| Popis |
Stávat se křehkým a lomivým, rozpouštět se a zároveň tuhnout. Zjemňovat se, zněžnět. Mít odvahu překonat strach z nečekaných výsledků hry a experimentu. Mít sílu proměňovat stereotypy průměrné každodennosti, která vyrůstá z obyčejného života. Nezaleknout se vlastních spontánních reakcí. Dovolit si ztratit nad sebou kontrolu a nechat se inspirovat náhodou či nečekanými okolnostmi. Umět svobodně chybovat, učit se být otevřený a vnímavý. Nechat se vést vnitřní radostí a intuicí. To vše je součástí tvůrčího procesu, který nám umožňuje jít nezvyklými cestami k nečekaně dobrému výsledku, reagovat na životní situace nově, nešablonovitě. Učí nás, jak si poradit v tísni. Právě tvořivý přístup učiteli pomáhá překonávat nefunkční a zastaralé obsahy a formy vzdělávání. Zážitek z vlastní kreativní cesty přispívá značnou měrou ke kultivaci osobnosti budoucího učitele, neboť vytváří důvěru nejen v možnosti vlastního rozvoje, ale v konečném důsledku i rozvoje svěřených dětí či žáků. Neboť učitel, který prožil pozitivní tvůrčí (výtvarnou) zkušenost, nabyl vědomí vlastní účinnosti (Self-efficacy), získal vlastní “výtvarné sebevědomí”, ten pak přirozeně věří v dětskou schopnost samostatně se tvůrčím způsobem vyjádřit, přijímá a chápe subjektivitu zpodobňování světa. Takový učitel nepotřebuje dětem nabízet osvědčené, ale stereotypní vzory, líbivé předlohy, vlastní představy či šablonovité “zakonzervované” poznatky o tom, jaký je svět. Ale naopak - vytváří příležitost, aby jej děti mohly objevovat samy, třeba i výtvarnou cestou. Navracet studenty, budoucí učitele mateřských škol, k jejich zdrojům tvořivosti tak, aby zakusili “flow” výtvarného procesu, dokázali výtvarně vyjádřit něco bytostně vlastního a reflektovali to, je smyslem předmětu Výtvarná hra a tvořivost. Cílem není vyzkoušet si nové a atraktivní výtvarné techniky, naučit se rukodělné či metodické výtvarné postupy, ale naopak používat běžné, zcela dostupné intermediální vyjadřovací prostředky k hravému objevování světa, které mají východisko v běžných spontánních činnostech a které jsou každému vlastní již od raného dětství. Návraty do dětství přináší řadu témat a tvůrčích principů, kterým se často věnují i umělci. Umění tak funguje jako spojnice mezi světy dospělosti a dětství a nabízí prostor pro znovuprožití, jiné uchopení, porozumění a osobní rozvoj. Inspirací pro vlastní studentský tvůrčí projekt se tak mohou stát raná okouzlení a zájmy např. dětská záliba sbírat, třídit a vytvářet kolekce z různorodých nalezených předmětů nebo výtvarné hry s identitou. Právě proměny podoby, zkoumání prožitků, pocitů a tělesnosti jsou podstatou výstupů v rámci výstavy.
|