Učení v pohybu

25. 11. 2024 Daniela Jonášová

Význam pohybových aktvit pro vyvážený rozvoj osobnosti vyznával Kurt Hahn (1886‒1974), spoluzakladatel organizace Outward Bound[1], první školu přežití pro vojáky britského námořnictva. Ta se po druhé světové válce proměnila v tzv. zážitkovou pedagogiku se zaměřením na mladé lidi. Šlo o tzv. dobrodružnou výchovu využívající principu prožitkové terapie. Vedle pravidelného tělesného cvičení a pobytu v přírodě zapojoval i hru a fikci, jako například hru na záchrannou expedici atp., ve které šlo o fyzickou námahu spojenou se vzájemnou soudržností a spoluprací.

Současný trend trávení volného času směřuje k sedavému způsobu života a celkovému snížení pohybové aktivity. Proto učitelé hledají možnosti, jak zvýšit pohybovou aktivitu dětí během pobytu ve škole a tím kompenzovat jejich nedostatek pohybu. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání tuto stránku podporuje. Pohyb u žáků umožňují hodiny tělesné výchovy, ale žáci se mohou na řadě škol účastnit i pohybově rekreačních přestávek, ranních cvičení, tělovýchovných chvilek během výuky nebo volnočasové zájmové činnosti. Na propojování učebního procesu s pohybovými aktivitami, se zaměřuje tzv. učení v pohybu[2], projekt, který se zaměřuje na smysluplné pohybové aktivity, které obohacují učební činnosti žáků v různých vyučovacích předmětech. Otevírá se tak prostor pro využití odlišných, aktivizujících metod a mezipředmětových vztahů.

Šimíčková (1996, s. 9‒10) označuje propojení učební činnosti s pohybovou činností pojmem kinestetický učební styl, pojem uvádějí také Trbolová (2006, s. 26) a Klimešová (2006, s. 20). Toto označení se však více vztahuje k individuálnímu způsobu učení žáka, než k metodě, kterou do výuky zavádí učitel. Propojením pohybové činnosti s učební činností žáků do nejrůznějších předmětů se zabývá Kociánová (2008, s. 33). Lovětínská (2009, s. 39) zdůrazňuje, že v tomto případě je pohyb pouze doprovodnou činností a stěžejní zůstává učení. Učení v pohybu představuje soubor aktivizujících výukových metod, které se mohou stát součástí realizační formy kurikula, tj. výuky kteréhokoli vhodného předmětu (Jonášová, 2009, s. 56), pohyb slouží jako aktivizující prvek při učení (Kočičkovou, 2013, s. 31). O významu pohybu při učení píše řada autorů, východiskem tohoto článku je kniha Efektivní učení. Její autoři, O. Weiß, J. Voglsinger a N. Stuppacher vycházejí z holistického pojetí učení, které zapojuje i smysly. Usilují o vyváženou směs teoretických i praktických příspěvků k učení spojeného s pohybem.

Tento článek čerpá z knihy Učení v pohybu aneb výuka pro neposedy, (Jonášová, Michálková, Mužík, 2006), která přináší náměty, jak propojit učební činnost žáků s motivačně pojatou hrou či příběhem. Tematická hra dokáže vhodně mobilizovat učení dětí i jejich pohyb při učení. Tento stimulující přístup brání vznikající únavě, která má za následek apatii žáků, špatnou koncentraci a nechuť k získávání dalších vědomostí. Žáci projevují větší zájem o nabízenou činnost a do aktivit se pouštějí s lepším elánem. Současně se otevírá prostor pro komunikaci mezi spolužáky a intenzivnější interakci s učitelem. Navozené situace nutí žáky spolupracovat a podněcují další spontánní pohyb a činorodost. Učení v pohybu se dá zařazovat skoro do každého vyučovacího předmětu včetně výkladu nového učiva i učiva pro opakování. Výjimkou je učivo s písemným projevem. Učitel může zařadit učení v pohybu i ve výtvarné výchově nebo ve čtení. Je však na jeho uvážení, kam si dovolí odklonit hlavní cíl hodiny. Zařazení pohybových aktivit nesmí negativně ovlivnit výsledky cíl hodiny ani koncentraci žáků (Jonášová, 2009, s. 60). Aplikace učení v pohybu dovoluje ověřovat, zda žáci porozuměli učivu a jak se jim daří upevňování učiva.

Na názor jsme se zeptali samotných učitelů. Šlo o skupinu 29 učitelek z celého Jihomoravského kraje, kteří byli s touto metodou seznámeni v rámci akreditovaných seminářů DVPP, které organizuje Centrum pro vzdělávání pedagogů. Všechny byly aprobovány pro 1. stupeň ZŠ a v na 1. stupni také učí. Šlo jak o začínající učitelky, tak o učitelky s delší pedagogickou praxí. Z jejich odpovědí vyplynulo, že uplatnění přístupu Učení v pohybu vyžaduje specifickou přípravu, ale po vyučovací hodině se necítí být více unavené než po klasické hodině. Dále uváděly, že se jim tato metoda osvědčila, a proto se k ní vracejí.

