Dramatická výchova je v současné době v RVP ZV zařazena pouze jako doplňující vzdělávací obor (2017, s. 113). Učitelé na základních školách tak nemají povinnost dramatickou výchovu vyučovat či využívat její metody a techniky v běžné výuce. Přitom v sobě ukrývá potenciál pro utváření prostředí pro rozvoj osobností žáků, vědomostí a dovedností nabídkou specifických prostředků.
Cílem článku je seznámit čtenáře s možnostmi využití dramatické výchovy ve výuce prvopočátečního čtení a psaní analyticko-syntetickou metodou v přípravném období v 1. ročníku základní školy. Tomuto tématu jsem se věnovala ve své diplomové práci, v jejímž rámci jsem vytvořila také výukový program Putování za princeznou Salemipou (Schätzelová, 2020). Po charakteristice programu představím podrobné scénáře první a poslední lekce programu.
Výukový program Putování za princeznou Salemipou
Jednou z nejrozšířenějších metod výuky čtení a psaní na českých základních školách je stále analyticko-syntetická metoda. V přípravném období v 1. ročníku základní školy si žáci pomocí různých aktivit rozšiřují svoji slovní zásobu, věnují se pohybovým a kresebným uvolňovacím cvičením, seznamují se s prvními písmeny, která se učí rozpoznávat sluchem i zrakem, psát a číst. Nabízí se tak možnost využít i metod a technik dramatické výchovy jako netradičního způsobu výuky prvopočátečního čtení a psaní.
Výukový program Putování za princeznou Salemipou tvoří celkem devět scénářů. Počet výukových scénářů odpovídá devíti písmenům, se kterými se žáci seznamují v tomto období. Jedná se o písmena s, l, m, p, a, e, i, o, u. Jejich uskupením vzniklo jméno princezny, které je obsaženo v názvu výukového programu. Pořadí těchto písmen vychází z pracovní učebnice Živá abeceda (2007). Jednotlivé scénáře propojuje autorský pohádkový příběh o princi, se kterým žáci putují za princeznou, která žije v neznámé daleké zemi.
První čtyři scénáře jsou věnovány souhláskám. Žáci putují čtyřmi různými královstvími, ve kterých se setkávají s jejich králi a plní úkoly, aby zjistili, kudy mají dále pokračovat. Zbylých pět scénářů se odehrává v pralese, místě plném roztodivných zvuků, jež představují samohlásky. Zde žijí zvířecí králové, kteří za splnění úkolů dávají princi rady. Ty na konci příběhu slouží k vyřešení posledního úkolu, a to zjištění jména princezny, za kterou žáci s princem celý příběh putují.
Každý výukový scénář je navržen na délku jedné běžné vyučovací hodiny, tedy na čtyřicet pět minut. Jednotlivé lekce jsou zamýšleny k vyvozování vybraných písmen. Tím, že jsou písmena spojena s příběhem a žáci jej aktivně prožívají společně s hlavní postavou, se mohou kdykoliv v následujících hodinách k těmto zážitkům vracet a mohou se stát motivací pro další aktivity v běžných hodinách.
Vybranými metodami dramatické výchovy výukového programu se stala hra v roli, pantomima a improvizace. Prostřednictvím těchto metod žáci objevují jednotlivé tvarové prvky písmen a rozehrávají příběh, který je postaven především na jejich samotné aktivitě. Tyto metody poskytují také prostor pro rozvíjení klíčových kompetencí, a to především komunikativní a sociální a personální. Žáci se snaží vyjadřovat své myšlenky a představy svými vlastními slovy, naslouchají druhým, spolupracují ve skupinách, respektují se navzájem v prostoru při samostatné práci. Při jednotlivých aktivitách také uplatňují svoji představivost a fantazii. Ty jsou důležité především při práci s fiktivním prostředím, které vzniká vyprávěním příběhu. Při plnění úkolů je rozvíjena také jejich tvořivost, žáci mají prostor pro sebevyjádření v kresbě či pohybu.
