Jak si Mach a Šebestová vybrejlili sluchátko

3. 11. 2019 Michal Šafařík

Macha a Šebestovou zná snad každý Čech. Pamatujete si, jak ti dva přišli ke kouzelnému sluchátku? Dostali jej za odměnu od jednoho starého pána, který zmateně chodil po čtyřech, až to vypadalo, jako by si hrál na psa. Mach ale hned věděl, že si pán na psa nehraje.  „Ten ztratil brejle. Vsaď se!“ A měl pravdu. Ten pán ztratil brejle a nemohl je najít, protože brejle se bez brejlí špatně hledají. Naštěstí Mach brejle měl, a tak ty brejle našel a starý pán měl radost.

Taky vás napadá, že ony neustále se opakující brejle kazí didaktickou rovinu pohádky, která jinak vtipnou formou předává mravní poselství? Brejle znějí nespisovně – jako tvar obecné češtiny, kterou bychom měli ve škole potlačovat. V tomto případě jsou to ale pouhé mimikry nespisovnosti. Samotné slovo brejle spisovné je, ba dokonce ještě ve 30. letech minulého století byl tento tvar považován za základní a odvozeniny vznikaly právě od něj (např. brejlovec). Dokonce i v elektronické podobě Slovníku spisovného jazyka českého z roku 2011 nalezneme tvar brejle hned na prvním místě. To ale neznamená, že dnes jsou obecně užívanější brýle výrazem hyperkorektním podobně, jako kdybychom z prosté libozvučnosti užívali sprý místo sprej nebo v rozechvělosti zvolali ýhle! namísto ejhle! Přece jen už Jungmann ve Slovníku česko-německém nebo o sto let později autoři Příručního slovníku jazyka českého uváděli jako dubletní, tedy ekvivalentní a též spisovný, i tvar brýle, což platí též u zmíněného online Slovníku spisovného jazyka českého.

Pamatujme na to, až budeme opravovat práci nespisovně píšícího žáka původem ze středních Čech. Pokud napíše brejle, výjimečně se nespletl.

Mgr. Michal Šafařík

katedra primární pedagogiky PdF MU