Praktické workshopy, kulatý stůl i neformální diskuse byly na programu akce Drama a wellbeing ve škole, která se uskutečnila první říjnovou sobotu 2021 v Brně. Šlo o zakončení dvouletého mezinárodního projektu To be or not be well? ‒ Drama and theatre in education, o kterém jsme již v časopise Komenský referovali. Na Legatu, jednom z pracovišť SVČ Lužánky, se sešli vedle zástupců z řad učitelů i realizátoři projektu z České republiky, Maďarska a Polska, aby představili, co během projektu vzniklo. Přidali se také účastníci z Asociace dramacenter České republiky, například Sdružení D Olomouc a bratislavské EDUdrama.
Projekt strategického partnerství To be or not be well? ‒ Drama and theatre in education byl zahájen na podzim 2019 v rámci programu Erasmus+. Zapojily se do něj organizace Big Brum z Velké Británie, Nyitott Kör z Maďarska, Stowarzyszenie Praktyków Dramy STOP-KLATKA z Polska a Lužánky ‒ středisko volného času. Do jeho realizace na jaře 2020 zásadním způsobem vstoupila koronavirová pandemie. Setkání na začátku října bylo tedy příležitostí nejen ke sdílení výsledků společné práce, ale i k nahlédnutí změn, které se ve školách za poslední dva roky udály[1].
V roce 2020, kdy jsme s projektem začínali, jsme cítili, že slovo wellbeing je v českém školním prostředí nové, proto jsme pro něj společně s učiteli hledali vhodný český ekvivalent. Během pandemie se však stalo jedním z klíčových témat vzhledem k obtížím, kterým museli učitelé i jejich žáci čelit. „Ke školnímu wellbeingu lze přistupovat intuitivně či situačně, nebo jeho rozvoj opřít o širší teoretické pojetí, potom může posloužit k revizi a podpoře zdraví a spokojenosti jednotlivých pedagogů, a v přenesené formě jej lze využít také pro komplexní náhled na klima školní třídy či pedagogického sboru,“ říká Jana Nováková Stará z Českého wellness institutu, která účastníkům říjnového setkání představila koncept wellness, jenž ve svém jádru sahá dál, než jsou lázně a vířivky. Rozpracovává komplexní téma životního stylu a lidského zdraví, do kterého vkládá hodnoty, jako je laskavost, soucit, respekt a přístup zaměřený na člověka. Dvanáctisložkový model Johna Travise[2] nabídla jako osnovu osobní wellness inventury ‒ příležitosti prozkoumat, se kterými oblastmi života jsme spokojení a kterým bychom pro své zdraví a pohodu měli věnovat více pozornosti. S dvanácti dimenzemi wellness, které zahrnují oblast dýchání, smyslů, výživy, pohybu, pocitů, myšlení, hry a práce, komunikace, intimity, hledání smyslu, transcendence, vlastní zodpovědnosti a lásky, pracoval i náš lektorský tým SVČ Lužánky. Svým holistickým přístupem zaměřeným na klienta koncept wellness rezonuje s principy, na kterých je postavena dramatická výchova. Jde o výchovu zkušeností, prožíváním, o hru, tvořivost, partnerství, psychosomatickou jednotu člověka, zkoumání života a lidí, jejich charakterů a vztahů.
V rámci projektu jsme společně s učiteli zkoumali, co pro ně znamená pojem wellbeing, jak vnímají svou vlastní profesní a životní spokojenost, kde toto téma vstupuje do popředí při výkonu jejich povolání a které oblasti vnímají jako nejproblematičtější. Vzniklo tak příběhové drama Dopis. V prostředí fiktivní školní sborovny vzniká příběh, na jehož začátku je dopis, který byl doručen ředitelce školy. Jeho obsah není dán dopředu, vymýšlejí ho účastníci rozdělení do malých skupinek. To umožňuje pojmenovávat témata, která učitelé považují za významná a která by mohla být obsahem onoho dopisu. Během realizací s různými skupinami se objevilo téma zneužívání alkoholu učitelem, násilí vůči žákovi nebo téma sexuálního obtěžování, objevily se i dopisy, v nichž zřizovatel jmenuje nového ředitele školy nebo stanovuje administrativní podmínky pro získání dotace na novou střechu. Dále téma nátlaku rodičů, aby určitá učební látka nebyla ve škole vyučována či téma nedostatku učitelů a čím dál obtížnějších pracovních podmínek pro ty, kteří ve školství zůstávají.
