Čtenářské dílny a rozvoj čtenářské gramotnosti v hodinách literatury na ZŠ

listopad 2024 Lenka Menšíková

Pojem čtenářská gramotnost není v českých školách nic nového, ale otázkou, která se nám v současnosti nabízí, je, jak učitel umí využít metody výuky (popsané dále v článku) pro práci s knihami a obecně při čtení. Vzhledem k loňskému školnímu roku, kdy bylo školám umožněno si díky Výzvě 56 nakoupit velké množství knih, vzniklo také hodně seminářů zaměřených na práci s knihami a na výuku ve čtenářských dílnách. Na různých školeních, webových portálech a publikacích můžeme nasbírat spoustu užitečných metodických námětů a aktivit pro práci s knihami v hodinách. Pro učitele nejen českého jazyka by mělo být zásadní, aby žáka předložený text v první řadě neodradil, aby ho bavil a žák měl radost ze čtení. Někdy ale žák kvůli různým vlivům nečte rád, nebaví ho to a nemá ke čtení vztah. Díky možnosti zakoupit nové a zajímavé knihy, rozvíjet čtenářství ve škole aktivními (a atraktivními) metodami máme nyní možnost žáky ke čtení přivést a zkusit v nich čtenářského ducha probudit. Cílem tohoto článku je seznámit čtenáře s metodami práce v hodinách literatury, kdy učitel používá texty různého charakteru, ale hlavně na ukázkové hodině představit možnost, jak žáky zaujmout a zájem o četbu v nich probudit.

Důležitost čtení

Škola by měla pro již zmíněné důvody udělat vše proto, aby žákům s různými vzdělávacími potřebami co nejvíce usnadnila četbu, namotivovala je a aby žákům ke čtení vytvořila vztah. Často se stává, že vidíme nechuť dětí ke čtení, která začíná již na prvním stupni základní školy. Někteří žáci (ve většině případů se jedná o žáky se specifickými vzdělávacími potřebami) se nenaučí návyku soustavného čtení, protože jim to může připadat těžké, možná nejsou ke čtení vedeni ani doma, a proto mohou mít následně problémy se samotnou četbou. Měli bychom se snažit, abychom poskytli žákům co největší prostor pro čtení, rozvíjeli jejich čtenářskou gramotnost a snažili se je přivést ke knihám nenásilně, aby věděli, že se mohou dovědět něco zajímavého, zábavného, a že to nebude náročné. Někdy stačí zvolit skvělou motivační aktivitu a máme vyhráno. Učitel by měl jednoznačně o tom, co nosí do hodin, přemýšlet.

Zařazení práce s textem do různých hodin

Učitelé nejen českého jazyka by tedy (na základě reálných zkušeností ve třídě) měli zařazovat do výuky práci s textem jinou formou, než jsme doposud byli zvyklí – tvorbou výpisků z učebnice. Nejenže žáci nižších ročníků ještě zdaleka výpisky a klíčová slova hledat neumí, ale také se v delších textech ztrácí a samostatná práce pro ně může být obtížná. V českém jazyce by se měli žáci postupně naučit pravidla pro práci s odborným i beletristickým textem, tomu by poté měla být podřízena práce s texty v jiných předmětech. Učitelé by měli navzájem komunikovat a vědět o tom, jak jsou žáci v oblasti čtenářské gramotnosti vzdělaní, aktivity ve výuce pak podřizovat jejich vědomostem. V praxi však všichni víme, že to není jednoduché, stačí však, pokud jsem učitelem odborného předmětu, zjistit co žáci daného ročníku v češtině umí, a stavět na tom. Právě Výzva 56 umožnila nakoupit školám nejen beletrii, ale také encyklopedie a knihy odborné, se kterými mohou pracovat učitelé různých předmětů.

