Před čtyřmi lety mne na fakultě vyhledal můj, kdysi první, diplomant. Byl to Kamil Feitl, který přišel s úžasným nápadem přinést na vesnici, kde působí jako místostarosta, vědu, a „zvednout“ tak u nich na vsi Včelná děti ze židlí od počítačů. Slovo dalo slovo a první ročník Vědy na vsi byl na světě, a ač provázen porodními bolestmi akce, kterou nikdo z nás do té doby nepořádal, byl úspěšný. Užili jsme si jej všichni. Přišlo více než 90 dětí, někteří i s rodiči, všichni odcházeli nadšení a s přáním zažít takovou akci znovu v příštím roce. Pro mne osobně? Obrovská zkušenost. Jak nadchnout studenty pro takovou práci, jak celou akci pojmout, co připravit, na co nezapomenout. Jsem oborovým didaktikem na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, působím na katedře matematiky, pořádala jsem do té doby několik seminářů s cílem popularizovat matematiku jako vědní disciplínu, nikdy však v takovém měřítku a především ne „mezipředmětově“.
Pro studenty didaktiky matematiky a zeměpisu to byl tehdy úplně nový studijní zážitek. Učili se, jak provádět didaktickou transformaci, jak přenést vědní obsah do volnočasových aktivit, jak motivovat ne žáky, ale děti různého věku, děti, jež přijdou s rodiči, kteří také poslouchají a účastní se. Každopádně pro nás všechny nové zkušenosti, nové dovednosti, kompetence, znalosti. A kromě toho? Nové vztahy, jak mezi studenty navzájem, tak mezi nimi a fakultními učiteli, mezi nimi a námi. Nové přístupy, reflexe vlastní práce, zrcadlo veřejnosti apod. A hlavně nadšení, radost ze společného úspěchu sdílená napříč generacemi bez ohledu na množství zkušeností.
V letošním roce, poučení zkušenostmi minulých ročníků a nabití nadšením, jsme uspořádali třetí ročník akce, která již má i svou webovou stránku a logo, ale hlavně zavedený název a obrovský ohlas v regionu: Věda na vsi.
Je březnová středa 6. března 2018 devět hodin dopoledne. Před kulturním střediskem na Včelné zastavil autobus. Z jeho útrob se vyhrnulo 46 žáků základní školy Sokolská v Třeboni. Je zima, všichni chtějí hlavně dovnitř sálu, a přestože je na nich vidět, že jsou rádi, že nejsou ve škole, trochu s despektem vyjadřují nechuť „dělat nějakou vědu“ v takovém „zapadákově“, jak slyšíme. Co asi tak tady můžou pro nás vymyslet, ozývá se z chumlu čekajících dětí. Sál se otevírá, přicházejí studentky a studenti Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, děti vítají a zvou je do tepla. Hlavní koordinátorka akce Pavla Kaiseršatová představuje dětem, co je čeká.
Nazdárek všichni, jsme tak rádi, že jste za námi přijeli z daleka! Čekáme tady na vás a chceme, abyste s námi prošli všechna stanoviště, která jsme pro vás přichystali. Můžete se těšit na chvíle plné zábavy a objevování nového a přitom starého. Nahlédneme totiž do minulosti. Letos jsme si pro vás připravili velmi širokou nabídku zajímavých témat a aktivit nejen z oblasti matematiky, ale i geografie, biologie, chemie, fyziky či informatiky. Objevovat s námi může každý, ať má ve škole známky, jaké chce! Nahlédneme do dějin matematiky, fyziky, informatiky, projdeme příběhem kostky cukru a podobně, podíváme se, s čím vaši prarodiče pracovali ve škole, vyrobíme si střelný prach, pokoříme fyzikální zákony či ovládneme robota. Ale neprojdeme jen historií a praktickým využitím objevů takových velikánů fyziky, jako byli Archimédes, Pascal či Einstein, ale i poznáváním cizokrajných koření, prací s mapou a azimutem či řešením atraktivních matematických úkolů.
Tak na úvod… co se tady teď stalo. Rozbilo se nám kouzelné zrcadlo, které dokáže přemístit osoby v čase. Jsme v historii, chceme zpátky do přítomnosti, a to se podaří jen tehdy, když posbíráte všechny rozbité střípky zrcadla na jednotlivých stanovištích…
Pavla sugestivně motivuje žáky ke splnění všech přichystaných úkolů. Skupiny jsou záhy připraveny a rozbíhají se ke stanovištím. Spolupracují i ti, kteří by se jindy společně ve stejné skupině neocitli, vždyť je rozdělujeme my, kteří neznáme jejich schopnosti, a díky tomu pro ně vznikají nové příležitosti.
Nejatraktivnější stanoviště (tradičně fyzikální) jsou obsazena nejdříve. Kladky, tekutý dusík, blesky, bubliny aj. slouží k objasnění a demonstraci některých fyzikálních jevů tak, aby si každý mohl „sáhnout“. Archimédův zákon je jeden z nejznámějších zákonů fyziky, ale rozumíš mu? Vyzkoušej si např. slavný experiment s magdeburskými polokoulemi, které nedokázalo oddělit ani koňské spřežení. Na třetím stanovišti se přesuneš k „obávané“ elektřině. Pochopíš princip indukčního vařiče a jeho mnohé využití. Seznámíš se s Prokopem Divišem, jehož vynález ochraňuje i tvůj domov, a uvidíš, jak by bez jeho vynálezu dopadl. Co je to LASER a jak funguje. Proč v kině můžeš vidět film ve 3D a zda ho můžeš ve 3D vidět i doma.
