19. století

  • Přelom a prvních patnáct let 19. století jsou poznamenány koaličními válkami hlavních evropských velmocí (Anglie, Rusko, Rakousko, Prusko) s napoleonskou Francií. V době Napoleonova pádu (1815) již byla Británie považována za „dílnu světa“, když britská těžba uhlí, textilní výroba a výroba železa předstihly objem výroby celé ostatní Evropy. Od 20. let 19. století však těžební a výrobní postupy průmyslové revoluce, byť se zpožděním, pevně zapustily své kořeny i ve většině zemí kontinentální Evropy. Vzápětí (po roce 1830) došlo k explozívnímu rozvoji železniční dopravní sítě, která následně umožnila převoz surovin a výrobků ve velkém. Zatímco svět již byl prakticky rozdělen mezi koloniální velmoci, v průběhu století se postupně potvrdilo, že na tomto poli vyrostl roku 1871 ještě jeden nový a ambiciózní hráč - sjednocené Německo. Po roce 1870 přichází tentokrát už nejen v Evropě, ale i v zámoří druhá vlna industrializace založená především na využití elektřiny a spalovacího motoru. Jsou pro ni však typické i takové prvky, jako změna organizace výroby (její zefektivnění – pásová výroba apod.) a nástup vědy v roli výrobní síly. Právě Německá říše přichází k územnímu dělení světa sice mezi posledními a nevlastní tedy žádné významnější kolonie, nicméně zachytí novou vlnu průmyslové revoluce a s mohutnou koncentrací nabytého kapitálu, surovinových zdrojů i nejmodernějších technologií se během třiceti let umístí podobně jako USA mezi nejvýkonnějšími ekonomikami světa. O to bude v následujícím století její nespokojenost s rozdělením světa, vyjádřená hrozivým zbrojením, nebezpečnější.
  • Zatímco 17. a 18. století lze charakterizovat jako období vědecké revoluce (konstituovaly se jednotlivé přírodní vědy a formulovaly se základní teoretické představy) , je 19. století obdobím průmyslové revoluce. Jejími představiteli byli především vynálezci z řad řemeslníků (Newcomen – parní čerpadlo; Watt – parní stroj; Stephenson – parní lokomotiva).
  • Průmyslová revoluce zasáhla nejdříve textilní výrobu. Objev mechanických spřádacích a tkacích strojů poháněných parními stroji umožnil prudké zvýšení výroby. Poptávka po textilních výrobcích stimulovala rozvoj železářského a chemického průmyslu (barviva, bělicí prostředky) což vyžadovalo zvýšení těžby uhlí a výroby koksu i dokonalejší dopravu.
  • Chemii jako hlavní pomocnou vědu textilního průmyslu můžeme nazvat vědou 19. století. Následně začala pronikat i do jiných odvětví, např. zemědělství a lékařství.
  • Chemie se v této době nesmírně rozrostla a začala se rozčleňovat na jednotlivé obory. Koncem 19. století byl chemický výzkum plně zakotven jako podstatná část nového chemického průmyslu.
  • Díky postupnému objevování nových zákonitostí, které byly v tomto období ještě protknuty filozofickým duchem převládajícím z předchozích století, neměly jednotlivé přírodovědné vědy (v nichž měla chemie své plné nebo alespoň částečné postavení) mezi sebou v 19. století ještě jasně definované hranice. Vývoj chemie v 19. století začleníme do následujících čtyř základních oblastí:
  • • Průmyslová chemie
  • - Textilní průmysl
  • - Průmysl barviv
  • - Kaučuk
  • - Plastické hmoty
  • - Metalurgie
  • - Ropný průmysl
  • - Zemědělství
  • - Potravinářský průmysl
  • • Rozvoj chemie a jednotlivých chemických disciplín
  • - Klasifikace chemických prvků
  • - Atomová teorie
  • - Relativní atomová hmotnost
  • - Vývoj názorů na slučování atomů
  • - Vývoj chemické symboliky a názvosloví
  • - Objev elektronu a radioaktivity
  • - Organická chemie
  • - Analytická chemie
  • - Anorganická chemie
  • - Elektrochemie
  • • Rozvoj oborů souvisejících s chemií
  • - Krystalografie
  • - Lékařství
  • • Rozvoj interdisciplinárních věd
  • - Fyzikální chemie
  • - Biochemie