Výzva 56

Školám v České republice bylo umožněno zažádat o finanční podporu v rámci Výzvy 56, kterou vypsalo MŠMT ve spolupráci s Evropskou unií. Díky této výzvě jsme mohli nakoupit do škol velké množství knih, vycestovat do zahraničí na vzdělávací pobyt učitelů či studijní pobyt s žáky, jít na školení související se čtenářskou gramotností. Školní knihovny mohly být rozšířeny o velké množství titulů. Pro splnění projektu museli učitelé každé školy vypracovat přípravy a odučit minimálně 10 vyučovacích hodin pro každý ročník formou čtenářských dílen – a použít přitom zakoupené knihy. Mezi našimi školními pořízenými knihami byla nejen beletrie, ale mohli jsme koupit i encyklopedie, což bylo další výhodou. S kolegy jsme se snažili vybírat knihy, které by byly něčím zajímavé, poutavé. Velmi se nám osvědčila kniha Leť, Iris, leť, kterou napsala Gill Lewis. Tato kniha žáky 6. ročníku bavila a v rámci čtenářských dílen jsme knihu nejen četli, ale také zpracovávali formou podvojného deníku (viz dále). Z dalších námi zakoupených a velmi úspěšných knih mezi žáky, se kterými pracujeme v hodinách, byly např.: Násobky sedmi, Velká kniha neobyčejných zvířat, Dívka s pomeranči, Neobyčejný kluk, Soví zpěv, Zeď, Farma zvířat, Sundej mi měsíc, Deník Anny Frankové a mnoho dalších. Je však důležité „umět knihu prodat“, to znamená dobře a zajímavě vést vyučovací hodiny, aby žáky motivovaly k dalšímu čtení a práci.

Chceme-li žáky přivést ke čtení, měli bychom jim nabídnout dostatek zajímavých, moderních knih a textů (s velkým rozsahem vzhledem ke schopnostem žáků). Nebojme se půjčovat knihy napříč ročníky, máme dnes přece jen žáky, kteří jsou vynikajícími čtenáři, stejně tak se ale setkáme s žáky, kteří nečtou vůbec. Proto by mohlo přicházet v úvahu zapojit do společné četby či do seznamu doporučené literatury komiksy (např. Deník Anny Frankové, který se nám při práci velmi osvědčil i do zařazení školního projektu Holocaust).

Komiksy jsou dnes již na velmi vysoké úrovni a tím zaujmou i „nečtenáře“. Ale žáky na nich „nezabrzdit“, naopak nastartovat ke složitější četbě. Dobré je zařazovat do hodin literatury i již zmíněné čtenářské dílny, kdy si žáci přinesou knihu vlastní.

Třífázový model učení

Na různých školeních se můžeme setkat s tzv. třífázovým modelem učení (modelem E-U-R). Tento model pomáhá žákům získávat klíčové kompetence, ale je zde prostor i pro aktivizaci všech žáků, jejich tvořivé myšlení a práci s odlišnými typy textů. Model E-U-R vychází z programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení (RWCT), který u nás zajišťuje již od roku 2000 občanské sdružení Kritické myšlení (www.kritickemysleni.cz).

Dle tohoto programu by měla být každá vyučovací hodina vedena modelem E-U-R. Jednotlivá písmena znamenají Evokaci, Uvědomění si významu, Reflexi. Díky tomuto vedení hodiny žáci budou mít učivo uceleno, hodina bude mít svou strukturu, začátek i konec.

Evokace

Při evokaci (nejdůležitější části hodiny) by žáci měli být připraveni úvodní aktivitou na to, co se bude v hodině probírat či opakovat. Každý učitel by měl nějakým způsobem žákům na začátku hodiny připomenout učivo, se kterým se v hodině setkají. Díky tomu se může uvolnit napětí, žáci (především ti slabší, s SPU apod.) nebudou neklidní a přesně budou vědět, o čem se v hodině dozví a co se v hodině bude dít. Důležité je, že si žáci v evokaci sami zvládnou připomenout, co již o tématu, které učitel zvolil za téma lekce, vědí. Tato část hodiny slouží také k motivaci žáka. Měli bychom se snažit v žácích vzbudit zájem, aby žáci viděli, že jejich učení má nějaký smysl, k něčemu vede, má konkrétní cíl. Cíl bychom samozřejmě neměli zapomenout během motivace zmínit, nebo ho mohou vyvodit po evokaci sami žáci.