Jednotlivé aktivity jsem se snažila vytvořit tak, aby žáci zapojovali co nejvíce smyslů a také prostřednictvím psychosomatiky se snažili poznat a prožít jednotlivé tvary písmen a příběh s nimi spojený. Pro děti mladšího školního věku může být obtížné některé své představy vyjádřit slovem. Dramatická výchova zde nabízí možnost vyjádřit se i pohybem, a právě psychosomatika spočívá ve vyjádření svých vnitřních představ či pocitů skrze tělo, pohyb.
Výhodou je, že dramatická výchova nabízí volný prostor pro vytvoření vlastního pohádkového námětu, který si učitel může přizpůsobit podle potřeb či zálib. Jedinou podmínkou je dějovost, kterou musí zvolený příběh obsahovat, aby se dal dramaticky zpracovat. Také jednotlivé aktivity si učitel může zvolit podle potřeby a využít při nich metod a technik dramatické výchovy, které vymezuje například J. Valenta (2008).
Nevýhodou těchto hodin je časová náročnost jejich přípravy. Učitel musí promyslet vhodnost motivace, příběhu, využitelnost prostoru třídy nebo jiné místnosti, délky jednotlivých aktivit a zvážit své organizační schopnosti. Jednotlivé aktivity by měly na sebe plynule navazovat, nemělo by docházet ke zbytečným prostojům, aby se neztrácelo napětí příběhu.
Výukový scénář Sopečné království
Následující ukázka scénáře Sopečné království je prvním z devíti scénářů výukového programu Putování za princeznou Salemipou. Jeho cílem je uvedení do příběhu a vyvození písmene S. V následující tabulce 1 uvádím přehled základních informací ke scénáři Sopečné království, který dále rozepisuji do jednotlivých kroků.
Tabulka 1
Přehled cílů, metod, technik a pomůcek ke scénáři Sopečné království
|
Téma: Písmeno S
Časový rozsah: 45 min
|
|
Cíl pro prvopočáteční čtení a psaní:
- Žák určí pomocí sluchové analýzy slova začínající na písmeno S.
- Žák napodobuje tvar písmene S pohybem svého těla při ztvárnění hada a chůzí serpentinami.
Cíl pro dramatickou výchovu:
- Žák využívá pantomimu v roli k vyjádření role poutníka putujícího v nepříznivých podmínkách (při změnách počasí) a pohybu hada.
- Žák plynule přechází z vlastní herní role do role žáka a naopak, tento přechod rozpoznává i u učitele.
- Žák spolupracuje ve skupině, podílí se na vymýšlení návrhů pro prince, společně určí, kdo ze skupiny návrhy předloží princi.
- Žák naslouchá promluvám ostatních spolužáků při předkládání návrhů princi a při závěrečném rituálu a sám se do debaty zapojuje.
|
|
Metody a techniky:
- Pantomimicko-pohybové (simultánní pohyb a pantomima, pantomima v roli, narativní pantomima, pohybové uvolňovací cviky)
- Verbálně-zvukové (diskuse, porada, rozhovor)
- Graficko-písemné (ilustrační obraz)
- Materiálově-věcné (práce s kostýmem)
- Učitel v roli
|
|
Pomůcky: text úvodu příběhu, nahrávky zvuků (deště, bouřky, silného větru, zpěvu ptáků), dva obrázky sopek, plášť a brož (kostým prince), kus lávy
|
Postup:
1. krok: Úvod do příběhu (3 min)
Učitel přečte nebo převypráví žákům úvod příběhu o putování za princeznou. Na konci se jich zeptá, jestli by měli zájem pomoci princi při jeho putování. Bylo, nebylo, za devatero řekami a sedmero horami, mezi smrkovými lesy se nacházelo jedno ne moc velké království. V něm žil moudrý král s krásnou královnou. Jednoho dne se jim narodil syn. Princ rostl jako z vody až z něj vyrostl princ vhodný na ženění. Král s královnou proto uspořádali bál, na kterém si měl František najít svoji budoucí nevěstu. Ale ani jedna z princezen se mu nelíbila. Rodiče si už nevěděli s Františkem rady, a tak nechali poslat pro rádce, který by jim poradil. Rádce zavedl prince do síně s obrazy princezen. A že jich bylo. Princi se ale pořád žádná nezamlouvala. Až přišel do nejzadnějšího koutu síně, všiml si krásného rámu, který vyčuhoval zpoza ostatních obrazů. Princ se pro něj natáhl, a když se poté na něj podíval, nestačil se divit. Málem oněměl krásou princezny, která byla na obraze. Rozhodl se, že ji si vezme za ženu, pokud bude souhlasit. Rádce princi řekl, že princezna žije v království, které je velice daleko a že cesta za ní potrvá několik týdnů.
