Prameniště jako modelová stanoviště pro sledování komunikace populací v říční síti
Autoři | |
---|---|
Rok publikování | 2011 |
Druh | Konferenční abstrakty |
Fakulta / Pracoviště MU | |
Citace | |
Popis | Prameniště a pramenné stružky lze díky jejich specifickým fyzikálním a chemickým podmínkám považovat za relativně izolovaná stanoviště. Pro organismy vázané na tyto ekologicky vyhraněné biotopy může být problematické překonat terestrická prostředí, která jednotlivá prameniště oddělují. To platí zejména pro permanentní faunu, jejíž zástupci nemají možnost suchozemské biotopy překonat. Cílem této studie bylo kvantifikovat izolovanost vybraných prameništních populací s využitím mikrosatelitních markerů. Jako modelový organismus byl zvolen blešivec potoční (Gammarus fossarum), který je vázán na horní úseky toků, a lze tedy předpokládat, že jeho populace budou do určité míry fragmentované. Studované lokality byly na moravsko-slovenském hraničním hřebenu uspořádány v pěti párech na gradientu 130 km tak, že vzdálenost mezi jednotlivými páry byla cca 20 – 50 km, zatímco vzdálenost mezi lokalitami v rámci páru dosahovala pouze 0,5 – 2 km. Na každé z těchto deseti lokalit bylo odebráno 20 jedinců. Analýzou pěti mikrosatelitů bylo zjištěno, že jsou si studované populace geneticky bližší uvnitř jednotlivých párů pramenišť i přesto, že byly vzájemně odděleny hřebenem vnějších Západních Karpat a každá z nich spadala do jiného povodí (Váhu a Moravy, nebo Odry). Výjimku tvořil jeden pár lokalit, jenž byl unikátní i v dalších ohledech (100% polymorfismus, vysoká heterozygotnost, velký počet vzácných i privátních alel, rekombinační nerovnováha lokusů). Tok genů mezi párovými lokalitami může být na krátké vzdálenosti zprostředkován například zoochorií. Tyto výsledky však musí být ověřeny na základě zpracování většího počtu vzorků i markerů. Projekt byl realizován za finanční podpory ze státních prostředků prostřednictvím Ministerstva školství České republiky. Výzkumný záměr číslo MSM 0021622416. |
Související projekty: |