Westův syndrom je relativně častou epileptickou encefalopatií, která postihuje pacienty především v kojeneckém a časném batolecím věku. Je charakterizován rozvojem epileptických spasmů, hypsarytmií v EEG a psychomotorickou retardací. Z hlediska prognózy a dalšího psychomotorického vývoje je zásadní včasná diagnostika a především velmi rychlá a intenzivní terapie.
Z terapeutického hlediska jsou v současné době užívány především hormonální preparáty (adrenokortikotropní hormon nebo perorální kortikoidy) nebo antiepileptika (vigabatrin, valproát, topiramat, zonisamid). Výsledky různých studií nejsou konzistentní a v léčbě není jednoznačné shody jak ve zvoleném preparátu, tak v jeho dávkování a délce podávání.
Cílem této studie je vytvoření detailní databáze pacientů s epilepsií léčených v letech 2007-2012 na Klinice dětské neurologie LF MU a FN Brno s možnostmi syndromologického a etiologického zařazení a jejím potenciálem v dalším prospektivním výzkumu epilepsie u dětí.
Dalším cílem je retrospektivní zhodnocení efektu terapeutických prostředků včetně dávkovacích schémat u pacientů s Westovým syndromem ve vztahu ke kontrole epileptických záchvatů a k dalšímu psychomotorickému vývoji.