Peter Josephus Wilhelmus Debye

24. 3. 1884 – 2.11. 1966

Nobelovu cenu získal v roce 1936 za studium dipólových momentů a rozptylu elektronů a rentgenova záření v plynech

  • • holandský teoretický fyzik
  • • studium:
    • – technika v Cáchách (elektrotechnika)
    • – univerzita v Mnichově (doktorát)
  • • na technice v Cáchách se stal po ukončení studia asistentem technické mechaniky
  • • stal se profesorem teoretické fyziky na univerzitě v Curychu a v roce 1912 na univerzitě v Utrechtu
  • • v roce 1914 se stal ředitelem ústavu obecné fyziky na univerzitě v Gottingenu
  • • v roce 1927 se stal profesorem na univerzitě v Lipsku a v roce 1935 na univerzitě v Berlíně
  • • v roce 1939 emigroval do USA, byl členem mnoha akademií věd
  • • zkoumal difrakci světla, vypracoval teorii měrných tepel krystalů, rozvinul teorii tepelné vodivosti dielektrických krystalů, ve které se tepelná vodivost chápe jako proces šíření ultrazvukových vln
  • • známá je jeho dipólová teorie Debyova dielektrika, která objasňuje anomální disperzi v elektrickém spektru
  • • rozpracoval teorii a interferenční metodu rentgenových paprsků v krystalickém prášku a kapalinách (tzv. metoda Debye-Scherrerova), která našla uplatnění při zkoumání struktury látek
  • • roku 1910 dospěl k vyzařovacímu zákonu jednodušeji než Planck
  • • v roce 1911 zdokonalil představu o poklesu měrného tepla
  • • v roce 1912 ukázal, že Langevinovu teorii magnetismu lze uplatnit přímo na tepelnou závislost elektrické susceptibility takových kapalin a plynů, jejichž molekuly mají konstantní elektrický moment