Irving Langmuir

31. 1. 1881 – 16. 8. 1957

Nobelovu cenu získal v roce 1932 za výzkumy a objevy v oblasti chemie povrchu

  • • americký fyzik, chemik a elektrochemik
  • • studium:
    • – různé vysoké školy v USA
    • – Columbijská univerzita (v roce 1903 získal diplom báňského inženýra)
    • – univerzita v Göttingenu (fyzikální chemie u W. Nernsta)
  • • po návratu do USA v roce 1906 se stal profesorem chemie v Stevensonově technologickém ústavu v Hobokenu
  • • stal se ředitelem výzkumné laboratoře General Electricity Company v Schenectady
  • • věnoval se problémům nízkých tlaků v chemii, fyzice a technice, ale mimo toho se zabýval molekulovým mechanismem chemických a fyzikálních povrchových jevů (jsou to fyzikální, chemické a elektrické procesy, které probíhají na mezifázovém rozhraní a Langmuir získal základní poznatky o vlastnostech adsorpčních polí na povrchu)
  • • objevil povahu elektrických výbojů ve vysokém vakuu a v plynech při nízkém tlaku
  • • známý je jeho jev, při kterém se plyny v kontaktu se žhavícím kovovým povrchem mění na ionty
  • • vysvětlil tepelnou ztrátu při rovném povrchu, jeho poznatky umožnily zkonstruovat žárovku plněnou plynem, rozpracoval proces sváření kovů s vysokým bodem tavení pomocí plamene jednoatomového vodíku (tzv. Langmuirova plamene), objevil kenotron a tynatron