V evokaci již můžeme využít řadu metod - např. předvídání (podle obálky knihy, podle obrázků, klíčových slov z textu apod.), volné psaní, tabulku předpovědí, pětilístek, brainstorming, myšlenkovou mapa. Tyto metody můžeme využít nejen při práci s beletrií, ale jistě je uvítají i učitelé odborných předmětů.

Uvědomění si významu

Poté následuje hlavní část hodiny, kdy žáci probírají či opakují látku, učitel směřuje k prohloubení nového učiva, žáci si uvědomují, co téma znamená, dochází k pochopení nového učiva a propojení s již známými informacemi. Učitel volí takové aktivity, které žáky pokud možno baví, jsou něčím podnětné a umožní žákům získávat nové informace, aby žáci mohli najít souvislosti s evokací.

Mezi metody uvědomění si významu můžeme zařadit metodu I.N.S.E.R.T. (metodu, která pracuje se znaky, které žáci píší na stranu k textu a těmito znaky dávají najevo, zda částem textu rozumí, znají ho, souhlasí s ním, nesouhlasí, mají otázku apod.), tabulku předpovědí, V-CH-D (vím – chci vědět – dozvěděl jsem se), myšlenkovou mapu, srovnávací tabulku, skládankové učení (různé části textu si žáci čtou a hovoří o nich v kmenových a expertních skupinách). K těmto metodám je důležité dobře zvolit téma a text. Můžeme je kombinovat a obměňovat tak, aby byly pro žáky atraktivní.

Reflexe

V reflexi by mělo být pod vedením učitele zhodnoceno a zopakováno to, co se žáci dověděli, v ideálním případě to, na co žáci sami přišli. Pod vedením učitele nechápejme jako frontální výuku. Žáci by měli být schopni říci vlastními slovy, co zjistili nového. V dnešních vyučovacích hodinách se od frontální výuky naopak upouští a dává se mnohem větší prostor žákům. Ti mají plnit různé úkoly a spolupracovat se spolužáky.

V reflexi využíváme třeba volného psaní, pětilístku, brainstorming (individuální i skupinový), myšlenkovou mapu, klíčová slova. Metody se mi neopakují náhodou – můžeme je podle našich potřeb použít v jednotlivých fázích hodiny. Na konkrétní hodině popsané níže si ukážeme použití metody pětilístku v evokaci i reflexi. Všechny tyto metody jsou podrobně zpracovány v příručkách k již zmíněnému programu RWCT.

Hodina čtení

Když v literatuře vedeme hodinu čtení, měla by být krátká aktivita na začátku a na konci hodiny, aby žáci měli zpětnou vazbu. Předejdeme tomu, že se mohou objevit žáci, kteří číst nebudou, a žáci navíc vidí, že nás to zajímá, takže jde v podstatě o normální hodinu. Pokud žáky necháme pouze číst a nenaučíme je práci ve čtenářských dílnách, nemusela by se jim pozdější změna strategie líbit. Na úvod čtenářské hodiny můžeme např. zařadit seznámení s knihou – žáci si sednou do kruhu, přinesené knihy dají před sebe tak, aby ostatní viděli jejich obálky. Popovídáme si s žáky o tom, jaké knihy znají, jaké je zaujaly přebalem, jestli se o knihách bavili se spolužáky atd. Poté následuje 20-30 minut tichého čtení. Měli bychom žáky nechat sednout si ve třídě, kam chtějí, lehnout si, vybrat si, co je jim pohodlné. Žáci by se měli respektovat a nerušit se, nechodit na záchod a soustředit se jen na čtení. V posledních pár minutách (záleží na zvolené aktivitě) by se měli zastavit v četbě, založit si stránku, na níž skončili, a pracovat na zpětné vazbě s učitelem. Stačí někdy jen zeptat se žáků, na které straně skončili, požádat je, aby přečetli poslední větu a vysvětlili, co znamená, nebo aby řekli dvě věty o hlavním hrdinovi. Není třeba vyslechnout všechny, ale měli bychom vyvolat vždy alespoň tři různé žáky. Prostor by měli dostat také ti, kteří se hlásí o slovo, abychom u nich nevyvolali pocit, že nás jejich postřehy nezajímají.

