Kulturní dědictví v oblasti vzdělávání se v České republice i v zahraničí stává v posledních letech poměrně diskutovaným tématem. Teoretické ukotvení problematiky nacházíme v dokumentech mezinárodních organizací, zejména UNESCO (např. UNESCO, 2001; UNESCO, 1992–2022; UNESCO Institute for Statistics, 2023) nebo PISA (OECD, 2017), i v českých rámcových vzdělávacích programech vydaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

Dnešní doba sociálních sítí nahrává zkratkovitému vyjadřování dětí. Chtěl bych v příspěvku, který vychází z mé diplomové práce, představit jednu zajímavou výukovou pomůcku, jež má potenciál u žáků rozvíjet dovednost diskutovat a argumentovat.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v doporučení z 5. ledna 2021 pobídlo školy vzhledem k dlouhodobému zavření škol a distanční výuce v důsledku pandemie covid-19 ke slovnímu hodnocení na pololetním vysvědčení (MŠMT, 2021b). Slovní hodnocení ale nebylo do té doby na českých školách příliš zakořeněno.

Vystudovala jsem matematiku a historii se zaměřením na vzdělávání, a proto jsem se rozhodla dovednosti získané při studiu těchto oborů využít v mé bakalářské i diplomové práci.

Cílem příspěvku je prezentovat výzkumné šetření, ve kterém jsem se v rámci své diplomové práce zabývala závěrečným slovním hodnocením a popisovala a prozkoumávala realizaci závěrečných slovních hodnocení na prvním stupni devíti základních škol v České republice.

Domácí příprava včetně domácích úkolů není v českém právním předpisu nijak upravena, proto rozhodnutí o povaze či rozsahu domácích úkolů je jen na učiteli. Předkládaný článek se zabývá individuálními zkušenostmi učitelů s domácí přípravou žáků primární edukace, které se promítají do jejich přesvědčení.

Znalost jazyků představuje významnou schopnost a pokud se jedná o jazyk anglický, jde o schopnost nepostradatelnou pro současnou generaci. Evropská unie považuje znalost cizích jazyků za důležitý předpoklad, který napomáhá zlepšovat úroveň mezinárodní spolupráce a přispívá k dalšímu rozvoji studia cizích jazyků.

„Není snad radost uplatnit ve správné chvíli, co se člověk naučil?“ Konfucius

Již od útlého věku člověk rozlišuje činnosti a předměty na více nebo méně oblíbené. Téměř každé dítě vám dokáže odpovědět na otázku: „Jaká je tvá oblíbená hračka?“ Co to ale o vybrané hračce a dítěti vypovídá? Bude to věc, kterou má rádo, těší ho si s ní hrát, nebo si s ní hraje nejčastěji? V následujícím textu si představíme jeden z výzkumů, jež se oblíbeností zabývá, a to konkrétně oblíbeností školních předmětů.

(Vyšlo v časopise Komenský 146/3)

Hudební výchova je často veřejností vnímána jako jeden z méně významných předmětů. Spolu s ostatními předměty estetické výchovy často není doceněn jejich vzdělávací a výchovný potenciál. To ukazuje i výzkum veřejného mínění z roku 2010, kde se hudební výchova (spolu s výtvarnou výchovou) umístila z hlediska prestiže i oblíbenosti předmětů na základních školách na jednom z posledních míst, konkrétně na šestnáctém a sedmnáctém místě (Klukanová, 2017, s. 11). V rámci své diplomové jsem chtěla ověřit hypotézu, že do hudebního procesu se mohou zapojit žáci všech hudebních úrovní, aniž by mezi sebou vnímali rozdíly v hudebním nadání.

(Vyšlo v časopise Komenský 146/2)

Ve své diplomové práci jsem se rozhodla zaměřit na didaktické zákonitosti výuky vlastivědy, která mě jako školní předmět velmi zajímá, a propojit je s metodami dramatické výchovy. To jsem využila při tvorbě výukového programu, který je věnován životu císaře Karla IV.

