Well-being aneb Co může učitel dělat pro svou psychickou pohodu a proč je to důležité

duben 2024 Jana Chocholatá

Článek, do kterého jsme nahlédli v tomto čísle, byl sice publikován v časopise pro angličtináře, jeho obsah se ale týká všech učitelů, včetně studentů učitelství, a to bez rozdílu oboru. Autorky článku realizovaly výzkum, jehož účastníků bylo 30 rakouských učitelů angličtiny. Pátraly po důvodech, které určují, zda se učitelé starají o svou psychickou kondici a pohodu. Požádaly učitele, aby popsali své největší úspěchy – a také neúspěchy – v průběhu své profesní dráhy, a ptaly se jich, kde spatřují zdroje stresu a co představuje zdroje radosti, jaké cíle mají do budoucna, jak by popsali svou profesní identitu a zda se cítí psychicky dobře. Analýzy rozhovorů odhalily čtyři faktory psychické pohody.

První nazvaly Spouštěče (anglicky triggers) a identifikovaly zde dvě roviny. První souvisela s pracovním přetížením, s nedostatkem volného času, se zdravotními problémy a s pocitem vyhoření. Druhá se pojila s osobním životem, se založením rodiny, s blížícím se důchodovým věkem či se ztrátou blízkého člověka. Jejich uvědomění a pojmenování vedlo k přehodnocení pohledu na to, co je skutečně důležité, a následně k zavedení strategií „péče o sebe“. Toto uvědomění a přehodnocení se ale ne vždy promítlo do reálné změny.

Druhý faktor, nazvaný Co si mohu dovolit změnit (anglicky affordances), se týkal způsobu a úspěšnosti realizace změn v pracovním životě učitelů. Pokud věřili, že je změna možná, našli si oblast, kterou začali řešit jinak. Například v přípravě výukových materiálů začali spolupracovat s kolegy, začali přípravy sdílet, což vedlo k úsporám času a energie do této práce vložené. Začali si hlídat čas strávený prací. Někteří našli odvahu a způsob, jak odmítat úkoly, které pro ně byly náročné nebo v nich neviděli smysl. Učili se žádat o pomoc. Byli však i učitelé, kteří věřili, že se nic pro zlepšení dělat nedá, a proto nic ve svůj prospěch nepodnikli.

Třetí faktor, Skutek (anglicky action), se vztahoval k realizaci a zavedení změn v profesním i osobním životě. Někteří se začali více starat o své zdraví, zdravou stravu, pohyb, koníčky, jiní se více věnovali rodině a přátelům, další, aby načerpali potřebnou energii, začali trávit čas meditací či vědomě začali pracovat se samotou. Společné pro tyto strategie bylo přesvědčení, že změnu mají ve svých rukou, že sami pro sebe skutečně mohou něco udělat a že to přinese výsledky.

Výzkum potvrdil důležitost explicitní podpory učitelů v hledání strategií, které povedou ke zlepšení jejich psychické pohody. Důležitou součástí byl i faktor Reflexe, kdy docházelo ke zvědomování toho, co ze svých povinností máme v rukou, co můžeme ovlivnit. V angličtině se užívá pojem job crafting, který označuje proaktivní přístup zaměřený na vytvoření takových pracovních podmínek, kdy nás práce nevyčerpává, ale uspokojuje. To by nemělo být jen cílem učitelů v roli zaměstnanců, ale také cílem vedení škol v roli zaměstnavatelů. „Well-being je zásadní nejen pro samotné učitele, ale pro to, aby mohli učit, jak nejlépe umí,“ uzavírají autorky provedeného výzkumu.

Mgr. Jana Chocholatá, Ph.D.

Katedra anglického jazyka a literatury

Pedagogická fakulta MU