického zánětu průdušek i rakoviny plic.
Kouření není projevem slabosti nebo nedostatku vůle. Je to chronické,
progredující, a recidivující onemocnění – dg. F 17
Samotné kouření je pokládáno za psychiatrické onemocnění, pokud se u kuřáka
vyvinula závislost (poruchy duševní a poruchy chování vyvolané kouřením –
diagnóza F 17). K rozvojizávislosti vedou všechny formy užívání tabáku, který
obsahuje psychoaktivní látku nikotin. Ten způsobuje v mozku podobné biochemické
reakce jako heroin či kokain a má také podobně silnou schopnost vyvolat
závislost (u 80-85% pravidelných uživatelů) jako citované tvrdé drogy. Dokonce i
občasní kuřáci se mohou stát závislými na nikotinu (až třetina z nich).
Mnohé studie shodně potvrzují, že abstinenční příznaky při zanechání kouření
pociťují už ti, kteří postupně vykouřili asi 100 cigaret: v podstatě stačí jedna
cigareta denně po dobu 3 měsíců.
Závislost vzniká při opakovaném dávkování drogy. Působení nikotinu vyvolává
subjektivně zlepšení nálady, snížení napětí a i krátkodobé zvýšení výkonnosti,
bez vedlejších společensky pohoršujících příznaků, které pozorujeme po konzumaci
alkoholu či jiných drog. Uvedené změny v psychickém stavu jsou způsobeny mnoha
chemickými látkami, jejichž produkci nikotin zvyšuje (neurotransmitery,
hormony). Obdobné pochody se stejnými následnými subjektivními vjemy však v těle
člověka vznikají i na jiné podněty (pochvala, úspěch, oblíbené a dobré jídlo,
tělesná aktivita, příjemná společnost, kulturní a sportovní zážitky, atd.).
Opakované stimuly pomocí nikotinu s postupným vznikem závislosti se proto
častěji rozvíjí u těch lidí, kteří mají v životě těchto přirozených podnětů pro
„dobrou náladu“ nedostatek a sahají proto k alternativním a velmi rizikovým
prostředkům.
Závislost i závažné zdravotní následky kouření se rozvíjejí rychleji u osob,
které začaly kouřit před dosažením plné tělesné a psychické zralosti, tj. před
20. rokem věku. To jsou důvody velkého znepokojení odborníků nad trendy posunu
začátků kouření do stále mladších věkových skupin. Kouření také bývá obvykle
součástí komplexního stylu života charakterizovaného přítomností dalších
závažných rizikových faktorů. Kuřáci - i mladiství – mívají horší výživové
návyky (vysoký konzum tučných, slaných a kořeněných potravin, nízký příjem ovoce
a zeleniny), pijí více kávy a alkoholu, častěji se chovají rizikově v dopravě a
ve volnočasových aktivitách, promiskuitně v sexuálních vztazích. Kouření bývá
právem označováno za vstupní bránu ostatním drogám: jen málo dětí vyzkouší
nelegální drogu dřív než cigaretu.
Ani v České republice se epidemie kuřáctví dětem nevyhýbá. Podle opakovaných
studií má zkušenosti s první cigaretou kolem 60% žáků 6. tříd, z nich asi 5% je
třeba pokládat za pravidelné kuřáky, protože kouří alespoň jednu cigaretu týdně.
Zlomový nárůst pravidelných kuřáků pozorujeme v 8. a 9. třídě: po skončení
povinné školní docházky je mezi patnáctiletými 20-25% pravidelných kuřáků,
většina z nich kouří denně. Obdobně jsou na tom děti i ve většině zemí Evropské
unie. U středoškolské mládeže se počet kouřících dětí dále zvyšuje a ve věku 18
let kouří téměř 40% dívek a hochů. Je jisté, že mezi těmito dětmi je už mnoho
těch, které jsou závislé na nikotinu a od kouření je nemohou odradit formální
zákazy nebo tresty: potřebují systematickou a odbornou léčbu.
Vývoj kuřáka
Formování kuřáka až do osoby, která je na kouření závislá, je dlouhodobý proces,
který je ovlivněn řadou faktorů: je třeba doznat, že známe jen některé z nich.
Vývoj kuřáka je tedy dlouhodobý a několikastupňový proces.
Za prvořadé jsou pokládány osobní postoje každého jednotlivce ke kouření. Jejich
utváření začíná v podstatě hned po narození, byť je v prvních letech života
zcela neuvědomělé. Dítě vnímá své okolí včetně toho, zda se v něm vyskytují nebo
nevyskytují kuřáci. Proto kouření rodičů a dalších nejbližších osob
obklopujících dítě má rozhodující význam pro to, zda bude pokládat tuto činnost
za normální součást způsobu života.