Workshop maďarské organizace Nyitott Kör nabídl v Legatu pohled na wellbeing učitelů skrze osobní příběh Szaszy, učitelky základní školy. Szasza patřila k aktivním členkám pedagogického sboru a práce ji bavila, nyní ale bojuje s profesním vyhořením. Je na pokraji svých sil a přemýšlí o odchodu ze školy i z profese. Do jejího příběhu nás uvedl maďarský lektor v roli staršího kolegy, který si povšiml úbytku motivace a ztráty energie své kolegyně. Formou debaty s účastníky workshopu řešil, jestli má kolegyni pomoci a jakým způsobem to má udělat. Tak se objevily možnosti, jakými by bylo možné podpořit školní pracovní kolektiv a vztahy v něm a co v tom může bránit. Mluvili jsme o problematice rivalitních a neosobních vztahů, o limitech vlastní profesní kapacity a nutnosti nastavení hranic mezi osobním a profesním životem. Skrze předměty z malé skříňky jsme oživovali vzpomínky na Szaszino dětství, období studií i její začátky v profesi učitelky, a tak rekapitulovali, jaké měla na začátku sny a cíle, hledali jsme odpověď, proč se vlastně stala učitelkou. Příběh Szaszy byl inspirován výsledky akčního výzkumu, který byl nedílnou součástí projektu To be or not be well? ‒ Drama and theatre in education, a mapoval wellbeing učitelů jedné ze základních škol v Budapešti. Maďarské výzkumnice při rozhovorech s učiteli zjistily, že jejich spokojenost pozitivně ovlivňuje komunikace a důvěra v kolektivu, negativní vliv má nespolupráce učitelů a také nenaplněná potřeba jejich vzdělávání a školení, což vede ke ztrátě motivace a vyhoření.
Jinou inspirativní aktivitou, se kterou přišel maďarský tým, bylo zkoumání wellbeingu v různých prostorách školy. Na magnetickém plánku učitelé označovali místa v budově školy, kde jen přežívají a místa, kde skutečně žijí. Chodby, jídelna, ředitelna, tedy místnosti, kde se přímo neodehrává pedagogický proces, ale kde učitelé jsou spíše dozorci a hlídači, označili jako místa, kde přežívají. Třídu, tělocvičnu, ale i knihovnu či sborovnu označili jako místa, kde žijí. Jde o místa, kde buď probíhá pedagogický proces nebo to jsou místa, kde je ticho a klid, kde učitelé i žáci mohou čerpat podporu. Učitelé se také zamýšleli nad místy, kde žijí a kde přežívají jejich žáci, načež obě schémata porovnávali.
Polské sdružení STOP-KLATKA také vycházelo z výzkumného šetření mezi učiteli. Za problémové téma učitelé považovali konflikty mezi dětmi, jejich řešení a hledání žádoucí intervence ze strany učitele. Východiskem práce se stal složený podnět[3] v podobě batohu, který patřil osobě, kterou jsme však neznali. Jednalo se o žáka, jehož příběh jsme mohli prozkoumávat prostřednictvím stylizovaných video nahrávek a skrze metodu divadla fórum hraného loutkami. Zamýšleli jsme se nad způsoby podpory při začleňování žáka se specifickými vzdělávacími potřebami a učitelovy úlohy při zlepšování třídního klimatu
Olomoucká organizace Sdružení D představila část z online výukového programu Hrdinové a jejich příběhy aneb Klaďas nebo záporák?, který v době distanční výuky nabízela školám. Cílem bylo povzbudit žáky v době karantény, umožnit jim, aby se zvedli od počítače, společně se zasmáli a propojili s ostatními. V domácím prostředí měli vytvořit své superhrdinské alter ego. Mohli k tomu použít věci každodenní potřeby, pustit uzdu své fantazii, pracovat kreativně a výsledek představit svým spolužákům.
O způsobech profesionální psychologické podpory pedagogů a cílené pomoci dětem ve třídním kolektivu hovořila členka Sdružení D, Zuzana Snopková. V „déčku“ se potkávají s dětmi, které se ve třídě necítí dobře. Na setkání jsou přizváni i rodiče a třídní učitel. Několikrát ročně také nabízí tzv. Sdílení zkušeností, kde pedagogové pod vedením supervizora mají možnost probrat, s čím si aktuálně neví rady, dostat zpětnou vazbu a vyslechnout si zkušenosti kolegů. Zjistit, jak podobné problémy řeší jinde, zkrátka, získat nadhled.
