Jak se to dnes má s včelínkou ozdobnou (Pagodulina pagodula) (Pagodulinidae; Gastropoda)
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2020 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Citace | |
| Popis | Drobní suchozemští plži rodu včelínka (Pagodulina) byli v minulosti řazeni do čeledi sudovkovití (Orculidae). Nedávná fylogenetická studie však odhalila, že včelínky nejsou sudovkám blízce příbuzné, jak se předpokládalo na základě konchologických znaků. Nově proto byla zavedena samostatná čeleď včelínkovití (Pagodulinidae). Zástupci této čeledi se vyskytují především v jižní části Evropy (včetně Alp), v Malé Asii a v hornatých oblastech jihovýchodního Zakavkazska. Rozšíření včelínky ozdobné (Pagodulina pagodula) není stále příliš důkladně prozkoumané, avšak centrum jejího areálu rozšíření leží ve středním Rakousku a v severní Itálii. Během devadesátých let minulého století se povedlo slovenskému malakologovi Mikuláši Lisickému objevit dvě izolované lokality na Slovensku. Díky velkému množství zpracovaných fosilních profilů, za něž vděčíme Vojenu Ložkovi, dnes víme, že se tento druh na území České republiky pravidelně vyskytoval v klimaticky příhodných periodách pleistocénu. Profil u Louckého pramene v Podyjí nám ukázal, že se zde včelínka vyskytovala dokonce i během holocenního klimatického optima. Na základě záznamu z tohoto profilu se zdálo, že po odeznění optima však druh z našeho území zmizel. Vojen Ložek ovšem předpokládal, že druhy, které jsou doloženy z fosilních sukcesí druhé poloviny holocénu a dnes se jeví jako vymřelé, se s vysokou pravděpodobností stále ještě mohou vyskytovat na izolovaných místech. Vzhledem k nápadnému vzhledu včelínky a stavu prozkoumanosti naší malakofauny (V. Ložek spolu s kolegou Jaroslavem Vašátkem provedli přímo v Podyjí velmi detailní průzkum) se tato hypotéza pro včelínku jevila jako neplatná. Během přednášky se dozvíte, zdali se proroctví nestora české malakologie přece jen nakonec nenaplnilo. |