Již od útlého věku člověk rozlišuje činnosti a předměty na více nebo méně oblíbené. Téměř každé dítě vám dokáže odpovědět na otázku: „Jaká je tvá oblíbená hračka?“ Co to ale o vybrané hračce a dítěti vypovídá? Bude to věc, kterou má rádo, těší ho si s ní hrát, nebo si s ní hraje nejčastěji? V následujícím textu si představíme jeden z výzkumů, jež se oblíbeností zabývá, a to konkrétně oblíbeností školních předmětů. Nad touto problematikou se pedagogická praxe pozastavuje již řadu let. Dokazuje to například článek H. L. Foestera z roku 1926, ve kterém jsou popsány faktory ovlivňující oblíbenost školních předmětů. Například individuální rozdíly mezi žáky, míra popularity jednotlivých školních předmětů či praktická využitelnost poznatků a dovedností získaných v daném školním předmětu. Své místo má však tato problematika i v moderním pojetí výuky, kde je kladen důraz na vnímání individualit žáka a zefektivnění vzdělávacího procesu na základě informací o žákově prožívaní školní docházky.
Většina dosavadních výzkumů, které se k této problematice vztahují, je zaměřena na žáky 2. stupně základních škol či žáky starší a spíše, než důvody oblíbenosti se zabývá postavením jednotlivých školních předmětů na škále oblíbenosti. Jako příklad takového výzkumu můžeme uvézt dotazníkové šetření vedené RNDr. Gerhardem Höferem, které se zaměřovalo na vztah žáků 2. stupně a gymnazistů k předmětu fyzika. Na oblíbenost předmětů biologie, zeměpis a přírodopis se opět u starších žáků zaměřoval výzkum kolektivu autorů z Pedagogické fakulty MU v roce 2012. Fenomén oblíbenosti z pohledu žáků 1. stupně a důvodů jejich oblíbenosti je však doposud minimálně probádanou oblastí pedagogické praxe a je třeba se jí věnovat, protože vědět, které školní předměty patří k těm žákem oblíbeným je pro učitele sice cennou informací, avšak ještě přínosnější je učitelovo hlubší poznání možných zdrojů žákovi oblíbenosti. A právě potvrzení některých zdrojů žákovi oblíbenosti školního předmětu či nalezení zdrojů nových bylo cílem avizovaného výzkumného šetření.
Původní otázka, která provázela mé výzkumné šetření od prvopočátku, zněla takto: „Co způsobuje oblíbenost předmětů u žáků na 1. stupni ZŠ?“ Hledání odpovědi na tuto otázku určovalo směr mého uvažování po celou dobu, ale postupem času se ukázalo, že bude třeba vytvořit a doplnit ještě několik dalších podotázek, protože pro žáky prvního stupně je náročné se rozpovídat o tom, jaký je jejich nejoblíbenější předmět a co jejich oblibu způsobuje. Na základě předchozího rešeršního šetření odborné literatury a úvah provázaných zkušenostmi ze školního prostředí jsem vymezila několik důvodů, které by mohly přímo či nepřímo ovlivňovat žákovu oblíbenost předmětu. Tyto možné zdroje oblíbenosti byly rozděleny do tří kategorií: školní podmínky, sociální podmínky a podmínky tvořené individualitou osobnosti žáka. Do kategorie Školní podmínky byly zařazeny následující možné zdroje oblíbenosti: učitel jako individuální osobnost a profesionál, formy a metody výuky, způsoby motivace žáků k učení a hodnocení žáků. Do kategorie Sociální podmínky spadalo rodinné prostředí žáka a jeho spolužáci či jiní vrstevníci. Kategorie Podmínky tvořené individualitou osobnosti žáka byla zacílena na žáka jako na jedinečnou osobnost, která má své zájmy, potřeby a další osobnostní rysy, jež mohou mít na jeho oblíbenost školních předmětů také výrazný vliv. Byl také ponechán prostor pro nalezení jiných možných zdrojů oblíbenosti a spojením tohoto vědomí a představených kategorií vznikly výzkumné otázky, na jejichž základě byl vytvořen celkový design výzkumu.