(Vyšlo v časopise Komenský 146/1)

Percepce a vyrovnávání se se smrtí se v horizontech času a na pozadí jednotlivých kultur mění, avšak vědomí limitovanosti našeho bytí je zakořeněno, i když s nestejnou měrou intenzity, v životech nás všech. Smrt je neodvratným vyústěním života každého člověka. Otázky oscilující na pomezní hranici života a smrti jsou zastřeny oparem tajemna, bázně, skrytosti (odkrytosti) a vždy provázeny spletitou škálou emocí. Ať už je smrt vnímána jako vstupenka k věčné spáse, či jako neblahá předtucha obnažující nicotnost lidského bytí, je nástrojem, jak vnímat život.

(Vyšlo v časopise Komenský 145/3)

Žákovské portfolio je stále častěji využívaným pedagogickým prostředkem učení a hodnocení na základních školách. V praxi ovšem není jednoduché rozhodnout, jak k němu přistoupit, ujasnit si, co má být jeho přínosem, a jak s ním tedy pracovat.

(Vyšlo v časopise Komenský 145/2)

V oblasti profesního rozvoje učitelů sledujeme v posledních desetiletích obrat pozornosti k aktivitám, které se odehrávají přímo ve škole, a vytěžují tak maximálně běžnou pedagogickou praxi pro samotné učení učitelů. Hovoří se o kolegiální podpoře profesního učení a učení na pracovišti a pro pracoviště.

Význam spolupráce objevujeme již od útlého věku. U dětí pozorujeme, jakým způsobem se rozvíjí hra, jak komunikují s vrstevníky či dospělými, jak vnímají svět. Jejich postupným vývojem sílí význam spolupráce v celém životě člověka. Právě v předškolním a školním věku dáváme základy budoucího náhledu na svět, rodinu, přátele i budoucí zaměstnání, zvláště ve školním prostředí, kde se vzájemné vztahy rozvíjí.

(Vyšlo v časopise Komenský 144/4)

Instituce analogické k dnešním dětským domovům nalezneme v lidské historii již od nepaměti. Dříve funkci dětských domovů plnily i chudobince a špitály či specializované sirotčince. Jejich chod ani přístup personálu k dětem nelze se současnými dětskými domovy srovnávat, avšak jedno mají společné: jedná se o pobytová, resp. ústavní či institucionální zařízení, ve kterých jsou děti na delší či kratší dobu ubytovány.

(Vyšlo v časopise Komenský 144/3)

V českém prostředí této problematice není věnováno příliš pozornosti. V letech 2009–2012 bylo možné zaznamenat projekt s názvem Muži do škol, který realizovala Liga otevřených mužů. Jeho cílem bylo podpořit muže, aby se více angažovali ve vzdělávání. V současnosti se tomuto tématu věnuje například socioložka Nina Fárová (2018), která provádí etnografický výzkum základních škol v ČR a zabývá se v něm muži a maskulinitou ve feminizovaném prostředí.

(Vyšlo v časopise Komenský 144/2)

V současné době školský zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, umožňuje ředitelům škol zvolit si, zda na jejich škole bude hodnocení realizováno formou klasifikace, slovního hodnocení nebo jejich kombinací. U tradiční klasifikace můžeme nalézt řadu pozitiv, jako je např. dlouholetá tradice – rodičům je známá, dále přináší možnost zjednodušení  vyjádření hodnocení, možnost srovnávání výkonů i chování žáků či možnost statistického zpracování. Jednou z jejích největších nevýhod je na druhé straně nízká informační hodnota známek.

(Vyšlo v časopise Komenský 144/1)

V souvislosti s postupující globalizací se český jazyk v posledních letech dostává do nové pozice. Podíváme-li se na výuku českého jazyka, zjistíme, že v posledních letech se čím dál častěji setkáváme s výukou českého jazyka jako jazyka cizího. Na češtinu se tedy v současnosti nahlíží i z jiné perspektivy než z pohledu rodilého mluvčího.

(Vyšlo v časopise Komenský 143/4)

V každé době žili bohatí a chudí lidé. V jejich životech byly viditelné rozdíly. Jiný život vedli dědicové trůnu, prvorození synové šlechtických rodů a dívky z méně významných rodin. Jeden z těchto způsobů života ve své historii skrývá i Státní zámek v Lysicích, kde od roku 2008 pracuji jako průvodkyně. Během těchto let jsem si uvědomila, že role průvodce není jenom v seznámení návštěvníků s historií objektu. Neméně důležitý úkol představuje schopnost upoutat návštěvníky a vytvořit v nich trvalejší vzpomínku.

