Výroba sody
- Z celé řady postupů výroby sody, kterými se zabývali chemici už v
18. století, se prosadil Leblancův způsob a byl zaveden do velkokapacitní
výroby od roku 1789.
- Stále se rozvíjející průmysl barviv po roce 1860 však začal
klást silné a náročné požadavky na zvýšení výroby sody. To byl také jeden
z důvodů, proč začal být Leblancův způsob výroby postupně vytlačován
novým amoniakálním procesem výroby sody. Ten zdokonalil belgický technik
Ernest Solvay roku 1863 – Solvayův způsob.
- Přestože se vedle Solvaye zabývalo novým řešením výroby sody více
chemiků, stala se tato výroba, díky udržování technických řešení v tajnosti,
prakticky monopolem.
- Leblancův způsob výroby sody
- Dle tohoto způsobu, zavedeného do velkokapacitní výroby roku 1789, se bezvodý síran sodný, vápenec a uhlí rozemelou a pálí v plamenné peci. Z vychladlé taveniny je poté soda (uhličitan sodný) vyloužen vodou. Při tomto způsobu výroby sody však unikaly oxidy síry a kromě sody vznikal také odpad – sulfid vápenatý. V 80. letech 19. století se podařilo vyřešit využití síry z tohoto odpadu. Tento postup se udržel až do roku 1915, kdy byl definitivně nahrazen Solvayovým (amoniakálním) postupem.
- Solvayův (amoniakální) způsob výroby sody
- Výchozími surovinami jsou kuchyňská sůl (chlorid sodný), vápenec a amoniak. Probíhá na základě dvou reakcí – při první vzniká hydrogenuhličitan amonný, který se při druhé reakci účinkem chloridu sodného přemění na hydrogenuhličitan sodný. Ten se kalcinuje (zahřívá) a vzniká tzv. kalcinovaná soda.
- Solvayův amoniakální způsob výroby sody byl prvním komplexním využitím fyzikálně chemických poznatků v kombinaci s komplexním řešením zařízení tak, aby bylo možno realizovat reakce mezi plyny, kapalinami a tuhými látkami nepřetržitě a aby při tom bylo dosaženo potřebného využití surovin i energií a ekonomické efektivnosti.