Presbyopie neboli stařecká vetchozrakost je vyústěním řady změn, které se odehrávají na oční čočce. Ke vzniku dochází z důvodu snížené elasticity a plasticity čočky a později z důvodu snížené funkce ciliárního svalu. Mezi další fyziologický faktor patří i stálý růst čočky
Výsledkem těchto změn je snížená akomodační schopnost. Vlivem snížené akomodace se blízký bod u emetropického oka posunuje dále než na 20 cm a tím se zvětšuje i pracovní vzdálenost. Při dlouhodobé práci na blízko vznikají u nekorigovaného oka tzv. astenopické potíže: pálení a bolest očí, slzení, zarudnutí očí i víček, bolest hlavy. Obvykle se presbyopie objevuje po 40. roce života, ale rozmezí je dáno mezi 38. až 48. rokem života. Tyto změny jsou fyziologické a nezávislé na refrakční vadě, ale v kombinaci s jinými vadami jako je dalekozrakost nebo krátkozrakost se problém se čtením projeví dříve respektive později. Při korekci presbyopie se snažíme dosáhnout toho, aby zůstala 1/3 akomodační šíře nevyužita a sloužila nám jako akomodační rezerva. Signály pro odhalení presbyopie můžou být např: oddalování textu, potřeba většího osvětlení, snížená schopnost nebo úplná neschopnost zaostřit blízké předměty, rychlejší únava při monotónní práci do blízka.
Cílem studie je prokázat vliv refrakce oka a její korekce na vznik presbyopie.