(Vyšlo v časopise Komenský 143/3)

Výuka cizího jazyka je často diskutovaným tématem. Specifická je i tím, že se cizí jazyk mnohdy začíná vyučovat již v mateřské škole. Nejen z tohoto důvodu jsou nároky na kvalitu výuky anglického jazyka stále vyšší a vyšší. V naprosté většině škol se nezbytnou součástí výuky stávají učebnice. Proto je potřeba se jejich kvalitou zabývat, neustále ji prověřovat a zdokonalovat. Tento článek vám představí, do jaké míry vybrané učebnice anglického jazyka pro druhý stupeň základních škol splňují požadavky Rámcového vzdělávacího programu pro základní školy (dále jen RVP ZV). Konkrétně se zaměřím na propojení s tematickými okruhy oblasti Jazyk a jazyková komunikace a vybranými průřezovými tématy, které se nejvíce dotýkají výuky cizího jazyka (osobnostní a sociální výchova, výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, multikulturní výchova a mediální výchova).

Jméno Pavla Čecha bude těm, kteří se zajímají o výtvarné umění a knižní tvorbu, patrně dobře známé. Vedle uznání odborné kritiky sklízí jeho dílo úspěch i u široké veřejnosti. Dokládá to autorova zatím poslední výstava, která se konala na přelomu roku 2016 a 2017 na Špilberku pod názvem Tajemné příběhy Pavla Čecha a byla hojně navštěvována dospělými i dětmi. Shromáždění obrazů, prostorových instalací, knižních a ilustrátorských děl na jednom místě tak ukázalo, jak je Čechova tvorba tematicky a hodnotově propojená. Následující stať se zabývá nejčastějšími tématy a motivy, z nichž Pavel Čech buduje svůj poetický knižní svět.

Termín projekt se používá v různých kontextech a významech tohoto slova. Můžeme na něj nahlížet z pohledu určitého časového ohraničení, během kterého úsilí skupiny lidí směřuje k vytvoření jedinečného produktu nebo služby. Slovo projekt se objevuje v oblasti ekonomiky, politiky, řízení firem, výzkumu a také ve vzdělávání. Běžné je užití ve spojení „stavební projekt“. Plánování, organizování, promyšlení postupu řešení, a především konkrétní hmatatelný výsledek, jsou skutečnosti, které jsou projektovému přístupu společné ve všech těchto oblastech.

Cílem článku je seznámit učitele základních škol s výsledky mé diplomové práce, které mohou brát jako vodítko pro výběr správné učebnice mateřského jazyka pro své žáky. Diplomová práce navazuje na práci Vaverkové z roku 2013. Zabývám se v ní, stejně jako uvedená autorka, četností zařazení ukázek z umělecké literatury pro děti a mládež do učebnic českého jazyka pro 2.-5 ročník ZŠ. Tím se podařilo vzorek, zkoumaný Vaverkovou (SPN, a.s., Fraus, Didaktis, Alter I), rozšířit o další čtyři nakladatelství, a to Nová škola, s.r.o., Alter II, Prodos a Hanami.

Vzdělávání romských dětí je v posledních letech stále častěji diskutovanou otázkou. Výrazně k tomu přispělo mimo jiné také rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva v případu D. H. a ostatní versus ČR. Rozsudek z roku 2007 obvinil českou vládu z porušení zákazu diskriminace a porušení práva na vzdělání 18 romských žáků tím, že byli zařazeni do speciální školy (pro bližší informace viz rozsudek Velkého senátu, stížnost č. 57325/00, 2007, s. 4–5). Soud také označil za diskriminační zařazování romských žáků do oddělených tříd a uvedl, že ve školách, kde „tvoří romské děti nejpočetnější skupinu žáků z toho důvodu, že tyto školy sídlí v blízkosti míst obývaných převážně Romy, [...] je potřeba zajistit, aby tyto školy dokázaly svým žákům poskytovat kvalitní vzdělání“ (stížnost č. 57325/00, 2007, s. 18).