Vitamín K

fylochinon, menachinon a menadion

  • Vitamín K byl objeven náhodně v roce 1929 jako součást experimentů s metabolismem sterolů, které provedl dánský biochemik Henrik Dam společně s kolegy Fritzem Schønheyderem a Edwadem Doisym na univerzitě v Kodani.
  • Během experimentu, který měl dokázat, že kuřata nemohou přežívat na stravě bez sterolů, bylo zjištěno, že kuřata, krmená stravou bez sterolů, vykazovala známky zhoršené srážlivosti krve v důsledku nedostatku vitamínu K.
  • Vitamín dostal počáteční písmeno K, protože byl označován jako „Koagulationsvitamin“, což reflektuje jeho pozitivní vliv na srážlivost krve.
  • V roce 1939 provedl Edwad Doisy řadu navazujících výzkumů, které objasnily chemickou strukturu obou variant vitamínu K, fylochinonu a menachinonu, v čisté formě.
  • Vitamín K2 se skupině Edwada Doisyho podařilo izolovat z rybí moučky v roce 1941.
  • Všechny deriváty vitamínu K obsahují společnou část struktury, která se nazývá menadion. Menadion není přirozeně se vyskytující látka, ale lze jej synteticky vyrobit a je také známý jako vitamín K3.
  • Antagonista vitamínu K, warfarin, byl objeven na počátku 40. let 20. století. Tato látka, zpomalující srážlivost krve, byla poprvé použita jako jed na potkany, později ale znamenala průlom při léčbě tromboembolických onemocnění.
  • Ve druhé polovině 20. století bylo objeveno mnoho proteinů, jejichž tvorba je závislá na vitamínu K (tzv. VKDP – Vitamin K-dependent Proteins). Mezi nejznámější patří protrombin a warfarin.
  • Bylo identifikováno mnoho dalších VKDP, které vykazovaly širokou tkáňovou distribuci a funkční rozsah, přičemž poslední byly objeveny v roce 2008.