Pro komplexní postižení migračních procesů v českých zemích je nezbytné objasnit místo reemigrace Čechů a Slováků po první světové válce. Reemigrace předválečných vystěhovalců probíhající v letech 1918-1923
měla zahrnovat na 200 tisíc navrátilců. Klademe důraz nejen na statistickou stránku problému, ale i na osvětlení rozmanitých souvislostí, které spolupůsobily v protisměrně probíhajících procesech reemigrace a emigrace. Úkolem bude osvětlit pohnutky reemigrace, která probíhala v ekonomicky zhoršených podmínkách poválečného období. Za rozhodující motivy poválečných návratů lze považovat vytvoření samostatného státu
Čechů a Slováků, pozemkovou reformu v ČSR, poválečnou hospodářskou krizi a špatné životní podmínky v poražených státech. Výstupem projektu budou články v recenzovaných neimpaktovaných časopisech, referáty
na mezinárodních vědeckých konferencích a monografie, kterou vydá Masarykova univerzita.

Výsledky

Projekt zaplnil mezeru v našich dosavadních znalostech o reemigraci a repatriaci Čechů a Slováků ze zahraničí po
první světové válce. Hlavní příčinnou reemigrace krajanů, kteří žili v cizině již před válkou, zvláště z poražených států
– Německa a Rakouska, stejně jako z bolševického Ruska, byly ekonomické důvody. Paralelně s reemigrací těchto
krajanů probíhala repatriace osob zavlečených do ciziny v důsledku války, zejména příslušníků rakousko-uherské
armády, kteří se stali válečnými zajatci, kdy mnozí z nich vstoupili do československých legií.
Hodnocení GA ČR: Výsledky projektu vhodně doplňují naše znalosti o reemigraci a repatriaci Čechů a Slováků ze zahraničí po první
světové válce. Projekt ukázal, že repatriace a reemigrace Čechů a Slováků po první světové válce byly součástí
rozsáhlých migračních pohybů, které probíhaly v Evropě i ve světě.

Publikace