Amanda Heffernan et al.: „Tu pracovní zátěž a emoční vypětí už nevydržím“

prosinec 2022 Jana Chocholatá

Australský pedagogický výzkum může pro náš evropský kontext představovat v mnoha ohledech inspiraci a obohacení. To platí i o posledním čísle Australian Journal of Education, ve kterém byl otištěn příspěvek, pro jehož název si autoři vypůjčili výrok jednoho z učitelů, který se jejich šetření účastnil.

Impulzem pro výzkum byl úbytek a fluktuace učitelů na australských základních školách. Podle autorů má odchod z profese a časté střídání učitelů negativní dopad nejen na vztahy v učitelském sboru či na práci žáků, ale také na soudržnost komunity školy. Dopady jsou sociální i ekonomické, protože vzdělání a enkulturace nových učitelů je nákladná. Znevýhodněné a vyloučené lokality, kterým by právě stabilita učitelského sboru pomohla nejvíce, hledají učitele nejobtížněji.

Proč tedy 59 % z téměř 2 500 dotázaných učitelů vážně zvažuje změnu profese? Nejčastěji uváděnými důvody byla vysoká míra emočního vypětí a nedostatek času na odpočinek, nezvladatelná pracovní zátěž vyžadující práci po večerech a o víkendech, pocity únavy hraničící s vyhořením, negativní vliv práce na fyzické zdraví, duševní pohodu a rodinný život respondentů. Dalším důvodem byl nedostatek uznání a společenské prestiže. Učitelé také zmiňovali pocity frustrace a deziluze, které souvisí s měnícími se prioritami vzdělávacího systému, včetně zvyšující se zodpovědnosti a náročnosti práce, přebujelé administrativy a nově zaváděných způsobů kontroly. Uváděli, že pociťují nedostatek důvěry ve vlastní schopnosti, nevidí přínos v rostoucím množství administrativy pro přímou práci s žáky a ztrácejí pocit profesní autonomie.

Dále se výzkum zaměřoval na to, co by se muselo změnit, aby učitelé začali uvažovat o setrvání v profesi, k níž se většina z nich cítila povolána. Návrhy se týkaly zejména snížení pracovní zátěže. Učitelé navrhovali zjednodušení a zpřehlednění kurikula a také zrušení stresujících národních srovnávacích testů. Prioritou by se měla stát práce s žáky a jejich výsledky: zmenšení velikosti skupin ve třídách, zbavení se nadbytečné administrativy a vyjasnění role učitele, k níž v posledních desetiletích přibyla řada psychologických a sociálních „služeb“, kterých by se měli ujmout jiní odborníci.

Velkým a citlivým tématem byla důvěra a uznání práce učitelů ze strany rodičů a vedení škol, v širším měřítku ze strany politiků a médií. Učitelům vadilo, že učitelskou profesi vesměs prezentují jako snadnou a společensky ne příliš významnou, místo aby do povědomí veřejnosti uváděli její skutečné nároky, včetně stresu a emoční zátěže, kterou s sebou nese.

Pokud Vás článek zaujal, jeho plné znění najdete zde: https://doi.org/10.1177/00049441221086654

Mgr. Jana Chocholatá, Ph.D.

Katedra anglického jazyka a literatury

Pedagogická fakulta MU