Někteří studující i vyučující se tážou, zda používat spíše termín „komunikativní“ (kompetence), který je uveden v RVP ZV (2005), nebo termín „komunikační“ (dovednosti), kterýžto je uveden ve Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030+.
Při zkoumání původu obou slov se nabízí vyjít z latinské etymologie slova communicatio (onis, f.), které znamená ‚činit něco společným, obecným, veřejným ve smyslu sdělovat nebo sdílet‘. Adjektivum komunikativní bylo pravděpodobně převzato do češtiny jako adaptace latinského communicatīvus či anglického communicative. Přípona -iv(-)ní je pak částečnou resufixací (zpětným tvořením), srv. lat. āct-īv-us → akt-iv-ní, potažmo akt-ív-ní.
Cambridgeský slovník uvádí u adjektiva communicative tři různé významy: (1) ochota hovořit s lidmi a poskytovat jim informace; (2) vztahující se ke komunikaci; (3) vztahující se k výuce jazyka, přičemž interakce (tj. komunikace) je zde považována za nejdůležitější metodu a hlavní cíl výuky. Při překladu slova communicative do češtiny je možné vycházet z informací v Internetové jazykové příručce či ve Slovníku spisovné češtiny, a sice že komunikační se více vztahuje k substantivům označujícím spíše abstraktní entity, jako jsou prostředky, síť, proces či systém, zatímco komunikativní se spíše vztahuje ke konkrétním jednotlivcům, tj. nositelům schopnosti komunikovat. Český národní korpus nabízí k oběma výrazům „podobně používaná slova“: adjektivum síťový místo komunikační; empatický místo komunikativní. Stojí za zmínku, že adjektivum komunikativní lze snadno stupňovat, (srv. komunikativnější), zatímco u adjektiva komunikační je takové stupňování přinejmenším obtížné (srv. jediný výskyt komunikačnější externí reproduktor, Radioamatér, 2/07, s. 24).
Z toho lze vyvodit, že čeština má potenciál rozlišit různé významy latinského communicatīvus, resp. anglického communicative, a to komunikační ve významu ‚vztahující se ke komunikaci‘ a komunikativní ve významu ‚schopný/á/é komunikovat‘. Vzhledem k výše uvedenému se jeví účelnější a významově přesnější terminologické sousloví komunikační kompetence.
Mgr. Adam Veřmiřovský, Ph.D.
Katedra českého jazyka a literatury
Pedagogická fakulta MU
Cambridge University Press. (n.d.). Communicative. In Cambridge dictionary. Dostupné 8. 11. 2023 z https://dictionary.cambridge.org/us/dictionary/english/communicative
Pražák, J. M., Novotný F., & Sedláček, J. (1948). Latinsko-český slovník. Česká grafická unie.
Ústav pro jazyk český AV ČR. (n.d). Přídavná jména zakončená na -ční, -ivní. In Internetová jazyková příručka. Dostupné 8. 11. 2023 z https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=753
Ústav pro jazyk český AV ČR. (n.d). Komunikační. In Slovník spisovné češtiny. Dostupné 8. 11. 2023 z https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=komunikační