Organická chemie
- Organická chemie byla v 1. pol. 19. stol. odsouzena projít obdobím chaosu. Dokud jiná odvětví chemie tápala
v nejistotách, mohla být organické chemii v její složité cestě k objasnění
podstaty organických látek jen velmi chabou oporou.
- V tomto období byly úspěchy organické chemie především empirického druhu
(objevy nových sloučenin a nových chemických reakcí). Vylepšení metod
elementární analýzy umožnilo pozvednout výzkum na novou úroveň, avšak pokrok
v tomto směru byl bržděn nedostatečně přesně určenými relativními atomovými
hmotnostmi látek, což se negativně odrazilo na výsledcích snah
o tvorbu chemických vzorců organických látek. K vyjasnění základních problémů
organické chemie byla potřebná ještě celá dvě další desetiletí.
- Přestože v letech 1840-1850 pokračoval chaos předcházejících desetiletí,
bylo přece jen dosaženo určitých pokroků, které následně vedly k vyjasnění
základních problémů. Tyto pokroky, zejména práce Laurenta a Gerhadrta, se
však zpočátku obtížně prosazovaly, protože uvedení vědci se ve svých teoriích částečně mýlili
a ostatní jejich myšlenkám jen málokdy rozuměli.
- Narůstající znalosti o experimentální organické chemii (Wurtz a Hofmann: aminy,
Williamson: ethery, Kolbe: produkty elektrolýzy kyselin,...) vedly k rozlišení
skupin (typů) sloučenin. Koncept valence (vaznosti) také vznikl z experimentálních základů
a vyvrcholil v myšlenkách F. A. Kekulého a
Coupera o čtyřvaznosti uhlíku a o schopnosti atomů
uhlíku vzájemně se spojovat (řetězit).
- O posledním nezbytném výzkumném nástroji (metoda stanovení molární hmotnosti)
ukázal v 60. letech 19. stol. Cannizzaro, že byla k dispozici již
předchozích 50 let jakožto hypotézy Avogadrovy (šlo o stanovení molární
hmotnosti z hustoty plynné fáze zkoumané látky nebo jejích sloučenin).
- Po vyřešení problematiky molekulových vzorců vstoupila organická chemie
do velmi plodného období. Strukturální koncepty, které úspěšně započali
A. M. Butlerov a F. A. Kekulé, byly dále rozvíjeny a do konce století mohly významně
přispět k úspěšnému rozvoji průmyslu syntetických barviv a k pochopení chemie
přírodních látek (např. uhlovodíky, terpeny, puriny, proteiny).
- Období mezi léty 1860 - 1900 bylo také obdobím obrovského rozvoje metod
syntézy široké řady organických látek. V důsledku toho bylo možno připravit
i značně složité molekuly z jednoduchých a snadno dostupných výchozích materiálů.
Úspěchy v této oblasti byly zvláště zřejmé v oblasti práce s organickými látkami
pocházejícími z kamenouhleného dehtu.
- Výsledný nárůst počtu známých sloučenin se stal těžkým břemenem pro ty,
kdo se zabývali chemickou literaturou, protože problémem klíčového významu
se stalo jednoznačné chemické názvosloví.
- Během poslední čtvrtiny 19. století byla objasněna struktura různých
látek přítomných v přírodních materiálech (např.
E. H. Fischer: cukry, puriny,
proteiny, O. Wallach: terpeny,
A. Baeyer: alizarin, indigo,...).
- Přírodní látky vyvolaly další hluboké strukturální, analytické i
syntetické problémy. Skutečnost, že vědci jako Fischer a Wallach byli schopní
dosahovat rychlých pokroků, odráží nejen jejich genialitu, ale i fakt, že
chemie se již rozvinula na tu úroveň, že teorie začala být schopná převzít
vedení nad experimenty.
- Podrobnosti zde.