Výzkumné šetření bylo založeno na kvalitativním přístupu a metodě polostrukturovaného hloubkového rozhovoru a nepostupovalo dle žádného dříve užívaného plánu postupu. Zúčastnilo se jej jedenáct respondentů ze 4. a 5. ročníků jedné brněnské základní školy. Samotný rozhovor s respondenty byl rozdělen do dvou částí. V úvodu první části byly žákovi kladeny dotazy, které se týkaly jeho volného času a zájmů. Poté byl před žáka předložen rozvrh, aby viděl všechny školní předměty, které má a jeho úkolem bylo vybrat jeden z nich, který by chtěl mít ještě o hodinu navíc. Následovalo ujištění, zda si žák tento školní předmět vybral právě kvůli kladnému vztahu vůči němu a žákovo zdůvodnění této volby. Další otázky rozhovoru se vztahovaly k aktuální podobě vybraného předmětu (vyučující, vzdělávací obsah, formy a metody, hodnocení, domácí příprava apod.) a závěrečná otázka první části rozhovoru se týkala žákova pohledu na míru oblíbenosti vybraného předmětu u ostatních spolužáků. Druhá část rozhovoru umožnila žákovi navrhovat podobu výuky vybraného školního předmětu dle jeho představ.
Ze všech rozhovorů byl pořízen audiozáznam, aby bylo možné realizovat předem stanovený postup vyhodnocování výsledků. Přepisy rozhovorů byly rozčleněny na jednotlivé kategorie podle možných zdrojů oblíbenosti ‒ obsah učiva, učitel, volnočasové aktivity ‒ a byly v nich vyhledány jevy, které se často opakovaly nebo podávaly zajímavé informace vztahující se k dané problematice. Následným krokem při zpracování rozhovorů bylo porovnání jejich první části (nynější podoba výuky) a druhé části (žákova představa ideální výuky). Tento postup vyhodnocení byl založen na úvaze, že pokud se žák rozhodne o zachování či zrušení některých parametrů školního předmětu, pomůže nám tak odkrýt možné důvody jeho oblíbenosti. Pro rozšíření této informace a zvýšení míry jistoty o její pravdivosti bylo po žákovi bezprostředně vyžadováno zdůvodnění tohoto rozhodnutí. Případné důvody pomohly odkrýt i další informace o žákovi a jeho vztahu k vybranému školnímu předmětu.
Na výsledky výzkumného šetření se lze dívat z hlediska výpovědí jednotlivých respondentů i výpovědí všech respondentů dohromady. Proto jsem výsledky rozdělila do dvou částí. V první části se můžeme podrobněji seznámit s volnočasovými aktivitami žáka, jeho volbou oblíbeného předmětu, shrnutím žákova pohledu na aktuální podobu výuky a na jím navrhované změny. V závěru představení jednotlivých respondentů nalezneme vždy vyvození možných důvodů oblíbenosti předmětu u žáka, které si u jednotlivých respondentů byly často podobné, ale objevilo se i několik zcela originálních. Druhá část výsledků se zaměřuje na často se opakující důvody oblíbenosti a vzájemné souvislosti mezi výpověďmi jednotlivých respondentů. Podíváme se nyní v přiložené tabulce na stručný výčet důvodů, které jsou rozděleny dle míry vlivu na žákovu oblíbenost na stěžejní a okrajové.
Důvody oblíbenosti školních předmětů jednoho žáka se mohou vzájemně ovlivňovat. Jsou pro učitele důležitou informací, díky níž může zefektivnit vyučovací proces. Je třeba se tedy u jednotlivých důvodů oblíbenosti pozastavit a nahlédnout na ně z hlediska jejich využitelnosti v praxi.