Šifry, logické hádanky, Pythagorova věta, tangramy, stavebnice lákají připravenými postery a ukazují „užitečnost“ matematiky a její krásu, její spojení s reálným světem, které někdy žákům při běžné školní výuce uniká. Zajímá tě, jak spolu souvisí matematika a příroda? Možná více, než bys čekal. Všiml sis někdy, že semínka v květu slunečnice jsou uspořádána do spirály? Je to výjimečná spirála – jakmile se na ni zaměříš a začneš ji hledat, zjistíš, že se vyskytuje v mnohých oblastech přírody. Víš, kdo byl Fibonacci? Po návštěvě našeho stanoviště začneš vidět matematiku všude kolem sebe. Pokud stále nevěříš, přijď se přesvědčit!
Poznávání rostlin? Dokonce v kontextu geografickém? Pojď využít své pátrací schopnosti, ověřit své znalosti a odhalit tajemství map let minulých. Možná zjistíš, že právě v tobě bije srdce kartografa. Kdo to kdy viděl? A je tu aktivita plná listí a stonků! Střelný prach se vyrábí v jednom místě sálu a čas od času zahalí stanoviště hustou mlhou. A že máme úžasný český vynález kostku cukru? Věděl jsi to? A víš, kdo a kdy ji poprvé uvedl na trh? To jsi pěkný Čech!
Programovat s pohyblivou beruškou tady za chvíli umí i žáci prvního stupně, někteří si ji chtějí odnést domů. Nepotřebují znát jazyk programátorů, a přesto umí říkat robůtkovi, co má dělat.
Paní učitelky, které s dětmi přijely, se rozhlížejí po sále a říkají si, které stanoviště si prohlédnou nejdříve… Hele, pojď, začneme fyzikou, ta je támhle vzadu… Jsou stejně nadšené a zvědavé jako děti. Aktivity, u nichž hoří a praská to tam, je lákají už zdálky. Prochází jedno stanoviště po druhém, rozmlouvají se studenty Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, pozorují děti. Nakonec u kávy hodnotí celou akci: … to je zajímavé, Koudelka tu běhá jako pominutý, zatímco ve škole ho nemůžu probudit… Zajímavé je, že bych nečekala, jak i takoví velcí kluci dokáží sbírat střípky imaginárního zrcadla, když cestou sem říkali, že se jim moc nic nechce dělat! …Každopádně, byli jsme tady vloni, bylo to krásné, ale letos ještě lepší! Klobouk dolů. Co ti studenti dokáží! No jo, jsou holt ještě mladí!
Samozřejmě, že bez odborného dohledu, motivace a vytipování vhodného obsahu by to studenti sami nedokázali. Na druhé straně ale ani my, fakultní oboroví didaktici. Nádherná spolupráce, výměna zkušeností, svěžest, úžasná nálada. Celý tým drží spolu, vypomáhá si, o přestávce o sebe pečuje, vše sdílí. Každý přidá do koše svůj pohled na věc, svůj nápad! O přestávkách hrajeme společně karty, povídáme si. A reflexe ze strany pedagogů z praxe? Pro studenty, budoucí učitele, nepostradatelná, motivační, formující zkušenost. Stejně tak je ale viditelná zpětná vazba učitelů-účastníků. Dosud to nezažili, líbí se jim to, možná se sami příště odváží.
Často si s námi domlouvají „soukromý cirkus“. Přijeďte k nám do školy, projdeme to i s dalšími třídami. Když už to máte hotové, škoda to nevyužít. A my pokaždé přijedeme! Jezdíme a popularizujeme. Naši studenti pak sami říkají, že aktivity používají na letních táborech, školních výletech, společně publikujeme materiály pro školy, to vše s cílem předat nápady a nezavřít je do šuplíku.
Vypadá to jednoduše, ale ve skutečnosti je za tím cirkusem půlroční intenzivní příprava. Schůzky, termíny, designování posterů, výběr obsahu, koordinace, společný příběh, plánování motivace, a to vše napříč pěti studijními obory, pěti katedrami!
Inspirace pro učitele, lék na vyhoření, příklad dobré praxe. Na tři dny jsme si stvořili svůj svět vědy, zábavy, bádání, s příběhem a výletem do historie. Ukázali jsme dětem, ale nakonec i studentům, jak mnoho věcí spolu navzájem souvisí a jak je poznání krásné.
Doc. RNDr. Helena Koldová (Binterová) je absolventkou učitelství oborů matematika a fyzika na Pedagogické fakultě v Č. Budějovicích. Působila jako učitelka na střední škole strojírenské v Českých Budějovicích. Od roku 1999 působí na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Věnuje se didaktice matematiky, připravuje studenty oboru učitelství 1. stupně i učitele matematiky druhého stupně. Je spoluautorkou řady učebnic matematiky pro 2. stupeň základní školy a také řady učebnic pro střední a autorkou mnoha odborných publikací v oblasti didaktiky matematiky u nás i v zahraničí. V roce 2018 byla zvolena děkankou Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Email: hbinter@pf.jcu.cz