18. STOLETÍ
- V 18. století vojenskopolitické bloky na evropském, respektive světovém
kolbišti zdaleka nerozhodovaly pouze o dědictví španělských a později rakouských
Habsburků. Oba mezinárodněpolitické problémy navozené již v předchozím století
se přelily do velmocenského zápasu Anglie a Francie o největší koloniální panství
v dějinách. Na konci střetnutí posléze stanul vítěz finálového utkání: Velká Británie.
Zahájila tak dlouhé období, ve kterém se „svět stával den ode dne angličtějším“.
Nic na tom nezměnil ani fakt, že na sklonku století přišla o část svých severoamerických
kolonií, ani fakt, že politický program Američanů inspiroval francouzské revolucionáře.
- V Británii 18. století měl původ ještě jeden rozhodující historický fenomén –
průmyslová revoluce. Jeho přispěním se tradiční agrární společnost začala proměňovat
v moderní průmyslové národy, právě prostřednictvím radikální změny ve způsobu výroby
zboží při uplatnění koncentrovaného kapitálu, mechanizace a tovární výroby. Továrny
poháněné parními stroji soustředily pod jednu střechu četné operace nezbytné při
výrobě (nejprve textilu). Ukázalo se, že Británie má pro rozvoj masové velkovýroby
ideální předpoklady, neboť disponovala jak dostatečnými přírodními zdroji k zásobování
nového strojního vybavení energií, tak i příhodným terénem pro budování rozsáhlých,
v 18. století hlavně vodních, dopravních sítí. Ještě před koncem 18. století překročila
průmyslová revoluce kanál La Manche a začala se šířit kontinentální Evropou.
- Podmínky vědeckého bádání byly v 18. století ještě velmi odlišné od dnešních.
Vědecká práce nebyla dostatečně specializovaná a hranice mezi jednotlivými obory
byly velmi vágní, navíc zůstávaly v rámci filozofie – královny věd. Filozofové tedy
byli zároveň vědci a naopak. Stejně jako v předchozím století to byli nadšenci,
kteří jen zřídka přednášeli na univerzitách. Činnost vědců můžeme charakterizovat
jako newtonovskou – se zcela převažující experimentální metodou. Spíše než „proč“
je tedy zajímalo „jak“. Organizace práce vědců však prodělala také pod vlivem
osvícenství pokrok, přibylo učených královských společností a mezi bohatými se stávalo
módou vlastnit fyzikální či chemickou laboratoř. Pokroku průmyslu však v tomto století
přispívala věda jen velmi omezeně a před technikou si uchovávala značný, oddělený předstih.
- Velkým pokrokem chemie 18. století bylo, že se zkoumané problematiky zúžily na
jedinou ústřední otázku. Tou byl problém spalování. Již alchymisté a iatrochemikové se
pokoušeli vysvětlit hoření, žíhání kovů i dýchání, avšak podstata těchto dějů tehdy
zůstávala neznámá. Zkoumání uvedených procesů se v 18. století stalo výchozím bodem k
vytvoření tzv. flogistonové teorie.
- R. Boyle a jeho současníci (např. J. Rey, J. Jungius aj.) sdíleli představu, že
příčinou hoření je jakási olejovitá součást hořlavých hmot. Také zastávali názor,
že kovy při žíhání přibývají na hmotnosti, neboť kov pohlcuje teplo. Tato teorie se
ujala jen dočasně. Boyleův nesprávný teoretický výklad se zřejmě stal popudem k
vytvoření flogistonové teorie.
- S teorií flogistonu neboli tzv. flogistonovou teorií, vystoupil počátkem 18.
století G. E. Stahl, využil přitom některých
myšlenek svého učitele J. J. Bechera.
- Ve 2. polovině 18. století nastalo v manufakturách období rychlého rozvoje
výroby a přechodu od ruční práce k využití strojů a zařízení. Projevilo se to v
metalurgii, při obrábění kovů, ve využívání parních strojů, následně pak rozvojem
dopravy, růstem textilního průmyslu. Dalším významným průmyslovým úspěchem bylo
používání ropy bez další úpravy na svícení v lampách. Počínající populační exploze
vyvolala intenzifikaci zemědělské výroby. Byl opuštěn úhorový cyklus a začala
se využívat hnojiva a pěstovat nové plodiny. To vše kladlo větší nároky na
rozvíjející se chemický průmysl.
- Koncem 18. století A. L. Lavoisier vyvrátil všechny argumenty flogistonové
teorie a nahradil ji novou teorií – teorií hoření – teorií oxidace.