Propojení volnočasových aktivit se vzdělávacím obsahem
Důvodem oblíbenosti, který se objevil téměř ve všech výpovědích respondentů a měl stěžejní podíl na jejich oblíbenosti, bylo propojení zájmů a volnočasových aktivit respondenta s činnostmi realizovanými v jimi vybraném školním předmětu. Tohoto propojení jsou si vědomi i někteří respondenti: „…ta by si určitě vybrala tělocvik, protože chodí do gymnastiky.“ Jednou z tradičních aktivit prováděných spíše na menších školách je individuální schůzka třídního učitele s každým žákem dané třídy v prvním zářijovém týdnu. V rámci této schůzky učitel s žákem mluví o jeho aktuálních zájmech a o tom, které kroužky navštěvoval v minulém školním roce, zda v nich bude pokračovat, nebo hledá nové, konkrétně jaké a proč. Dále je tématem této schůzky také žákova náplň volného času o letních prázdninách a činnosti podnikané s kamarády a rodinou. Výstupem této schůzky je jakýsi soupis témat, činností a zájmů, které jsou žákovi vlastní. Učitel může těchto soupisů využít při přípravě na jednotlivé vyučovací hodiny, plánování programů doplňujících výuku i organizování celoročních projektů. Uvádíme zde tento postup sloužící k prohloubení vztahu žáka s učitelem a získání informací o zájmech a volnočasových aktivitách žáka pouze jako příklad. Nezáleží ani tolik na tom, jaký postup si učitel k získání těchto informací zvolí, ale jak jich dokáže ve školní praxi efektivně využívat. Odměnou za čas, který věnuje získání těchto informací mu bude usnadnění motivace žáků k učení, povědomí o dosavadních zkušenostech a znalostech žáků, na kterých může ve výuce stavět a prohloubení vztahu s žáky.
Přístup učitele k výuce a jeho osobnostní rysy
Mnoho respondentů vypovědělo, že je se svými vyučujícími spokojen/a kvůli tomu, že je to s nimi baví a jsou dobří. Když pomineme to, že obliba učitelů u respondentů může souviset s tím, že i učitelé tyto žáky doporučili a vnímají je jako šikovné a komunikativní, pak hlavním důvodem této obliby může být učitelův přístup k výuce ovlivněný jeho osobnostními rysy, který žákovi vyhovuje kvůli nastaveným metodám a formám výuky, způsobu, kterým žáky učitel hodnotí, výběru učiva, výchovnému stylu učitele, jeho osobnostním rysům, nebo dokonce pohlaví. To nám potvrzují odpovědi respondentů na otázky týkající se náplně vyučovacích hodin, kde s nadšením mluví o aktivitách, se kterými se ve výuce potkávají. I když toto nadšení může pramenit například z jejich pocitu úspěšnosti v dané aktivitě, tak je třeba si uvědomovat, že bez učitelova zařazení dané aktivity do výuky by se tento pocit nedostavil. Stejně tak se na pocitu úspěšnosti, který byl často důvodem oblíbenosti školního předmětu podílí především hodnocení žáka učitelem. Nemůžeme sice říct, do jaké míry žákovu oblíbenost školních předmětů učitel na 1. stupni ovlivňuje, ale jeho podíl je značný a každý učitel by si měl být této skutečnosti vědom.
Potřeba rozvíjet své dovednosti a rozšířit své znalosti
V případě, kdy respondent hovořil o výměně vyučujícího jeho nejoblíbenějšího předmětu, byla předností nově navrhovaného vyučujícího větší odbornost a zadávání náročnějších učebních úloh, která se pravděpodobně váže na respondentovu potřebu rozvíjet své dovednosti a rozšířit znalosti v daném oboru. U stávajících vyučujících se jim tuto potřebu nedaří naplnit, protože v rámci volnočasových aktivit své dovednosti rozvíjejí a znalosti rozšiřují natolik, že ve škole je v rámci nastavených vzdělávacích požadavků už pouze fixují. Naopak u některých žáků byla volnost a nenáročnost vnímána jako jedna z předností jejich vyučujícího, ale ta může být často v rozporu s efektivitou výuky. Učitel by se měl proto snažit nastavit optimální podmínky pro učení s přihlédnutím na dosavadní zkušenosti žáků, přestože jsou často velmi odlišné.