Bratislavské dramacentrum EDUdrama představilo metodické listy inspirované knihou psychologa a psychoterapeuta Ralanda Cagáňa Hľadanie Sebastiána. Během koronavirové pandemie připravilo se svolením autora náměty určené učitelům a také rodičům, například jak si společně vydechnout a nic nedělat (Robit nič) nebo jak zvědomit a následně zvládnout své emoce (Hra na strach).
Vybrané výsledky kvalitativního výzkumu s názvem Wellbeing učitelů a vedoucích pracovníků základních škol v kontextu dramatické výchovy prezentovala Lenka Polánková, členka českého řešitelského týmu. Respondenty výzkumu byli učitelé a ředitelé škol, kteří se zúčastnili cyklu seminářů v rámci projektu[4]. Nejvýznamnější vliv na profesní spokojenost českých učitelů má podle respondentů kvalita vztahů na škole, především schopnost vzájemné spolupráce mezi členy pedagogického sboru. Vliv mají také vztahy mezi vedením školy a zaměstnanci, mezi učiteli a žáky i mezi žáky navzájem. Zvláštní roli hrají vztahy spojené s inkluzí žáků se specifickými vzdělávacími potřebami. Profesní spokojenost učitelů byla otřesena v době koronavirové pandemie v souvislosti s nároky a specifiky distanční výuky a v souvislosti s transformací role učitele během tohoto období. Přínos dramatické výchovy pro téma wellbeingu spatřují respondenti v emocionální, sociální a kognitivní rovině. Dramatická výchova podle nich umožňuje rozvíjet vztahy a zdravé klima v třídním kolektivu a posilovat partnerský vztah učitelů a žáků.[5]
Během setkání znovu a znovu zaznívala potřeba důležitosti dobrých vztahů, tvůrčí spolupráce a efektivní komunikace v kolektivu učitelů i ve třídě. Je na místě hledat cesty k podpoře učitelů i dalších pedagogických pracovníků ve smyslu poskytování bezpečného prostoru pro budování vztahů v rámci školní komunity. A zároveň jim poskytovat nástroje, jakým způsobem tuto podporu přenést do své třídy. Pandemie koronaviru vyzvedla emocionální aspekt učitelské profese, v Brně prezentované workshopy byly odezvou na potřebu učitelů komunikovat o emocích a vlastním prožívání situací, které ve škole nastávají. Období pandemie ukázalo, že školní systém proniká do domácího prostředí, do osobního prostoru a prožívání jednotlivců ‒ žáků i učitelů ‒ je tedy potřeba se touto oblastí zabývat. Účinným nástrojem se může stát dramatická výchova, protože její metody a postupy umožňují pracovat s osobním prožitkem, tvořivě a zúčastněně zkoumat hranice vlastní spokojenosti. Nedílnou součástí dramatické práce je kooperace, což napomáhá osobnímu rozvoji jednotlivců i pěstování vztahů ve školním kolektivu. „Akce Drama a wellbeing ve škole mě přivedla k přemýšlení, jak s tímto termínem vědomě pracovat,“ shrnula při loučení Zuzana Snopková.
Vysvětlivky k textu
[1] První pracovní setkání účastníků tohoto projektu se uskutečnilo v lednu 2020 v Budapešti (viz Komenský 144/3) a bylo až do loňského října poslední příležitostí, kdy se mezinárodní tým sešel jinak než prostřednictvím počítačových obrazovek.
[2] https://en.wikipedia.org/wiki/John_Travis_(physician)
[3] Poznámka redakce: koncept složeného podnětu do českého prostředí přinesl anglický lektor dramatické výchovy, John Somers, jako základní prostředek interaktivního divadla. Prostřednictvím složeného podnětu dochází k prvnímu kontaktu hlavní postavy příběhu a diváků. Jde o rekvizitu, skrývající v sobě celý příběh hrdiny.
[4] Na stránkách https://to-be.luzanky.cz/Domovska-stranka najdete záznamy ze seminářů s učiteli I odkaz na metodické publikace Kurikulum pro wellbeing a Žít školou naplno a další didaktické materiály v angličtině, vytvořené společně se zahraničními partnery.
[5] Výzkumnou zprávu s názvem Wellbeing učitelů a vedoucích pracovníků základních škol v kontextu dramatické výchovy lze nalézt na webu projektu včetně výzkumné zprávy z Maďarska a Velké Británie.
Kontakt: katja.ropretperne@luzanky.cz