Začátkem docházky do školy se okruh přirozených vzorů rozšiřuje o učitele,
rodiče jeho kamarádů a spolužáků, postavy v televizi a filmech. V prepubertálním
a pubertálním období se zvyšuje vliv kamarádů, jejich starších sourozenců, přímé
i nepřímé reklamy. Získání cigaret k prvním pokusům není pro děti problém, u
postupného opakování až pravidelnosti však hrají roli ekonomické faktory (cena
cigaret v poměru k výši pravidelného kapesného) a dostupnost kuřiva.
Znalosti o podstatě a mechanismech vzniku závislosti na kouření jsou zatím jen
kusé. Jde v zásadě o pediatrický problém a přímé metody výzkumu jsou z etického
hlediska nepřijatelné. Nicméně je možno postavit několik velmi pravděpodobných
hypotéz.
Určitý význam má dědičnost: zdá se, že budoucí závislí kuřáci mají jisté odlišné
geny, které ovlivňují jejich zvýšenou vnímavost k metabolismu a účinkům
nikotinu. Nezanedbatelná je i role kontaktu nikotinu s vyvíjejícím se mozkem
plodu před narozením: droga prochází placentou až do krevního oběhu plodu a v
nervové tkáni se již ve fetálním období navazuje na určité receptory, které
předčasně aktivuje. Zatím nevíme, jaké další změny vazba na receptory mozku u
plodu vyvolává, ani to, jak si mozkové buňky „pamatují“ tento časný kontakt. Je
ale možné, že raná expozice zanechá stopu, která se aktivuje později, při
prvních aktivních pokusech s cigaretou a přispěje k tomu, že se z
experimentátora vyvine pravidelný kuřák.
Jak ochránit děti – prevence kouření
Kouření je celospolečenský problém. Jeho zvládání musí být komplexní
K řešení problematiky kouření dětí a mládeže je třeba přistupovat komplexním
způsobem. Nejdůležitější, ale také nejobtížnější je ovlivnit chování rodičů.
Máme vypracované programy cíleně zaměřené na těhotné ženy a jejich partnery i
mladé rodiče vychovávající kojence a batolata. K jejich realizaci je třeba
získávat širší spolupráci zdravotníků: gynekologů a sester v prenatálních
poradnách a porodnicích a dětských i praktických lékařů. Otázky nekouření v
období těhotenství byly zahrnuty i do úspěšného programu pro druhý stupeň
základních škol „Kouření a já“, konkrétně především do lekcí určených žákům 8.
tříd.
Také různá regulační opatření státu zaměřená na ochranu nekuřáků před pasivním
kouřením (zákazy kouření na veřejných místech, na pracovištích) a kampaně
napojené na mezinárodní aktivity proti kouření pomáhají kuřákům, aby si
uvědomili rizika spojená s tímto návykem a společnosti, aby nebyla lhostejná a
tolerantní.
Škola s odbornými pedagogickými pracovníky má ve výchově dětí a mládeže
nezastupitelnou roli. Na děti se působí v jejich přirozeném kolektivu vrstevníků
prostřednictvím erudovaných pedagogických pracovníků. Na pomoc školám je třeba
vypracovávat a aktuálně novelizovat výchovně vzdělávací programy pro různé
věkové kategorie dětí, zaměřené na primární prevenci kouření. Zásadními principy
těchto programů je:
- poskytovat adekvátní formou potřebné znalosti o zdravotních rizicích kouření,
o ekonomických aspektech kouření, o reklamních tricích výrobců a prodejců kuřiva
- ovlivňovat postoje dětí ke kouření tak, aby nekuřácké chování bylo výsledkem
jejich svobodné volby
- učit děti dovednostem rozpoznávat a předvídat rizikové situace a odmítat
nabídky cigaret i jiných drog
- nabízet dětem jiné aktivity, jejichž důsledkem bude stejný efekt, který u nich
vyvolává příjemná stránka kuřácké činnosti.
U nejmenších dětí v mateřských školách a prvních dvou až třech ročnících
základních škol se cíle programů zaměřují především na ovlivnění postojů: má-li
člověk získat ke kouření nedůvěru a odpor, musí být na estetické a akutní
zdravotní důsledky kouření upozorněn už v útlém věku. Děti by si měly osvojit
způsoby aktivní ochrany před nedobrovolnou expozicí tabákovému kouři.