Vzorová ukázková hodina

Následující text se setkal s největším ohlasem a emocemi. Před pár lety jsme v soutěži Souboj čtenářů (www.rostemesknihou.cz) získali knihu Čertovo kopyto, což je sborník 30 moderních pohádek od různých autorů, kterou sestavil Radim Kopáč. Velmi poutavá (i pro svůj myšlenkový přesah) je pohádka O pampelišce a bodláku. Pohádka je vhodná zhruba od 5. do 7. třídy, aby měla největší efekt a žáky zaujala v plné síle. Tento text jsme četli se všemi třemi třídami a vypadá to, že to je text přiměřený jejich věku. Cílem aktivity bylo nejen si text přečíst, ale také se nad ním hlouběji zamyslet, uvědomit si, že každý z nás někdy předsudek vůči někomu jinému měl a že se s nimi setkáváme běžně. S žáky jsme diskutovali o tom, proč se předsudek objevuje, jak mu čelit – myšlenku celého textu jsme následně přenesli do hodiny občanské výchovy a dále ji rozvíjeli.

V této pohádce je hlavním tématem předsudek. Pampeliška se nevybíravým způsobem „obouvá“ do bodláku, který vedle ní roste na louce, zdá se jí ošklivý, pichlavý, není krásný jako ona. Při ničivé bouři bodlák i přesto, jak se k němu pampeliška celou dobu chová, zachrání pampelišce život, sám se však zlomí a umírá. Pampeliška si až v závěru uvědomuje, že bodlák celou dobu milovala a byla ráda, že je s ní. Zůstává sama a lituje svých činů.

1. evokace

V rámci třífázového modelu učení jsem v evokaci použila pětilístek. Žáci na začátku hodiny měli do sešitu připravit linky pro tvorbu pětilístku na téma pampeliška (již ho uměli, ale na tomto jednoduchém slově to lze žáky snadno naučit). Pětilístek se skládá z několika řádků, na kterých ověřujeme slovní zásobu a přemýšlení žáků nad daným tématem. Pětilístek ve třídě, který jsme tvořili po úvodu společně na tabuli, vypadal takto (obrázek v pdf verzi v Archivu)

V evokaci tedy žáci potrénují slovní zásobu a napíší na linky příslušná slova. Následuje předložení textu, který si žáci sami přečtou. Čtení trvá podle věku žáků a rychlosti jejich čtení 15-25 minut.

2. uvědomění si významu

V hodinách, ve kterých jsme pohádku četli, vždy po čtení následovala bouřlivá diskuse a téma předsudek se objevilo spontánně. Proto je dobré počítat s časem na diskusi po přečtení a opravdu si alespoň 15 minut vyhradit na diskusi a další práci. Menší žáci mohou opsat to, co je k textu napadá, učitel jim poté vysvětlí, jak se této situaci říká jedním slovem. Žáci si tedy uvědomí význam toho, co se dočetli.

