Pokud jsme se dříve potýkali s negramotností obecně, nyní nás trápí negramotnost digitální, tedy neschopnost používání digitálních technologií, říká François Mangenot, profesor jazykových věd a didaktiky na Univerzitě Grenoble-Alpes. V rozhovoru konstatuje, že stále více každodenních činností se odehrává pomocí technologií, přičemž jejich podstatnou vlastností je nedostatek struktury a stability. Rychle se objevují a zase mizí nové aplikace, což může být poněkud frustrující. Pokládá si otázku, zda jsme při využívání technologií nezašli příliš daleko a jestli dříve či později nedojde k obratu. Využívání digitálních technologií totiž závisí na zájmu lidí. Jako příklad uvádí oblast telefonních služeb, kde se ukázalo, že ne všechno mohou nahradit roboti. Pokud však chce zákazník lidskou asistenci, musí si za ni připlatit.
Totéž podle něho platí i pro používání digitálních technologií v oblasti výuky. Málokdo dokáže samostatně řídit své učení, aniž by se obešel bez pedagogického vedení. Specifičnost jazykového vzdělávání je do značné míry dána kulturními a socio-afektivními dimenzemi, které nelze podceňovat. Digitální technologie nabízí sice přístup k obrovskému množství studijních materiálů, nelze však mluvit o plně autentických dokumentech. Jejich autenticita je totiž závislá na recepci a interakci žáků. Je proto lepší spoléhat se na komunikační scénář, který počítá s interakcemi při zadávání úkolů a akcentem na osobní interakci. Důležitou roli hraje také distanční komunikace mezi žáky různých národností, doprovázená úkoly, které je třeba plnit společně. Pokud jde o samostudium, je nutné k němu vždy zajistit i kvalitně připravenou studijní oporu.
Covid-19 způsobil explozi ve vzdělávání na dálku prostřednictvím videokonferencí. Pokud však taková výuka probíhá podle tradičního scénáře, kdy učitel prezentuje obsah a žáci kladou otázky poté, co se přihlásí, provází ji pasivita a nepřináší žádoucí výsledky. Někteří učitelé experimentují s dalšími možnostmi, například rozdělí žáky do menších skupin, nechají je pracovat s různými zdroji, materiály a dokumenty, aby následně představili výsledky ostatním. Přínosná je také hybridní forma výuky, která kombinuje práci ve třídě s prací na dálku.
Kolektivní učení pomocí digitálních technologií je však náročné, vyžaduje více času, energie a podpory než výuka prezenční. Nelze spoléhat na to, že digitální prostředí automaticky zajistí kvalitu výuky. Jako příklad uvádí F. Mangenot virtuální kurzy MOOC nabízené (většinou zdarma) na internetu. Devadesáti pěti procentní neúspěšnost při jejich absolvování ukazuje, že lidé nejsou připraveni na to obejít se bez dohledu. Čím méně jsme v určité oblasti autonomní, tím více potřebujeme doprovod. A kurzy MOOC zajišťují jen velmi malou lidskou podporu.
Nastíněné změny mají samozřejmě dopad na vzdělávání učitelů. Učitelé by měli posilovat a zvyšovat svou digitální gramotnost prostřednictvím internetových kurzů a webinářů a prakticky se cvičit ve využívání skupinové spolupráce na smysluplných úkolech založených na vzájemné interakci.
Le français dans le monde. Paris: Clé international, září-říjen 2022, No 442. ISSN 0015-9395.
https://www.fdlm.org/archives-revues/fdlm-442-septembre-octobre-2022/
Mgr. Petra Suquet, M.A., Ph.D.
Katedra francouzského jazyka a literatury
Pedagogická fakulta MU
Sulis, G., Mairitsch, A., Babic, S., Mercer, S., Resnik, P. (2023, 12 December). ELT teachers’ agency for wellbeing. ELT Journal, https://doi.org/10.1093/elt/ccad050.
(Vyšlo v časopise Komenský 148/2)
Nahlédli jsme do textu: Ginns, P., Martin, A. J., Freebody, K., Anderson, M., & O’Connor, P. (2023). Creative Self-Beliefs Among Children and Adolescents. Australian Journal of Education, 67(2), 181–195.
(Vyšlo v časopise Komenský 148/1)