2. krok: Začátek putování (5 min)
Žáci chodí po třídě (je vhodné mít volný prostor, například odsunout lavice na stranu, popřípadě využít prostor s kobercem, nebo i jinou místnost s volným prostorem). Učitel popisuje prostředí a změny počasí, které se dějí při jejich putování za princeznou. Může využít textu níže, nebo si vymyslet vlastní. Učitel svůj slovní projev podporuje zvuky deště, bouřky, silného větru a zpěvu ptáků, které pouští k dokreslení atmosféry. Žáci volně improvizují podle toho, jak by se v dané situaci cítili a jak by jim bylo. Učitel nijak nezasahuje do jejich projevu. Na závěr se žáků zeptá, jaké to bylo. Cesta nebyla úplně příznivá. Slunce svítilo tak, že očím to nebylo příjemné. Bylo teplo, že pot stékal z čela. Princ šel a šel. V tom se z dáli přihnal velký tmavý mrak. Zvedl se vítr. Začaly padat první kapky. Po velikém horku to bylo příjemné, jenže potom se rozpršelo víc. Za chvíli pak pršelo natolik, že už by se chtělo někam ukrýt. Začalo i hřmít a létat blesky. Déšť pomalu ustával. Vysvitlo opět sluníčko. Princ se vydal dále na cestu. Šel a šel. Procházel krásnými krajinami, přes louky, lesy, prodíral se houštím. Až byl z toho všeho cestování unavený. I přesto ale v cestě dále pokračoval.
3. krok: Setkání s hadem (3 min)
Při putování žáci s princem narazí na hada. Žáci předvádí zvuk hadova syčení. Učitel klade důraz na správné vyslovování hlásky s, aby nedocházelo například k předkládání jazyka mezi zuby. Poté žáci ztvární hada vlastním tělem. Nabádáme žáky, aby zkusili vymyslet ještě jiný způsob ztvárnění než doteď (např. jinými částmi těla, to ale žákům neříkáme, necháme je samotné, aby zkusili vymyslet vlastní způsob), abychom podpořili jejich fantazii a tvořivost. Při předvádění hada žáci mohou zároveň syčet.
4. krok: Syčení sopek (5 min)
Žáci doputují do zvláštní krajiny. V okolí neroste moc rostlin, dalo by se říci, že je všude pusto. Učitel ukáže žákům obrázek sopky. Zeptá se jich, jestli by dokázali říct, co to je. Poté rozdělí žáky na dvě skupiny, každé dá jeden obrázek sopky. Sopky upouští páru a zní to jako syčení. Učitel vstupuje do role prince, nasazuje si plášť a brož. Vysvětlí žákům, že pokud má na sobě právě tyto věci, je princem, jakmile je sundává, jeho role prince končí. Když se princ přiblíží k jedné sopce, sopka o sobě dá vědět syčením. Jakmile se vzdálí, syčení přestává. Žáci se tak stávají sopkami a vydávají zvuky syčení vždy, když se princ přiblíží. Mohou také zkoušet různou hlasitost syčení podle toho, jak moc blízko učitel je.
5. krok: Sopečný kámen (5 min)
Učitel s žáky si sedá do kruhu. Nechává kolovat tajemnou věc. Žáci si ji mohou prohlédnout pouze ve svých dlaních, neukazují ji nikomu jinému. Až doputuje tajemná věc zpět k učiteli, zeptá se dětí, co to asi mohlo být – kousek ztuhlé lávy.
6. krok: Cesta plná serpentin (3 min)
Jakmile princ prošel mezi dvěma sopkami, otevřela se před ním cesta plná serpentin. Učitel se ptá žáků, jestli vědí, co slovo serpentiny znamená. Poté putují jeden po druhém za učitelem v roli prince po třídě, který je provádí serpentinami. Učitel může využít i lavic a procházet kolem nich a tím si být jistější, že se udrží tvar.
