| Popis |
Cíl Rekonstruovat subjektivní teorie učitelek občanské výchovy na druhém stupni pražských ZŠ, z nichž jedna je celoživotně se vzdělávající učitelka a lektorka FIE, zatímco druhá je učitelka s jedním celým rokem praxe. Učitelky vystudovaly obě učitelství českého jazyka a dějepisu. Na základ obsahového porovnání STU diskutovat možné přínosy případových studií tohoto typu. V příspěvku se zaměřím na ST těchto dvou učitelek týkajících se komplexních úloh vyžadujících argumentaci; a budu je kontrastovat s tím, co jsem zjistil o tom, na co učitelky myslely, když takové úlohy zadávaly, metodou stimulovaného vybavování na základě sledování videozáznamu vlastní výuky. Kontext Kurikulum v ČR a nejen v naší zemi je obsahově přetíženo; zároveň není nikterak systémově řešena podpora učení se a vzdělávání učitelů po absolvování iniciačního učitelského studia; jedna ředitelka školy uvedla v našem výzkumu to, že očekává, že z VŠ přijde do školy učitel plně vybaven rutinami a adaptivními schopnostmi práce ve třídě umožňující efektivní psychodidaktickou transformaci. Ve srovnání dvou případů se pokusíme oba uvedené fenomény nahlédnout analýzou myšlení (a jednání) dvou učitelek různých škol a v odlišné fázi profesní cesty. Myšlení učitelek bude zachyceno v podobě subjektivních teorií, které rekonstruujeme v aktuálním školním roce. Jednání učitelek bude zaznamenáno na video a s učitelkami komentováno. Výsledky těchto postupů budou následně kontrastovány za účelem nalézt STU, které jsou účinné v jejich jednání ve třídě. Zejména ty účinné v zaznamenané výuce následně porovnáme navzájem a výsledky srovnání nabídneme k diskusi účastníkům sekce. Příspěvek bude zúžen na STU ovlivňující jednání učitelek v komplexních výukových situacích, zadáních, která vyžadují argumentaci žáků, protože taková zadání zvyšují účelnost výuky sociálních věd v základním vzdělávání (Šalamounová, Šeďová, Sedláček, & Švaříček. (2017). Problém účelnosti v dialogickém vyučování. Pedagogika, 67(3), 247–278). Metodologie Myšlení učitelek bude zachyceno rekonstruování subjektivní teorií metodou vyvinutou ve Výzkumném programu subjektivní teorie (Groeben et al., 1988). V první fázi, v dialogickém konsenzu opřeném o práci s konceptovými kartami, budou vyvozeny, "rekonstruovány" STU týkající se předmětu příspěvku (komplexních úloh vyžadujících žákovu argumentaci). Na základě společného pozorování na video zaznamenané výuky pak výzkumník se zkoumanou identifikují jednání, které bylo ovlivněno rekonstruovanými STU (metodou stimulovaného vybavování). Třetím krokem zpracování zajištěných dat bude porovnání STU ovlivňujících jednání učitelek ve třídě z různých hledisek (srov. případovou studii Koubka, 2016). Subjektivní teorie zaznamenané jako schéma a přepisy stimulovaného vybavování obsahově porovnáváme, přičemž si napomáháme otevřeným kódováním a využíváním kategoriálního systému modelu profesního učení Korthagena et al. (Linking Practicce and Theory, 2001). Výsledky Expertní jednání je opřeno o určité stabilní, ale zároveň adaptivní prvky v myšlení jedinců (učitelů). V závěru příspěvku chceme naše zjištění porovnat s domácí a zahraniční odbornou literaturou zaměřenou na obdobné fenomény (Gudmunsdottir a Shulman, 1987; Píšová et al., Učitel expert: jeho charakteristiky a determinanty profesního rozvoje (na pozadí výuky cizích jazyků, 2013 aj.) a otevřít následně diskusi přítomných o zjištěních a o problematice (chybějící, náhodné, nejasné, netransparentní) podpory učitelů v praxi.
|