Lékařství
- S vývojem fyzikálních věd se vytvářel i nový přístup k vědeckému chápání živých organismů. Pokrokům chemické a biologické vědy nemohly vystačit staré lékařské teorie o tělesných šťávách apod.
- Lékařská věda, která se začala rozvíjet především v 18. a 19. století, kladla hlavní důraz na fyziologii a anatomii. První úspěšné pokusy vakcinace v boji proti neštovicím provedl roku 1796 E. Jenner.
- V 19. století dozrála doba pro zjištění úlohy mikroskopických zárodků chorob,
jejichž existenci odmítala do této doby lékařská věda připustit, čímž lékaři
dokonce nechtěně přispívali k šíření infekčních chorob. Za předního vůdce v boji
proti mikrobům je považován L. Pasteur. Musel ale využít veškeré své autority chemika, aby se mu podařilo přemluvit vedoucí lékaře k přijetí základních antiseptických opatření v nemocnicích. Za pravdu mu daly jeho výsledky imunizace proti sněti u dobytka a proti vzteklině u člověka, což nakonec lékaře donutilo přijmout jeho názory. Revoluce zahájená Pasteurem znamenala prakticky založení vědeckého lékařství.
- Tak byly postupně přemoženy choroby, které způsobovaly úmrtnost lidí v dětském věku a mládí, jako tyfus, záškrt, cholera, mor, malárie a další. Bakteriologie jako věda tak vstoupila do lékařské praxe a stala se její podstatnou součástí. Obrovské nahromadění lidí v průmyslových městech 19. století by nikdy nebylo bývalo možné bez hygienických metod, jež se vytvořily postupným uznáváním mikrobové teorie nemocí.
- Dalším ze zakladatelů vědeckého lékařství je francouz Claude Bernarda (1813-1878), který dokázal, že důležité vnitřní funkce těla jsou podmíněny složitou rovnováhou chemických reakcí, z nichž mnohé popsal.
- V 19. století opět ožilo i studium mechanismu nervové činnosti zásluhou Bella (1774-1842) a Magendia (1785-1855).
- Pro toto období je také typické hledání a uplatňování stále lepších léků proti nemocem. Jedním z nich byl acylpyrin (aspirin). V roce 1803 izoloval německý lékárník Sertürner z opia lék využívaný především pro tišení bolestí – morfin. Objev antibiotik je připisován sice 20. století, ovšem první krůčky k jejich objevu a pochopení jejich funkce učinili vědci již v 19. století.