7. krok: Setkání s králem (15 min)
Žáci doputují až do království sopečného krále. Princ jej požádal o radu, kam má ve svém putování dále pokračovat. Král mu ale řekl, že mu poradí, až vymyslí něco, co by krále mohlo rozveselit. Král tohoto království je totiž sám a je mu smutno. Žáci mají za úkol po skupinách po třech vymyslet alespoň tři věci, které by mohly krále rozveselit. Učitel průběžně opakuje, že je král sám a smutný, aby žáky navedl k tomu, že by mu největší radost udělala něčí společnost. Žákům necháme alespoň pět minut pro vymýšlení nápadů. Poté po skupinkách chodí před učitele-prince a říkají mu své návrhy. Ostatní poslouchají, jaké nápady prezentují. U některých se může zeptat ostatních žáků, jestli si myslí, že by nápad jiné skupinky krále rozveselil. Tak si učitel ověří, zda žáci, kteří neprezentují, dávají pozor a také je motivuje k tomu, aby se vyjadřovali k nápadům druhých. Učitel pouze vyslechne jejich návrhy a snaží se zapamatovat si ty, které se ve skupinách opakují a ty na konci vyhodnotí jako výsledek, který předloží králi. Nápady žáků jako učitel-princ nehodnotíme jako špatné, nebo dobré.
8. krok: Shrnutí a reflexe (3–5 min)
Učitel si se žáky sedne do kruhu a ptá se jich, co dnes společně prožili. Jaký zvuk vydávaly sopky, jestli si pamatují to zvláštní slovo, které pojmenovává cestu, kterou dnes procházeli, jaký byl král, když přišli do jeho království, co jej poté rozveselilo. Ptá se, s jakým písmenem se dnes žáci seznámili a jak ho poznají, také jak se jim dařilo při činnostech spolupracovat, naslouchat si a vstoupit do role. Dává žákům prostor pro sebereflexi a sebehodnocení. Na konci učitel lekci zhodnotí ze svého pohledu.
Lekce Sopečné království je první z devíti lekcí celého programu. V dalších třech výukových lekcích žáci putují společně s princem Královstvím látek, Makovým a Pouštním královstvím. Tato království v sobě nesou setkání s jejich králi a dalšími zvířaty v různých prostředích a seznamují děti se zbylými souhláskami. V páté lekci žáci přicházejí společně s princem do pralesa, kde vládnou zvířata. V páté až osmé lekci se setkávají s vyvozením samohlásek. Tito zvířecí králové za malou pomoc dávají žákům rady. Žáci zatím netuší, k čemu jim jednotlivé rady budou potřeba. Mají za úkol si rady zaznamenat podle svého uvážení tak, aby je dokázali zpětně přečíst. Někteří tak volí obrázkový záznam, někteří se pokoušejí radu napsat. Rady nakonec využijí v poslední výukové lekci, jejíž ukázku uvádím níže:
Výukový scénář Království princezny Salemipou
Cílem této poslední lekce v programu je vyvození písmene E a zakončení putování za princeznou. V následující tabulce 2 uvádím přehled základních informací ke scénáři, který je opět rozepsán do jednotlivých kroků.
Tabulka 2
Přehled cílů, metod, technik a pomůcek ke scénáři Království princezny Salemipou
|
Téma: Písmeno E
Časový rozsah: 45 min
|
|
Cíl pro prvopočáteční čtení a psaní:
- Žák určí pomocí sluchové analýzy slova začínající na písmeno E.
- Žák svými slovy vysvětlí, co je to etiketa.
- Žák přečte své záznamy rad od králů z předchozích hodin a využije je k vyřešení závěrečného úkolu.
Cíl pro dramatickou výchovu:
- Žák improvizuje a jedná s učitelem, který je v roli krále podle svých vlastních představ, jak by se mělo s králi hovořit.