V období před pubertou je třeba nejen nadále posilovat protikuřácké postoje, ale
zaměřit se i na problematiku vzniku závislosti. Děti by měly být vedeny k
poznání a pochopení, že kuřáků je ve společnosti menšina a že kouření není
symbolem dospělosti, spíše naopak přetrvávajícího infantilního chování.
Ve věku puberty je třeba zásadním způsobem změnit strategii výchovného přístupu
k dětem a zohlednit fyziologickou zvláštnost tohoto období, v němž dominuje
silný odpor proti autoritám dospělých lidí, zejména rodičů a učitelů. V
programech se pak uplatňuje tzv. peer- forma, spočívající v aktivní práci dětí
ve skupinách vedených jejich mluvčími z řad spolužáků nebo jen o málo starších
dětí, kdy učitel či jiný dospělý lektor má roli koordinátora a moderátora. Ve
vzdělávací oblasti programů jsou informace o zdravotních následcích kouření (a
jiných drog) spojovány se snahou oslabit tzv. syndrom osobní imunity proti
nejrůznějším nebezpečím, které dítě sice chápe rozumem, ale současně odmítá
věřit tomu, že i samo může být ohroženo. Už od 8. třídy je třeba předpokládat na
možnost vzniku závislosti a kuřáky předávat specialistům k léčbě, samozřejmě za
aktivní spolupráce rodičů.
Samozřejmostí, danou i zákonnými normami, je nekuřácké prostředí ve škole, které
musí bezvýhradně respektovat nejen děti, ale všichni dospělí. Vytváření kuřáren,
které se od 90. let minulého století začalo v některých školách propagovat za
vydatného zájmu hromadných sdělovacích prostředků, je zcela nepřípustné, neboť
zvyšuje dostupnost dávkování drogy a urychluje rozvoj závislosti. Kuřárna ve
škole je stejně nemístná jako výčep či bar nebo sady pro parenterální aplikaci
heroinu a jiných drog.
Ke kouření inklinují více ty děti, které jsou ve svém společenském prostředí
neúspěšné: absence úspěchů a pochval, provázená případně i výsměchem a
opovržením nestimuluje přirozené spouštěče vyplavování neurotransmiterů a proto
děti hledají zdroje pohody a zmírnění stresu v nikotinu či jiných drogách. V
odborném přístupu pedagoga ke každému jednotlivci musí být proto ve spolupráci s
rodiči odhalování a zdůrazňování všech schopností a dovedností, které dítěti
pomohou zaujmout odpovídající postavení v jeho společnosti. Škola musí hledat a
ve spolupráci s nestátními organizacemi i zastupitelskými institucemi nabízet
širokou škálu školních i mimoškolních aktivit, v nichž by každé dítě uplatnilo
své schopnosti, zájmy a dovednosti.
Přijetí speciálních protikuřáckých programů školou je pro děti významné nejen
pro jejich budoucí zdraví, ale i z hlediska jejich pozdějšího uplatnění ve
společnosti a na trhu práce. Je mnoho profesí, kde kuřáci nemohou být zaměstnání
z důvodů bezpečnosti práce či speciálních hygienických požadavků. Silní a
závislí kuřáci bývají nuceni omezovat cestování veřejnými dopravními prostředky
i návštěvu kulturních zařízení a významných společenských událostí proto, že se
v nich nesmí kouřit. Stále více zaměstnavatelů si uvědomuje, že kuřáci bývají
častěji nemocní, mívají větší prostoje, kontaminují ovzduší pracovišť, omezují
životnost citlivých a drahých přístrojů, zatěžují energetický systém (potřeba
větší výměny vzduchu), znečisťují okolí nedopalky, zvyšují riziko požáru, atd. a
proto kouřící pracovníky nezaměstnávají. Výkon některých povolání s vysokým
společenským hodnocením není slučitelné s kouřením, které je pokládáno za symbol
nedospělosti, nesoběstačnosti, slabosti. Rozšíření výchovné působnosti školy o
protikuřácký program je tedy nadstandardem, o kterém má škola informovat širokou
veřejnost a získávat žáky, jejichž životní cíle jsou vysoké. Jejich vzorem se
budou řídit i mnozí z těch, kteří původně v tomto kontextu o životě neuvažovali.
Účinnost programů je posuzována podle toho, kolik žáků se rozhodne zůstat
nekuřáky. V každé množině dětí jsou takové, které by nikdy nekouřily bez ohledu
na speciální intervenci výchovným programem a jiné, pro které je kouření tak
silným symbolem, že je program nedokáže oslovit. Většina dětí však nemá
vyhraněné postoje a hlavním úkolem primárně preventivních programů je získání
těchto dětí pro zdravý způsob života. Větší naděje na úspěch poskytuje
spolupráce s rodinou. Proto rodiče musejí být o programech informováni a
upozorněni rámcově na jejich obsah a zaměření.
