Podpora publikování na PdF MU: krok za krokem

Ing. Vendula Kratochvílová, Mgr. Jana Veličková

Rozhovor s proděkanem Tomášem Janíkem

Tento rozhovor představuje nově vytvořené webové stránky, které se zaměřují na podporu publikování na PdF MU (dostupné zde). Text je pokračováním rozhovoru s Tomášem Janíkem s názvem: Jak se zorientovat v otázce publikování na PdF MU?

1. Pane proděkane, Pedagogická fakulta MU spouští nově vytvořené webové stránky přibližující podporu publikování. Můžete nám prosím přiblížit, co bylo inspirací pro jejich tvorbu?

Byla to potřeba kolegyň a kolegů, mnohdy i začínajících, kteří v rámci fokusních skupin v návaznosti na projekt HR Excellence in Research Award (dále HR Award) upozorňovali, že jsou zde na jedné straně značné nároky na kvalitu publikování, ale na druhé straně že se v této oblasti obtížně orientují, chybí jim přehled o možnostech, jak texty koncipovat, kam směřovat texty atd. Vznikla tedy pracovní skupina, která v rámci projektu HR Award vytvářela tyto webové stránky – tzn. dostupné informace organizovala a systematizovala. Toto úsilí se setkávalo s pozitivní odezvou, protože jde o to, aby publikace byly tematicky relevantní, ale současně aby byly ceněny a využívány odborníky z oboru, a to v národním i mezinárodním měřítku. Směřovalo se tedy k tomu, jak takové kvalitní publikace podpořit ve stádiu jejich vzniku. A vlastně to šlo i ruku v ruce se změnami v publikačním chování fakulty, kdy se od většího počtu méně náročných a méně ceněných publikací snažíme posunout k menšímu počtu kvalitnějších publikací, které jsou účinně šířeny do odborných komunit, mají citovanost a ohlasy, a působí proto výrazněji.

2. Orientace v publikování není jednoduchá. Mohl byste tedy prosím autory a autorky tímto procesem provést? Co všechno obnáší?

Určitě, publikování má své jednotlivé etapy, fáze nebo kroky, které se odvíjejí v časové návaznosti, byť mnohdy s různými prostupy. Na straně autora či autorky to začíná přijetím vědecké identity a formováním publikační strategie. Působím-li v určitém oboru na vysoké škole, beru publikování jako součást své profese. Tvořím různorodé texty, abych jimi oslovoval vědecké komunity. Mohu však jít i za rámec této ambice – mohu mít přesah třeba do oblasti praxe nebo příslušné resortní politiky. Potřebuji si tedy naplánovat svoji publikační strategii, která může mít určitá specifika i dle toho, co mi jako autorovi takříkajíc sedí.

3. A kdybychom to měli probrat krok po kroku?

Pokud se zaměříme na tvorbu časopisecké studie, což je dominantní typ vědeckého textu, tak začínám tím, že si vybírám časopis vhodný pro téma mého rukopisu. Zohledňuji přitom jazyk textů, které jsou v časopise publikovány, dále odborné renomé časopisu, popř. jeho scientometrické parametry apod. Mám zájem na tom, aby můj text v daném časopise byl takříkajíc na „dobré adrese“, to znamená u čtenářů a odborných komunit, které se mým tématem zabývají či mohou zabývat.

Druhým krokem je zajištění financování. To je dnes nová výzva – předpokládá se, že autor/ka bude disponovat prostředky, které jakožto např. ediční poplatky budou směřovat do časopisů, resp. do jejich vydavatelství. Je to změna oproti dřívějším zvyklostem – publikování čím dál více spadá do režimu služby za úhradu. Autoři se tak mohou dostat do složité situace, nicméně grantové agentury umožňují zahrnovat tyto výdaje do rozpočtů na projekty a řada fakult, resp. univerzit, které to myslí s vědou vážně a berou současný trend jako daný, autory podporují vytvářením určitých fondů, ze kterých lze finance čerpat.

