Chemická termodynamika a termochemie
- Již v 17. století vyslovili vědci názor, že teplo je výsledkem rotací a vibrací
nepatrných částic látky (R. Hooke, R. Boyle, J. Locke, I. Newton i
M. V. Lomonosov
a další). Avšak tento dnes přijímaný kinetický názor byl až do poloviny 19. století zatlačován
fluidovou teorií.
- Podle ní byla podstatou tepla nevažitelná všudypřítomná substance -
fluidum (též calor, calorique, termogen apod.).
Práce tepelných strojů se pak konala přechodem tepelného fluida
z místa s vyšší teplotou do místa s nižší teplotou. K zastáncům fluidové teorie patřili např. G. Galilei nebo A. L. Lavoisier.
- Důležitým pokrokem bylo v 18. století rozlišení pojmů teplota a množství
tepla anglickým chemikem J. Blackem.
- A. L. Lavoisier a P. S. Laplace položili základy termochemie a odvodili
první termochemický zákon. Tento zákon experimentálně potvrdil ruský chemik
H. G. Hess, který roku 1840 formuloval druhý termochemický zákon. Tento empiricky
objevený zákon byl později teoreticky vysvětlen objevením zákona o zachování
energie a z něj vyplynul závěr, který dnes označujeme první věta termodynamická (1851).
Výchozími pracemi pro objev a formulaci druhé věty termodynamické byly práce matematika
S. Carnotta o účinnosti tepelných strojů (1824). Její výklad a matematickou formulaci
podali v 50. letech R. Clausius a W. Thomson. K matematickému důkazu této věty
zavedl Clausius novou veličinu – entropii.
- Zpočátku se využívalo závěrů druhé věty termodynamické k výpočtům týkajícím
se tepelných strojů, později začala zasahovat termodynamika do chemie a chemické
technologie. Práce A. Horstmanna, J. W. Gibbse,
H. Helmholtze, J. H. van´t Hoffa,
S. A. Arrhenia
umožnily vyvozovat soudy o uskutečnitelnosti a o rovnovážné konstantě vratné reakce.
-
-