eneolit
- Eneolit (doba měděná) se datuje od poloviny 5. tisíciletí př. n. l.
do 3. tisíciletí př. n. l. V této době se objevily kvalitativní změny ve způsobu
obdělávání půdy - použití oradla, tažné síly dobytka, užití prvních vozů.
- V eneolitu se používaly dva známé druhy výrobních materiálů – tradiční kámen
a nové kovy, zejména zlato, stříbro a měď, která byla v této době považována spíš
za prestižní záležitost než ekonomicky významný činitel.
- • Zlato lidé zpracovávali na ozdoby za
studena již před 6000 - 5 000 let př. n. l. Pravděpodobně bylo zlato prvním
kovem, s nímž se lidstvo setkalo, ať už dobýváním nebo z náplaveb řek.
- • Stříbro poznali lidé později, protože
se nevyskytovalo tak často ve formě čistého kovu jako zlato. Byla známa slitina
zlata a stříbra (tyto kovy se v přírodě nacházely společně) pod názvem „as“,
ale lidé zlato a stříbro společně přítomné ve slitině od sebe neuměli oddělit. Hlavní
význam stříbra spočíval v jeho pozdějším využití - zejména v mincovnictví
(v eneolitu mince ještě nebyly)
- • Měď nacházeli pravěcí lidé v přírodě čistou (
bez příměsí jiných nerostů). Její předností bylo, že se dala snadno opracovávat.
- • Nejstarší civilizace patrně znaly i antimon.
Úlomky vázy z čistého antimonu se našly v Mezopotámii a jsou staré asi 6 000 let.