Plastické hmoty

  • Prvním plastem, který byl obchodně využíván od roku 1843, byla gutačerpa, pryskyřice vytékající z naříznuté kůry stromů, kterou využívali malajští domorodci k výrobě rukojetí k nožům a bičům. Známý fyzik M. Faraday zjistil, že je tato látka výborným izolantem elektrického proudu, a to i v prostředí kapalné vody. V 60. letech 19. století byl tento objev využit k propojení Evropy s Amerikou transatlantickým kabelem.
  • Již v roce 1835 připravil francouzský chemik a fyzik H. V. Regnault (zavedl také termín polymer) první syntetický plast – polyvinylchlorid (PVC). Průmyslově ho však začala vyrábět až roku 1925 německá společnost IG Farben, z jejíhož názvu bylo také odvozeno komerční označení Igelit.
  • Je zajímavé, že u zrodu průmyslu plastů byl kulečník. Jelikož tato hra dosáhla v druhé polovině 19. století nesmírné popularity a nedostatek slonoviny na výrobu kulečníkových koulí byl v Americe v roce 1863 kritický, vypsali newyorští výrobci kulečníku soutěž na dokonalou náhradu slonoviny. J. W. Hyatt spolu se svým bratrem tak připravil materiál, který při pokojové teplotě opravdu připomínal slonovinu. V rámci této soutěže bratři Hyattové připravili celuloid. Ten však není považován za plně syntetický materiál, protože je založen na přírodní makromolekulární látce, celulose.
  • V roce 1897 izoloval W. Krische z mléka bílkovinu kasein, na jejímž základě začal v Bavorsku vyrábět plasty A. Spittler. Objevil, že hnětením kaseinu s formaldehydem vzniká ve vodě nerozpustná hmota zajímavých užitečných vlastností – galalit.
  • V roce 1909 připravil americký chemik narozený v Belgii, L. Baekeland, první čistě syntetický plast, bakelit (fenolformaldehodová pryskyřice).
  • Jiný plast, ebonit, byl připraven už roku 1839 jako silně vulkanizovaný a plněný kaučuk.
  • Mezi nejstarší plasty patří také aminoplasty (základem jsou polykondenzační produkty vhodné aminosloučeniny, např. močoviny nebo thiomočoviny, s aldehydem, nejčastěji formaldehydem). Močovinoformaldehydové sloučeniny byly poprvé připraveny již roku 1884, průmyslově byly však aminoplasty využity až kolem roku 1920.