Úspěšnost žáka
Respondenti uvedli, že jsou v předmětu, který označili jako svůj nejoblíbenější, nadmíru úspěšní. Domníváme se tedy, že úspěšnost je jedním z hlavních důvodů oblíbenosti předmětu. To, že jsou úspěšní, soudili dle dosahovaných známek a srovnání s ostatními spolužáky. Je však potřeba si uvědomit, co je příčinami žákova úspěchu, a až v nalezených zdrojích hledat pravé důvody oblíbenosti daného školního úspěchu. Mezi zdroje žákovských úspěchů, které můžeme vyčíst z výpovědí respondentů, patří propojení volnočasových aktivit se vzdělávacím obsahem školního předmětu, podmínky rodinného prostředí, vnitřní zájmy a potřeby žáka či mírné hodnocení ze strany pedagoga. Zvláštním případem vnímání školní úspěšnosti byly výpovědi respondentů, které naznačovaly nezávislost mezi úspěšností (vzhledem k dosaženým známkám a srovnání s ostatními spolužáky) respondenta v daném školním předmětu a jeho vztahem k němu. Hlavním důvodem jejich oblíbenosti byl silný vnitřní zájem o vzdělávací obor, z něhož školní předmět vychází. Ten se projevoval respondentovou volbou aktivit ve volném čase a celkovým nadšením z oboru. Dle odborných výzkumů zaměřujících se na lidské potřeby předpokládáme, že alespoň malou potřebou úspěchu je vybaven každý jedinec. Pokud hodnocení učitele a vynikání mezi spolužáky není důležitým předpokladem pro žákův pocit úspěchu, měl by se učitel obeznámit s podmínkami, za kterých žák pocit úspěchu zažívá, aby mu dal možnost tuto přirozenou potřebu naplnit.
Novost
Jako nejoblíbenější předmět byla hojně označována i informatika, se kterou se žáci 4. ročníku v rámci svého rozvrhu setkávají nově. Tento fakt by mohl přispívat ke kladnému vztahu žáků vůči tomuto školnímu předmětu. Dalším důvodem oblíbenosti, který byl respondenty uveden, bylo poznání nového přístupu učitele ke školnímu předmětu či zařazení nové aktivity do výuky. Tato skutečnost poukazuje na sílu změn a novosti v rámci vyučovacího procesu, která může být pro žáky zdrojem motivace, podílet se na zvýšení přitažlivosti daného školního předmětu a pro učitele být nástrojem k zefektivňování výuky.
Popularita školního předmětu
Někteří respondenti se při srovnání své volby nejoblíbenějšího školního předmětu s hypotetickou volbou nejoblíbenějšího školního předmětu jejich spolužáků dobrali k tomu, že s několika spolužáky či kamarády by se jistě při volbě shodovali. Obecné povědomí o popularitě školního předmětu informatika, které bylo před zahájením výzkumného šetření možné pozorovat, a následné označení informatiky jako nejoblíbenějšího předmětu u několika respondentů poukazuje na možný vliv popularity školních předmětů na utváření žákovských vztahů vůči nim, často i bez vlastní zkušenosti (informace od starších spolužáků). Učitel by měl této skutečnosti umět využít, pěstovat povědomí o kladných stránkách vyučovaného předmětu a snažit se, aby jeho výuka byla pro žáky nejen efektivní, ale i zajímavá. Efektivita, atraktivnost a popularita školního předmětu jsou vlastnosti, které na sebe vzájemně působí a výskytem jedné se posílí možný výskyt druhé.
Zájmy rodinného příslušníka
Jednou z příčin důvodu oblíbenosti školního předmětu bylo propojení zájmů rodinného příslušníka se zájmy respondenta, který v tomto rodinném prostředí vyrůstá. Ať už je žák veden k pěstování stejných zájmů jako má rodinný příslušník (zpravidla starší než on), nebo se jimi nechal pouze inspirovat a věnuje se jim sám, může vzájemné povzbuzování či kompetitivnost napomáhat k utvoření silného a dlouhodobého zájmu, který se ve vyučovacím procesu projeví motivací k vykonávání určitých učebních úloh a často i úspěšností v aktivitách, které jsou s takovým zájmem propojené. Zároveň je třeba poukázat na to, že pro rozvíjení zájmu, kterému se věnuje například i rodič, může mít žák z hlediska organizace společného volného času v rodině či z hlediska vloh lepší podmínky než k rozvoji jiných zájmů. Pro učitele může být tedy obohacující informací i to, čemu se ve volném čase věnují osoby blízké žákovi, kterého vyučuje.
Potřeba být středem pozornosti
Respondenti, z jejichž výpovědi bylo patrné, že jsou rádi středem pozornosti, mohli v rámci jejich nejoblíbenějšího předmětu naplnit tuto potřebu díky svým nadprůměrným výkonům. Pokud je učitel s touto potřebou žáka obeznámen a shledá její uspokojení jako příznivé pro rozvoj žáka a nijak neohrožující pro ostatní spolužáky, pak by měl žákovi čas od času umožnit se středem pozornosti stát.