Další, třetí krok spočívá v řešení otázky autorství a souvisejícího duševního vlastnictví. Zde se také dotýkáme tématu publikační etiky. Podmínky, kdy je člověk spoluautorem, jsou publikační etikou vymezeny a jsou i popsány varianty spolu-autorství – je tedy vymezeno pomyslné hřiště pro spolupráci na tvorbě textu. Aby se na něm autorský kolektiv pohyboval profesionálně, zdravě a čestně, je třeba se těmito otázkami zabývat. Zpravidla píšeme texty jakožto zaměstnanecká díla, která jsou potom dále ošetřena autorským zákonem. Jak vidíte, otevírá se zde celá řada otázek, které autoři musí řešit.

Čtvrtá etapa spočívá v samotné tvorbě textu a je taková autorsky nejryzejší. Tvorba vědeckého textu není jen o formulaci myšlenek, zahrnuje také celou řadu aktivit přípravných, které jsou nezbytné pro to, aby text mohl vzniknout. V procesu tvorby vědeckého textu se tak vracíme zpátky k samotnému výzkumu, který musel být nějak navržen, realizován, zpracován, vyhodnocen a zreflektován – jinak by text o něm ani mohl vzniknout. Při samotném psaní zohledňujeme nejen ducha, ale i stylové a formální náležitosti zvoleného žánru.

Po vzniku textu následuje pátá fáze, která má být svého druhu garancí jeho kvality po stránce obsahové, jazykové i formální. Uplatňují se zde různý typy korektur a revizí – jazyková korektura, kontrola souladnosti rukopisu s požadavky určité citační normy apod. Například soulad s normou (třeba APA nebo ČSN) je další etapou, která musí být dobře zvládnuta, neboť text, který je po formální stránce zvládnut nedbale, zpravidla narazí v redakčním a/nebo recenzním řízení. Korekturami a postoupením rukopisu redakci úsilí autorů končí – mají chvilku pro sebe.

Většinou to trvá měsíc, dva, někdy i déle. Z redakčního nebo recenzního řízení obdrží autor/ka vyrozumění, které říká, jak se s rukopisem má (musí) dále nakládat, a to od varianty odmítnutí („rukopis nebude publikován“) přes variantu „rukopis bude eventuálně publikován po závažnějších úpravách“ až po varianty příznivé: „rukopis bude publikován po menších úpravách“, popř. „rukopis bude publikován bez požadavků na úpravy“, což však většinou nenastane, neboť rukopisy nebývají vždy dokonalé a redakce a recenzenti bývají poměrně nároční. Takže to je fáze, kdy se autoři vypořádávají s požadavky na úpravy a dotváří text.

Když projde text/rukopis úspěšně recenzním řízením, je následně zařazen k publikování a čeká se na jeho zveřejnění (v podobě tištěné nebo elektronické, na webových stránkách atd.). Text se stává součástí celkové publikační produkce příslušné vědecké komunity a je k dispozici k využití. Je-li uveřejněn v režimu Open Access (gold), pak je k dispozici takříkajíc bezbariérově a napřímo. Důležité je, že autor/ka může takto se svým textem disponovat – sdílet ho apod. Ke komunikaci se v poslední době stále více používají sociální vědecké sítě (např. Research Gate), které zintenzivňují a dynamizují odborné kontakty mezi výzkumníky a výzkumnicemi, a to na globální scéně. Tato poslední fáze završuje celý publikační proces – poté si už text žije vlastním životem.

4. Jakou roli v procesu mohou hrát další aktéři – např. centra pro transfer technologií apod.?

Ano, existují typy výstupů vědecké práce, které jsou rozpracovány do té míry a nasměrovány takovým způsobem, že nechybí mnoho a postoupí do praxe. Někdy se v této souvislosti mluví o transferu technologií. Důležité je, že jde o dopad a o šíření – o dotažení výsledku do nějaké modifikace, modernizace či inovace, která se postupně stane součástí běžného provozu. Jedná se o velmi důležitou část celého výzkumného, vývojového a inovačního procesu. Neměli bychom ji opomíjet.

Vážený pane proděkane, děkujeme za zajímavý rozhovor k publikačnímu procesu a přiblížení možností podpory, které Pedagogická fakulta MU nabízí svým autorům a autorkám. Oceňujeme, že jste si ve svém vytíženém programu udělal prostor pro naše čtenáře a čtenářky, přejeme Vám mnoho úspěchů ve Vašem profesním životě.

Projděte si nové webové stránky k podpoře publikování na Pedagogické fakultě MU.