3. reflexe

Na závěr hodiny (posledních 5–10 minut) zadáme žákům vytvořit pětilístek znovu a vysvětlíme si, jak se jejich vidění ostatních mění. V pohádce jsou pozitivní a negativní rysy povahy ukázány na rostlinách, ale žáci samozřejmě pochopí, že to jsou lidské vlastnosti. Jeden pětilístek je dobré vytvořit společně na tabuli. Popovídáme si o kladném a záporném předsudku. Pokud použijeme do pětilístku pampelišku, je to příklad pozitivního předsudku; pokud bodlák, objeví se negativní předsudky (po přečtení se však změní na pozitivní). Je třeba vysvětlit, že nelze zobecňovat a že to, co si nyní myslíme o pampelišce či bodláku, si stejně můžeme myslet jen o konkrétních postavách a nikoliv o všech rostlinách, potažmo lidech.

Pro rychlejší čtenáře byl připraven pracovní list s otázkami k textu (viz příloha). Otázky blíže reflektovaly přečtený text, např. Jaké jsou vlastnosti bodláku? Proč se k bodláku ostatní květiny na louce chovaly ošklivě? Jak se postupně mění vztah pampelišky a bodláku? Díky těmto otázkám nejen dáme práci rychlým čtenářům, ale žáci si více zapřemýšlí nad textem a porozumí mu. Samozřejmě bychom si měli rozmyslet, jak pak naložíme s pracovním listem, jestli si s žáky třeba neřekneme odpovědi na první tři otázky apod. Hlavně by neměl „zapadnout“, aby si žáci neřekli, že dělali práci zbytečně.

Závěrečné srovnání jednotlivých pětilístků pomůže žákům uvědomit si, že nelze předjímat a některé věci opravdu musíme poznat a porozumět jim, než je můžeme hodnotit a odsoudit. Práci s tímto (a dalšími podobně založenými texty) typem textu je skvělé pro učitele, kteří dále téma mohou rozvíjet v jiném předmětu – pro nás s žáky to byla perfektní startovací hodina k tématu Předsudky a chování k druhým lidem v občanské výchově. Žáci díky tomuto propojení vidí i souvislosti mezi předměty, na které se někdy zapomíná.

Podpora čtenářství ve školách

Učitelé mohou při zapojování metod kritického myšlení stavět na textech a materiálech, které již mají, ale měli by je ozvláštnit řadou metod v rámci modelu E-U-R. Tento model se na školeních i nám ve škole osvědčil jako spolehlivý pomocník pro zapojení dětí a pro jejich upoutání pozornosti. Podstatné je, aby se učitelé napříč předměty snažili o rozvoj klíčových kompetencí, ale také o rozvoj čtenářské gramotnosti, jež je, jak jsme si již nastínili, velmi důležitá pro dovednosti každého člověka. Jednou z již ověřených forem rozvoje čtenářské gramotnosti jsou právě čtenářské dílny, které nejen žáky vtáhnou do děje a naučí je jinému typu práce, ale také jim umožní číst si nerušeně knihu bez dalších vlivů a podmínek, které jim četbu doma či jinde mimo školu mnohdy znemožňují. Čtenářství můžeme podporovat a rozvíjet i díky řadě soutěží, které v posledních letech vznikají, jsou to např. Čtení pomáhá, Babylon aneb Rozumíme si?, Souboj čtenářů, Rosteme s knihou, kde můžou žáci soutěžit např. v psaní povídek apod. Nyní k tomu máme ideální podmínky a měli bychom chtít, aby se žáci ve škole cítili dobře a učení pro ně neznamenalo jen nudné biflování pouček. Pro mě je nejcennější, že žáci ještě po hodině o věcech z četby diskutují a je na nich vidět, že je to baví a zajímá je to, těší se na další hodinu. A to je pro mě to hlavní. Proto je hlavní nejenom vybrat vhodnou četbu, ale zpracovat ji tak, aby se z ní žáci nejen něco naučili, ale aby je i zaujala, bavila je, byla pro ně zajímavá a na další hodiny se těšili.

Kontakt: lmensikova@zskuldova.cz