- Žák se podílí na hledání způsobu, jak se dostat na vzdálený ostrov.
|
|
Metody a techniky:
- Pantomimicko-pohybové (simultánní pohyb a pantomima, pantomima v roli, pantomima prostředí)
- Verbálně-zvukové (diskuse, porada, rozhovor)
- Graficko-písemné (kresba)
- Učitel v roli
|
|
Pomůcky: nahrávka zvuk silného větru, papíry A5, pastelky, všechny záznamy rad, ilustrační obrázky a loutky charakteristické pro každý z výukových scénářů (k tomuto scénáři se využije kresba stromu některého z žáků)
|
Postup:
1. Připomenutí obsahu předchozí hodiny (5 min)
Učitel si se žáky sedne do kruhu a ptá se jich, co si pamatují z poslední hodiny. Tak navážou na předchozí hodinu a příběh, kterým procházejí od první lekce.
2. krok: Putování k útesu (4 min)
Princ se vydal dál na cestu. Král housenka mu poradil, že když půjde tímto směrem ze třídy, brzy se dostane na kraj pralesa. Žáci vyjdou s učitelem ze třídy a projdou se kus po chodbě. A tak princ šel a šel, až se před ním rozevřel les a uviděl moře. Učitel se s žáky vrátí nazpět do třídy a zastaví se v řadě vedle sebe. Princ zjistil, že stojí na útesu. Na takovém okraji foukal opravdu silný vítr. Málem by dokázal prince odnést až na protější ostrov. I všechny stromy byly natolik ošlehané větrem, že na nich už pranic nerostlo. Dokonce samy rostly ve směru větru. Princ si pomyslel, že tu musí foukat pořád stejným směrem, když takhle rostou.
3. krok: Silný vítr (3 min)
Učitel předstírá vítr a foukáním nahání děti po třídě, z jedné strany třídy na druhou. Poté se žáci stávají stromy. Ty se nehýbou z místa, pouze se jejich větve naklánějí na stranu, kam fouká vítr. Učitel-vítr může přidat gesta rukou, které podpoří jeho sílu. Celou aktivitu doprovází zvuk silného větru.
4. krok: Kreslení větrem ošlehaného stromu (5 min)
Žáci kreslí strom podle svých představ, který je větrem ošlehaný, nic na něm neroste a je nakloněný doprava.
5. krok: Ostrov (4 min)
Princ si všimne, že na protějším ostrově stojí nádherný zámek. Něco mu říkalo, že se tam musí dostat. Jak by to mohl udělat? Učitel nabádá žáky k tomu, aby zkusili vymyslet jakýkoliv způsob, jak se na ostrov dostat. Na konci se pak dohodnou, jak se na ostrov dopraví.
6. Příchod do zámku (8 min)
Všichni žáci přicházejí do zámku postupně, zdraví krále, kterého nyní hraje učitel. Ten sedí na trůně a pouze zdraví nazpátek a vítá je ve svém království.
7. Poslední úkol (10–15 min)
Král byl nadšený, jak žáci dodržují základy etikety. Co to je etiketa? Pravidla společenského chování jsou velmi důležitá, někdy se však na ně zapomíná. Král se zeptá žáků, co zde dělají. Dá dětem poslední radu „Mé království je hned za látkovým královstvím.“ Zároveň je to i vaše poslední zastávka při putování za princeznou. Princezna je moje dcera. Ale i když jste podnikli tak dlouhou cestu a prožili taková dobrodružství, nechci ji dát princi jen tak. Chci, aby naposledy dokázal, že o princeznu opravdu stojí. Posledním úkolem bude zjistit jméno mojí dcery. Pomoci vám teď mohou rady, které jste si zaznamenávaly v průběhu putování. Žáci si nyní vezmou k ruce své záznamy rad, které si měli v průběhu hodin zaznamenávat – viz Tabulka 3. Společně jednotlivé rady přečtou. Necháme žákům chvilku prostor pro vyjádření nápadů, jak bychom rady mohli využít. Rady udávají pořadí písmen, na něž byly hodiny zaměřeny, a při jejich správném seskládání vznikne jméno princezny. Souhlásky zůstávají v pořadí, v jakém šly po sobě ve výuce. Pořadí samohlásek udávají rady, co žáci dostali od králů a jejichž záznamy si měli vést. Před žáky vyskládáme ilustrační obrázky a plyšové loutky, které nás doprovázely při putování a jsou charakteristické pro daná království v pořadí, jak říkají rady. Žáci si budou zapisovat jednotlivá písmenka, která odpovídají královstvím. Necháme žáky chvíli pracovat samostatně, poté jim pomůžeme s luštěním, pokud bude potřeba. Jde především o to, jestli si dokázali zaznamenat rady tak, aby je dokázali zpětně vyčíst. Na tabuli zapisujeme zároveň s dětmi. Jméno princezny nakonec společně přečteme.
