Vitalistická teorie
- Tato teorie se zakládala na myšlence, že organické látky vznikají za přispění
zvláštní životní síly – vis vitalis, náležející pouze živé hmotě. Podle této
teorie by zákony platící pro anorganické chemické reakce byly jiné, než zákony
pro organickou chemii. Pokus o syntézu organické látky z anorganické by
tedy byl podle této teorie předem odsouzen k neúspěchu.
- Pojem životní síly má dlouhou historii. Pro označení nějaké utajené,
neviditelné příčiny života užívali různí učenci, počínaje starověkem, různých slov,
např.: entelechie (Aristotelés), pneumata (Galenos),
archem (Paracelsus,
van Helmont), virtus vitalis (Joepser),
anima (Stahl), vis Essentials (Wolff)
nebo Lebenskraft (Medicus, Roose), která jsou z hlediska
sémantického v podstatě shodná s vis vitalis.
- Zdrcující většina chemiků na počátku 19. století byla přesvědčena o správnosti
vitalistické teorie v chemii. Tento názor zastával zatvrzele dokonce i významný
chemik J. Berzelius.
- Hlavními argumenty proti vitalistické teorii v organické chemii byly úspěchy
organické syntézy. K vyvrácení vitalistické teorie bylo však třeba uskutečnit řadu
organických syntéz, neboť ne každá syntéza byla pro tehdejší chemiky přesvědčivým
důkazem nesprávnosti této teorie.
- První takovou syntézou byla roku 1824 Wöhlerova
příprava šťavelové kyseliny, látky nesporně rostlinného původu, ta však zůstala řadu let
nepovšimnuta. Roku 1828 pak Wöhler připravil z čistě anorganických látek pouhým
zahříváním kyanatanu amonného močovinu, typický metabolit savců vyskytující se
v moči, v té době považovaný za prototyp organické látky. Teprve tato syntéza
sehrála největší úlohu v boji proti vitalistické teorii, ale definitivně
vitalistická teorie odezněla až v polovině 19. století.
- Z dalších syntéz byla významná především Kolbeho příprava octové
kyseliny z anorganických látek v roce 1845 a Berthelotova syntéza ethynu roku 1859.
Tyto syntézy postavily organické a anorganické chemické sloučeniny na stejnou úroveň.