Potřeba sociálních kontaktů a volnosti
Respondenti, kteří zvolili jako nejoblíbenější předmět tělesnou výchovu, nepřímo uvedli, že jedním z důvodů jejich oblíbenosti je pocit volnosti, který ve výuce zažívají a také možnost spolupracovat a komunikovat se spolužáky. Ona volnost byla především interpretována jako možnost se při výuce pohybovat a dle slov jednoho z respondentů přímo vyplýtvat energii. Silná potřeba pohybu u žáků mladšího školního věku je ve výuce často upozaďována a mimo tělesnou výchovu se žáci vyučují většinu času v sedavé poloze. Možností, jak propojit pohyb s výukou i v jiných předmětech, než je tělesná výchova, je opravdu mnoho, a rozhodnutí učitele tyto možnosti vyhledávat a využívat jich ve výuce může vést k zefektivnění celého vyučovacího procesu, například k rozvoji pohybových dovedností žáků, podpoře sociálního učení, zdravému třídnímu klimatu a zvýšení míry žákovské koncentrace.
Význam předmětu
Na to, abychom zjistili, jak žák vnímá význam jednotlivých vzdělávacích obsahů, nebylo výzkumné šetření přímo zaměřeno, ale i přesto se řešení této problematiky ve výpovědích respondentů objevilo. Respondenti se zmínili o významu školního předmětu z hlediska jeho využitelnosti v běžném životě a tento postoj ke školnímu předmětu mohl být jedním z důvodů jeho oblíbenosti. Dovést žáky k pochopení významu vzdělávacího obsahu v kontextu jejich běžného života je z hlediska motivace k učení důležitým úkolem pro pedagogy napříč všemi vzdělávacími institucemi. K zesílení tohoto motivu může přispět i přímá ukázka využitelnosti poznatků a dovedností nabytých v rámci daného školního předmětu v praxi a nejvyšším stupněm tohoto druhu motivace je žákova vlastní praktická zkušenost, která by neměla být učitelem opomíjena.
Závěr
Důvody oblíbenosti nalezené a potvrzené v rámci tohoto výzkumného šetření nejsou úplným výčtem důvodů, které by žákovskou oblíbenost školních předmětů mohly ovlivňovat. Další vědecké výzkumy či rozhovory pedagogů s žáky by jistě mohly poukázat na nové zdroje oblíbenosti. V současné době je však úkolem moderní pedagogiky tuto problematiku nejen hlouběji prozkoumávat (např. nalézt spolehlivé nástroje pro zjištění důvodů oblíbenosti), ale zejména ji přiblížit pedagogům, kteří mohou tohoto poznání využít k zefektivnění vzdělávacího procesu, v němž jsou stěžejními aktéry.
Literatura:
Boštíková, K. (2021). Oblíbenost školních předmětů žáky na 1. stupni ZŠ. [Diplomová práce]. Masarykova univerzita.
Grecmanová, H. & Dopita, M. (2010). Obliba vyučovacích předmětů žáky ZŠ a SŠ. Česká asociace pedagogického výzkumu. [Online]. Dostupné z: http://www.capv.cz/images/sborniky/2010/grecmanova_dopita.pdf
Höfer, G. (2003). Postoje a podmínky učitelů a žáků při výuce fyziky v Čechách. In Karel Rauner (Ed.), Moderní trendy v přípravě učitelů fyziky (s. 27–35). ZČU Plzeň.
O autorce
Mgr. Klára Boštíková vystudovala Střední pedagogickou školu v Litomyšli a následně Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. V současné době působí v České škole v Římě jako třídní učitelka druhého ročníku a věnuje se zde také vedení kurzů českého jazyka pro nadané žáky, přípravným lekcím na certifikované testy z českého jazyka a řízení pěveckého sboru mladších žáků. Jejím hlavním profesním zájmem je výuka žáků 1. stupně a zároveň realizace nadstavbových projektů, které se dotýkají environmentálních témat nebo českých tradic.
Kontakt: klara.bostikova@seznam.cz