Přestože výchova k nekouření není zaměřena proti kuřákům, zahrnuje některé
konfliktní stavy v situacích, kdy rodiče dětí jsou kuřáky. Např. informace o
zdravotních následcích kouření mohou v dětech vyvolat obavy o zdraví jejich
rodičů. Poznání, že kouření patří mezi drogové závislosti, snižuje přirozenou
autoritu všech kuřáků, tedy i rodičů, učitelů, lékařů…Děti také mohou poukazovat
na ochuzování rodinných rozpočtů o nemalé náklady na kuřivo. Škola musí rodičům
v informativním dopise vysvětlit, že všechny tyto součásti jsou pro program
nezbytné a vyzvat je, aby se na diskuse s dětmi o těchto problémech připravili.
V rámci programu je zpracovávána brožura pomáhající rodičům účinně spolupracovat
se školou na tomto úseku výchovy.
Učitelé jsou veřejnými osobnostmi a proto by se měli aktivně angažovat v
oficiálních i neformálních aktivitách za nekouření. Především by se měli
profesionálně vyrovnat s vlastním kuřáctvím, které není jejich osobní
záležitostí, ale etickým problémem vyplývajícím z posuzování chování veřejně
známé autority.
Jako přátelé dětí nemohou pedagogové nechat bez povšimnutí rizikové chování dětí
mimo školu. Ostře a hlasitě by měli kárat nezodpovědné prodejce vždy, když
nerespektují zákaz prodeje nebezpečného zboží – nejčastěji kuřiva a alkoholu -
nezletilým. Ve spolupráci se zastupitelskými úřady mohou iniciovat oddělení
diskotékových zábav pro mladistvé a dospělé jak podle doby jejich konání, tak
podle prostředí, aby zábavy určené mládeži do 18 let byly bez jakékoliv nabídky
alkoholu i kuřiva a končily ve večerních hodinách. Neměli by lhostejně přihlížet
tomu, když dospělý bezprostředně ohrožuje dítě cigaretovým kouřem.
Aktivní vystupování proti kouření mohou děti ve spolupráci se školou veřejně
deklarovat při různých akcích, konaných např. při příležitosti Světového dne bez
tabáku či mezinárodních dní bez kouření, ale i zcela spontánních činností. S
žádostí o podněty a spolupráci při organizaci se mohou školy obrátit na
Zdravotní ústavy, Hygienické stanice, zdravotnická zařízení.
Zahraniční zkušenosti potvrzují, že nejlepších výsledků je dosahováno tehdy,
když výchova proti kouření trvá po celé období dětství a dospívání. Proto bylo v
České republice vyvinuto a v praxi odzkoušeno několik programů protikuřácké
výchovy dětí a mládeže, které jsou dostupné pro školy formou manuálu s možností
podpory realizace programu prostřednictvím žádosti na školských úřadech či
Zdravotních ústavech
JÁ KOUŘIT NEBUDU A VÍM PROČ – pro mateřské školy
(Liga proti rakovině, Na Slupi 5, Praha 2 – PhDr. Smolíková, Palatinová)
ABY DĚTI NEKOPUŘILY ANI PASIVNĚ – pro mateřské školy
(OHS Klatovy - dr. E.Nová)
MY NECHCEME KOUŘIT ANI PASIVNĚ – pro mateřské školy
(KHS Jm kraje, pobočka Mlýnská 2, Blansko – dr.G. Černohousová)
KOUŘENÍ A JÁ - pro 6. – 9. třídy základních škol
(Lékařská fakulta MU, Komenského n. 2, Brno – prof. Hrubá)
O SVÉM ZDRAVÍ SI ROZHODUJI SÁM – pro 1.-2. ročníky středních škol a učilišť
( Lékařská fakulta MU, Kamenice, Brno – dr. Kyasová)
NAŠE TŘÍDA NEKOUŘÍ - soutěžní program pro žáky od 11 let (zatím ověřovací
studie)
(Lékařská fakulta MU, Komenského n. 2, Brno – prof. Hrubá)
Program NORMÁLNÍ JE NEKOUŘIT, jehož první část představuje tento materiál, bude
vyplňovat dosavadní časovou mezeru mezi předškolním a mladším školním věkem.
Pilotní studii sponzoruje Liga proti rakovině Praha.