Křemík
- • chemická značka: Si
- • název: - český: Křemík, - anglický: Silicon, - latinský: Silicium
- • původ názvu: latinský název je odvozen z latinského slova silex (= křemen), anglický název navrhl T. Thomson – koncovka -on má zdůraznit analogii s anglickými názvy
uhlíku (carbon) a boru (boron)
- • doba objevu: 18. století
- • získávání v době objevu: v roce 1787 poprvé křemík identifikoval A. L. Lavoisier jako složku pazourku a křemíkatých hornin, roku 1811 získali J. L. Gay-Lussac a L. J. Thénard amorfní křemík zahříváním draslíku s fluoridem křemičitým, roku 1824 získal J. J. Berzelius amorfní křemík podobným postupem jako J. L. Gay-Lussac a L. J. Thénard, reakční produkty navíc důkladně promyl vodou, čímž dostal poměrně čistý křemík, roku 1854 získal S.C. Deville hrubě krystalický křemík, kdy elektrolyzoval taveninu chloridu sodnohlinitého obsahující kyselinu křemičitou, vyloučený
hliník obsahoval křemík, který vypadl po rozpuštění
hliníku v kyselině chlorovodíkové v krystalické podobě
- • použití v době objevu: sloučeniny křemíku se již dlouhou dobu před objevem samostatného prvku používaly na výrobu šperků, skla a jako křesací kamínek v puškách
- • naleziště v době objevu: křemík se v přírodě vyskytoval jako součást sloučenin, které byly známé po celém světě
- • naleziště v Čechách v době objevu: těžba sloučeniny křemíku – kaolínu probíhala v obci Nevřeň v Plzeňském kraji