Tabulka 3
Přehled rad, které princ získal od králů
|
A – „Mé království je hned za sopečným.“ (A následuje za S)
O – „Mé království je hned za pouští.“ (O následuje za P)
U – „Mé království je hned za královstvím orangutana.“ (U následuje za O)
I – „Mé království je hned za makovým královstvím.“ (I následuje za M)
E – „Mé království je hned za látkovým královstvím.“ (E následuje za L)
S-A-L-E-M-I-P-O-U
|
8. Závěr příběhu (2 min)
Učitel se zeptá žáků, jestli si myslí, že si princezna prince nakonec chtěla přece jenom vzít. Král princi princeznu Salemipou nakonec přece jen dal. A princezna souhlasila, že si prince vezme. Svatba byla veliká. Konala se na půli cesty mezi oběma královstvími. Princ jí vyprávěl, co zažil při putování za ní. Princezna poslouchala a nestačila se divit, jak odvážný princ je a co vše podnikl jen pro to, aby ji našel…
9. Shrnutí a reflexe (3–5 min)
Učitel s žáky si sedne do kruhu a ptá se jich, co dnes společně prožili. Jak se jim pracovalo na řešení posledního úkolu, zda si vedli záznamy rad takovým způsobem, aby je dokázali vyčíst, jestli se jim zdálo luštění jména obtížné a jaký mají pocit z toho, že už příběh skončil. Shrnují, co se naučili během všech devíti lekcí, během celého příběhu. Společně s učitelem reflektují naplnění stanovení cílů lekce. Nakonec učitel žákům poděkuje za spolupráci a shrne, jaký dojem na něj zanechaly tyto hodiny, jak se jemu pracovalo s žáky a nezapomene zmínit úspěchy a pokroky jednotlivých žáků a atmosféru ve třídě.
Závěr
Pojetím výuky za využití metod a technik dramatické výchovy ve výuce prvopočátečního čtení a psaní vznikají hodiny založené převážně na aktivitě žáků. Díky hře jsou neustále v pohybu a nesedí jen v lavicích, nevyplňují pouze nachystaná cvičení. Žáci si svojí účastí na příběhu odnášejí prožitek, podpořený smyslovým vnímáním, pohybem, kresbou a psychosomatikou. Učí se celostním přístupem. V jednotlivých scénářích je kladen důraz na kresebné a pohybové uvolňovací cviky rukou, seznámení s tvarovými prvky písmen, přípravu mluvidel a rozvoj slovní zásoby v rámci komunikace mezi žáky i mezi učitelem při hře v roli.
Výukový program se dá přizpůsobit prostorovým možnostem třídy. Zatím jsem měla možnost výukový program realizovat pouze ve dvou třídách, z nichž jedna byla prostorově menší, ale i v ní se výuka touto formou dala realizovat.
V budoucnu mám v plánu využívat výukové lekce ve vlastní praxi a postupně je doplnit například o obrázkovou knihu, která by vizuálně doplňovala příběh a mohla sloužit jako obrázková osnova vhodná i do jiných vyučovacích hodin.
Literatura
Březinová, L., Havel, J., & Stadlerová, H. (2007). Živá abeceda: učebnice pro 1. ročník základní školy. Fraus.
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. (2017). Praha: MŠMT. Dostupné z http://www.msmt.cz/file/43792/.
Schätzelová, M. (2020). Využití metod a technik dramatické výchovy v propedeutice prvopočátečního čtení a psaní [Diplomová práce]. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra primární pedagogiky.
Valenta, J. (2008). Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Agentura Strom.
Mgr. Markéta Schätzelová
vystudovala obor Učitelství pro 1. stupeň ZŠ na Pedagogické fakultě MU v Brně. V současné době je učitelkou na základní škole v Sokolnicích. Čtyři roky se věnovala dramatické výchově ve francouzském jazyce.
Kontakt: m.schatzelova@seznam.cz