Cisplatina, karboplatina a oxaliplatina představují skupinu klinicky schválených chemoterapeutik pro léčbu nádorových onemocnění. Použití těchto platinových metaloléčiv je však doprovázeno celou řadou nežádoucích vedlejších efektů jako je nádorová rezistence, nefrotoxicita, nevolnost, vypadávání vlasů apod., které jsou výsledkem nespecifického působení léčiva, interakce se zdravými nenádorovými tkáněmi a degradačními procesy v průběhu transportu proléčiva k nádoru. Z toho důvodu byly studovány také koordinační sloučeniny jiných přechodných kovů např. Ru, Au a Os. Významná anti-metastatická a protinádorová aktivita byla zjištěna u některých ruthenitých komplexů. Nejvýznamnějšími představiteli jsou Ru(III) koordinační sloučeniny označované NAMI-A a KP1019. Přes nižší toxicitu Ru(III) koordinačních sloučenin v porovnání s platnatými cytostatiky byly během prováděných klinických testu zaznamenány některé komplikace - např. malá rozpustnost Ru(III) komplexu KP1019 ve vodě, precipitace koordinačních sloučenin za fyziologických podmínek, malý léčebný efekt v kombinaci gemcitabinem. Výše zmíněné nedostatky jsou důsledkem chemické struktury Ru(III) koordinačních sloučenin a jejich omezené stability za fyziologických podmínek.
Jedním ze způsobu zvýšení stability biologicky aktivních sloučenin je jejich zapouzdření do molekulární dutiny makrocyklického nosiče, které tak poskytují vnější ochranu enkapsulované látce a zabraňují tak její degradaci. Příkladem makrocyklických hostitelů s potenciálem enkapsulace menších hostujících molekul jsou kavitandy např. cyklodextriny, kukurbiturily, kalixareny nebo resorcinareny, které vytváří host-hostitelské supramolekulární komplexy.

Publikace