Podívejme se nyní ale blíže na možnosti realizace učení v pohybu v pedagogické praxi. Nabízíme ukázky, které je možné spojit s osvojováním nebo opakováním učiva příslušného předmětu. Náměty jsou určeny pro 1. stupeň ZŠ.

Pohyblivá jména

Tento námět je zamýšlen do výuky českého jazyka v 1. ročníku ZŠ. Hra je vhodná k seznámení s novými žáky. Všichni stojí v kruhu. Žák, který hru zahajuje, se představí jménem a přidá pohyb vycházející z prvního písmene křestního jména, např. David – dřep. Všichni současně zopakují jméno a pohyb představeného spolužáka. Pokračuje žák po pravé ruce, představí se a vymyslí svůj pohyb. Po skončení představování může hra pokračovat. Žáci se mohou vyvolávat ukázkou svého pohybu a pohybem jiného žáka v kruhu. Žák oslovený pohybem předvede svůj pohyb a jiného pohybem vyvolá.

Rozpoznávání slovních druhů

Žáci stojí v prostoru. Naslouchají, co učitel říká a snaží se rychle reagovat na smysl jeho slov. Cílem je umět rozeznat slovesa a podstatná jména. Pokud učitel řekne např. slovo běhat, žáci zkouší pohybem vyjádřit jeho význam. Zazní-li podstatné jméno, žáci nenapodobují obsah slova, ale udělají dřep. Námět lze užít ve výuce českého jazyka od 2. ročníku ZŠ.

Květina

Tato hra se dá hrát nejen ve třídě, ale také na chodbě nebo venku. Námět je směřován do výuky matematiky v 1. ročníku ZŠ. Princip spočívá v přípravě nákresu schématu květiny. V listech jsou napsána čísla a žáci plní jednotlivé úkoly. Provedou vždy tolik výskoků, kolik je podel zadání třeba. Žáci pracují ve skupinkách.

 
   

 

  1. Přeskákej k číslu 1, 2, 6, 10, 15.
  2. Skoč na číslo, které je hned za číslem 2, které je hned před číslem 8 (spolužáci ve skupině tolikrát poskočí s tlesknutím)
  3. Doskákej na kterékoliv číslo větší (menší) než číslo 6.
  4. Přeskakuj z lístku na lístek od čísla 0 až po číslo 10.
  5. Skoč nejprve na číslo 2, pak na číslo 4 a obě čísla porovnej.
  6. Sečti číslo, na které jsi skočil, s tím samým číslem. (Žák skočí na číslo 5, př. 5+5 =10)
  7. Rozlož číslo, na které jsi přeskočil. (Žák skočí na číslo 3, libovolně rozkládá na 2 a 1)
  8. Odčítej od všech čísel, na která skočíš, číslo 1.
  9. Podle čísla, které je na okvětním lístku, udělej stejný počet dřepů.
  10. Dokážeš vymyslet jednoduchý slovní příklad na číslo, na kterém nyní stojíš, a na číslo o jednu menší (větší)?
  11. Sčítej čísla postupně podle toho, jak přeskakuješ

Jak je dlouhá minuta

Žáci mají za úkol sedět v lavicích a vnímat 1 minutu času. Učitel informuje žáky o začátku a konci minuty. Po prvním vyzkoušení délky minuty se žáků zeptá, jak se jim sedělo. Potom přejdou žáci do prostoru, kde mají více místa. Chodí minutu v prostoru, další minutu si zkouší ležet, poskakovat, stát na jedné noze, mít zavřené oči, tleskat apod. Žáci si nyní také mohou sami vyzkoušet odhadnout čas, kdy minuta uplynula. Po zkoušce několika různě prožitých minut si žáci s učitelem o svých dojmech povídají. Námět je vhodný do výuky prvouky od 2. ročníku ZŠ.

Závěrem

Popsané činnosti představují malou ochutnávku námětů do výuky. Cílem je probudit v žácích chuť hledat originální řešení úkolů, například pohybově vyjádřit své jméno, najít odpovídající pohybové vyjádření daného slovesa či rychle provést potřebný součet a vyjádřit jej v pohybu. Vzájemně si mohou radit, inspirovat se a pomáhat si, učitel by měl podporovat možnost vzájemné spolupráce. Svůj význam má i tělesné rozehřátí a celkové prokrvení organismu. Svůj význam má i společná diskuze a sdělování zážitků, například kdy se dětem zdála minuta příliš dlouhá a kdy zase příliš krátká. Lze diskutovat o tom, jak rozdílně ubíhá stejná časová délka při klidu nebo pohybu, jak je dlouhá minuta, když se jen sedí nebo když se skáče. Žáci na vlastní kůži prožívají relativitu vnímání času. Úskalím těchto činností je zvýšená hlučnost, která může být ve škle pro ostatní rušivá.

