Terénní výuka (outdoor learning, outdoor education) je běžně chápána jako výuka organizovaná v prostředí mimo školní třídu (Lambert & Reiss, 2014; Hofmann, 2003). Terénní výuku je však možné optikou různých pedagogických přístupů popisovat v několika rovinách: (a) rovina kurikula – vzdělávací politika, závazné dokumenty, vzdělávací obsahy jednotlivých předmětů (viz Lambert & Reiss, 2014; Rickinson et al., 2004); (b) rovina výukové strategie – koncepční provázanost výuky v terénu s výukou ve třídě, návaznost dílčích forem terénní výuky (viz Balderstone & Lambert, 2010; Oost, De Vries & Van der Schee, 2011; Mísařová, Češková, Durna, Hofmann & Svobodová, 2018); (c) rovina organizačních forem výuky – hledisko uspořádání prostoru pro výuku (viz Kalhous, Obst, 2009; Průcha, Walterová & Mareš, 2013).
Široká základna způsobů, kterými můžeme terénní výuku popisovat, otevírá cestu mnoha různým metodám, s jejichž využitím je možné vést pedagogický výzkum v oblasti terénní výuky. Smyslem předkládaného specifického výzkumu je zorientovat se v přístupech ke zkoumání terénní výuky po roce 2004. (Rok 2004 byl zvolen proto, že byl publikován významný přehled 150 výzkumů k terénní výuce Rickinsona et al., 2004. Tato publikace ovlivnila řadu výzkumníků v oblasti terénní výuky u nás i v zahraničí.) a na základě výsledků přehledové studie navrhnout vlastní výzkumný design pro další prohlubování výzkumu v této oblasti. Projekt tematicky navazuje na aktuálně dobíhající projekty GAČR a TAČR a jeho výsledky poslouží jako předpolí (znalostní a metodologická báze) pro další výzkumné projekty dlouhodobého charakteru.

Publikace