Analýza školních vzdělávacích programů ve vztahu k terénní výuce
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2016 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Systém kurikulárních dokumentů je v České republice vytvářen na dvou úrovních – státní a školní. Státní úroveň v systému představují Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy (RVP), které vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy. Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (ŠVP), podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách. Školní vzdělávací program si vytváří každá škola podle zásad stanovených v příslušném RVP. Cílem příspěvku je obsahová analýza ŠVP vybraných škol (devítiletých základních škol a nižších stupňů osmiletých gymnázií) ve vztahu k terénní výuce jako silné výukové strategii. Analyzováno je zejména zakotvení různých forem terénní výuky v učebních plánech a učebních osnovách z hlediska času, prostoru, vyučovaných předmětů, forem, komplexní koncepce, atd. Prvotní analýza, do které jsou zahrnuty všechny formy terénní výuky od vycházek, terénních cvičení, exkurzí, školních výletů až po integrovanou terénní výuku, ukazuje, že terénní výuka sice v ŠVP v různých formách zařazena je, avšak hodiny terénní výuky nejsou explicitně vyjádřeny ve studijních plánech a skrývají se pod standardní výukou různých předmětů – na 2. stupni ZŠ nejčastěji ve výuce přírodopisu, zeměpisu (u obojího např. pozorování v krajině, náčrty, práce s mapou), ale také dějepisu, českém jazyce a dalších předmětech pod názvem exkurze nebo výlety. Jen velmi málo škol dokáže všechny uvedené formy terénní výuky zahrnout do celkové koncepce školy tak, aby byla vidět jejich vzájemná propojenost. Analýza ŠVP mimo jiné poukázala i na další nedostatky návaznostech učiva jednotlivých předmětů na různých stupních škol. |
| Související projekty: |