Literatura

Dobrý, L., & Čechovská, I. (2009). et al. Kinantropologie a pohybové aktivity. In Mužík, V., Süss, V. (ed.) Tělesná výchova a sport 21. století. Brno.

Jonášová, D. (2009). Intervenční projekt Učení v pohybu. In Intervenční pohybové programy. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu.

Jonášová, D., & Matošková, P. (2009). Intervenční pohybové programy. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu.

Jonášová, D., Michálková J., & Mužík V. (2006). Učení v pohybu aneb výuka pro neposedy: (náměty pro český jazyk, matematiku a prvouku ve výuce na 1. stupni ZŠ). Brno: Masarykova univerzita.

Kalman, M., Hamřík, Z. & Pavelka, J. (2009). Podpora pohybové aktivity pro odbornou veřejnost. Olomouc: ORE – institut

Klimešová, J. (2006). Využití kinestetického učebního stylu na 1. stupni základní školy (diplomová práce, Masarykova univerzita, Brno, Česko). Dostupné z http://is.muni.cz/th/54237/pedf_m/diplomova_prace.pdf

Kociánová, I. (2008). Kinestetický učební styl v hodinách německého jazyka na 1. stupni ZŠ. (diplomová práce, Masarykova univerzita, Brno, Česko). Dostupné z http://is.muni.cz/th/84209/pedf_m/Diplomova_prace_Ivana_Kocianova.pdf

Kočičková, A. (2013). Aktivizace žáků ve výuce na 1. stupni ZŠ (diplomová práce, Masarykova univerzita, Brno, Česko). Dostupné z http://is.muni.cz/th/322536/pedf_m/DIPLOMOVA_PRACE_word_crskdkkt.pdf

Kotrba T., & Lacina L., [ilustrace Šefrová, H.]. (2011). Aktivizační metody ve výuce. Brno: Barrister.

Lovětínská, P. (2009). Problematika tzv. kinestetického učebního stylu na 1. stupni ZŠ. (diplomová práce, Masarykova univerzita, Brno, Česko). Dostupné z http://is.muni.cz/th/135517/pedf_m/DP_2.pdf

Süss, V. (2009). Tělesná výchova a sport v 21. století. Brno: Masarykova univerzita.

Míková, L. (2014). Aktivizující metody ve výuce na 1. stupni ZŠ: případová studie třídy. (diplomová práce, Masarykova univerzita, Brno, Česko). Dostupné z https://is.muni.cz/th/239212/pedf_m/DP_Mikova.pdf

MŠMT. (2007). Klíčové kompetence v základním vzdělávání. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/skolskareforma/klicove-kompetence.

Mužík, V., & Krejčí, M. (1997). Tělesná výchova a zdraví: zdravotně orientované pojetí tělesné výchovy pro 1. stupeň ZŠ. Olomouc: Hanex.

Mužík, V., Mužíková, L., & Dvořáková, H. (2014). Pohyb a výživa. Šest priorit v pohybovém a výživovém režimu žáků na 1. stupni ZŠ. Praha: Národní ústav pro vzdělávání.

Trbolová, L. (2006). Kinestetický učební styl v hodinách anglického jazyka na 1. stupni ZŠ (diplomová práce, Masarykova univerzita, Brno, Česko). Dostupné z http://is.muni.cz/th/67498/pedf_m/DP-Lenka_Trbolova__2006.pdf

Šimíčková, H. (1996). Kinestetický učební styl. Komenský 130, 9-10.

Weiß, O., Voglsinger, J., & Stuppacher, N. (Hrsg.). (2016). Effizientes Lernen durch Bewegung. Münster: Waxmann Verlag.

Zormanová, L. (2012). Výukové metody v pedagogice: tradiční a inovativní metody, transmisivní a konstruktivistické pojetí výuky, klasifikace výukových metod. Praha: Grada.

Mgr. Daniela Jonášová

Vystudovala Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity, působila jako doktorandka na katedře tělesní výchovy a výchovy ke zdraví. V současné době učí na základní škole v Chomutově. Je autorkou didaktických a metodických materiálů pro výuku tělesné výchovy. Psychodidaktické hry užívá pro práci s hyperaktivními dětmi.

Kontakt: jonasova@ped.muni.cz

Odkazy v textu

[1] V České republice tento směr rozvíjí nezisková společnost Česká cesta, která vznikla v roce 1991 při Prázdninové škole Lipnice.

[2] Příspěvek vznikl v rámci grantového projektu Výzkum kurikula vzdělávací oblasti Člověk a zdraví MUNI/A/0963/2015, realizovaného na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info