Vitamín A
retinol
- Vitamín A byl objevován postupně. Toto období započal průkopník experimentální fyziologie François Magendie a tato fáze trvala zhruba 130 let.
- V roce 1816 provedl Magendie experiment s nutriční deprivací u psů. U psů byla pozorována tvorba rohovkových vředů a vysokou úmrtností – tedy symptomy, kterými se projevuje nedostatek vitamínu A.
- Následně začali i ostatní vědci poukazovat na přítomnost dosud neznámých nutrientů. Např. Nikolai Lunin v roce 1881 poukázal na neznámý nutrient přítomný v mateřském mléce.
- V roce 1911 Wilhelm Stepp prokázal, že tato základní látka v mléce je rozpustná v tucích.
- Následující rok Frederick Gowland Hopkins prokázal v mléce přítomnost látky nezbytné pro vývoj, avšak zároveň ji nebyl schopen zařadit ani jako sacharidy, bílkovinu nebo tuk. Za tento objev mu byla v roce 1929 udělena Nobelova cena.
- Velkou roli při objevení samotného vitamínu A sehrál výzkum provedený v roce 1913, při kterém bylo prokázáno, že všechny tuky nemají stejnou výživovou hodnotu, jak se doposud věřilo.
- Samotný vitamín A izolovali Elmer McCollum a Marguerite Davis ze živočišných tuků a rybích olejů v roce 1915. Nejprve se dostal do povědomí pod pracovním názvem jako „tuk rozpustný v A“ a následně v roce 1920 jako vitamín A.
- V roce 1921 byl zaznamenán případ, kdy strava obsahující plnotučné mléko a olej z tresčích jater vyléčila xeroftalmii u kojenců. Lékaři správně dospěli názoru, že oční potíže byly způsobeny absencí vitamínu A ve stravě.
- První pokusy o získání čistého vitamínu A probíhaly metodou vakuové destilace, díky níž byly získávány pouze vysokoprocentní koncentráty. Krystalický vitamín A izolovali až Harry Holmes a Ruth Corbet v roce 1937.
- Chemickou strukturu vitamínu A poprvé popsal Paul Karrer v roce 1932. Za práci na karotenoidech, flavonoidech a vitamínech A a B2 obdržel v roce 1937 Nobelovu cenu.
- Biochemickou funkci vitamínu A ve zraku stanovil George Wald v roce 1935 a další práce za účelem objasnění funkce vitamínu A pokračovaly až do 90. let.